Chození do práce se donedávna jevilo jako nudná každodenní rutina. Dnes je to ale kvůli krizi a propouštění občas riziková činnost, při níž může jít v krajním případě i o život. A psychologové mlčí, na extrémní situace prý není lék.

Píše se duben roku 2009. Média přinášejí zprávu o střelbě v kalifornské nemocnici. Na podlaze zůstávají dva mrtví zaměstnanci. Vrahem je jejich kolega, který pracoval v tamní lékárně a který po hrůzném činu spáchal sebevraždu. Najít motiv moc práce nedalo. Střelec měl v kapse čerstvou výpověď a přišel se pomstít.

Jako přes kopírák vypadá série dalších vražd, které už nejsou jen výsadou USA. Mnozí mají v paměti střelbu ve zlínské tiskárně Graspo. Pětapadesátiletý muž tam zastřelil dva manažery firmy a v kanceláři pak obrátil zbraň i proti sobě. „Šokovalo mě to. Byl to dobrý chlap a v kolektivu i oblíbený,“ řekl tehdy Deníku jeden ze zaměstnanců.

Podobná situace byla během krize ve 30. letech

Podle psychologů jde o extrémní situace, na které není lék a bohužel, jestli krize brzo neskončí, budou se zřejmě opakovat. „Něco podobného se dalo sledovat v průběhu hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. Zvyšovala se agresivita ve společnosti a zvyšoval se i počet sebevražd,“ vysvětluje psycholog Slavomil Hubálek.

Podle něho se na něco podobného nedá připravit. „Na tyto extrémní situace nejsou žádné rady či doporučení. Záleží na frustrační toleranci každého jedince a také na sociální solidaritě společnosti, tedy na tom, jak se o nezaměstnané stará. Mám na mysli podporu v nezaměstnanosti či tím, že sám si netroufá rekvalifikace,“ vysvětluje psycholog s Česku odhadnout, zda se tyto extrémní reakce propuštěných budou v opakovat.

Msty propuštěných přibývají i v zahraničí

Ve světě, konkrétně ve Spojených státech, jich ale závratně přibývá. Jen v lednu vraždili propuštění minimálně dvakrát. O něco mírnější metody pak zvolili ve Francii, kde stávkující zaměstnanci ocelářské společnosti Akers, kteří mají přijít o práci, zajali čtyři manažery, včetně ředitele pobočky. Po několikadenním vyjednávání je ale minulý týden propustili.

Průzkumy ukazují, že k již tak vyostřené sitauci přispívají i narůstající požadavky zaměstnavatelů. Ti se v době krize snaží ušetřit a práci po propuštěných přesouvají na ty, kteří zůstali. Výsledkem je vyčerpání, které v kombinaci s dalšími vlnami propouštění může působit jako rozbuška. Manažeři si to plně uvědomují, protože podle nedávného průzkumu společnosti Ernst and Young se odvety ze strany zaměstnanců obávají rovné tři čtvrtiny z nich.

„Nepopiratelnou skutečností je, že v době recese někteří propuštění zaměstnanci pociťují vůči bývalému zaměstnavateli zášť, a pak svým jednáním mohou společnost nejrůznějším způsobem poškozovat,“ uvedl Jan Fanta, který se v Ernst and Young zabývá podnikovým poradenstvím a řízením rizik. Odboráři namítají, že pokud zaměstnavatel jedná se svými zaměstnanci fér, nemá se čeho bát.

Čtěte také:
Američan ztratil práci, tak zabil sedmičlennou rodinu
Dělníci ocelárny propustili čtyři vězněné šéfy
Propuštěný postřelil své šéfy, pak se sám zabil