VYBERTE SI REGION

Některým službám česká společnost ještě nedorostla

Praha - „Máme kam růst, trh hraje pro nás,“ říká Ladislav Novák, generální ředitel společnosti OKIN group. Jeho firma se specializuje na správcovství budov, úklid, technologickou údržbu a prevenci při správě jakýchkoli nemovitostí.

7.12.2009 2
SDÍLEJ:

Generální ředitel společnosti OKIN Ladislav NovákFoto: Archiv

Kdo má negativní zkušenost s různými řemeslníky, zřejmě nepochopí, jak vést firmu o dvou tisících lidech, z nichž většina je údržbářů, řemeslníků, montérů. Současný šéf firmy přemýšlí o službách, které nabízí, nejen jako byznysmen, ale i jako „sociolog“. „Pohyb české společnosti,“ říká, „je patrný i podle druhu služeb, jež jsou postupně brány za samozřejmost.“

Vaše firma působí uprostřed někdejšího národa kutilů. Ovlivňuje to nějak váš byznys?
Časy se mění. Před dvaceti lety si každý druhý člověk opravoval auto doma. Ale to je dávno pryč a dávat auto do servisu se bere jako samozřejmost. Nebo se dřív mnohem víc vařilo doma. Já si taky dám raději domácí jídlo, ale nabídka na trhu je už taková, že se vám jídlo vařit doma skoro nevyplatí. Nechcete přece trávit spoustu času u sporáku. Obecně si tedy myslím, že v republice přišla doba na specializaci. Když vás bolí v krku, také nejdete do zeleniny, ale k lékaři nebo do lékárny.

Ano, ale v případě vašich služeb existuje tradice, že každá velká firma vždycky měla svou divizi Správy budov. Tam pracovali Karel, Franta a Pepa, každý je znal, spravit uměli všechno, tak proč jejich práci svěřovat někomu zvenčí?
Jistě. Nejdřív se to pokusím vysvětlit na příkladu z počítačové branže. Tam to všichni chápou: máte-li ve firmě počítačovou techniku, zřejmě máte i své IT pracovníky. Potíž je v tom, že vy od nich chcete „jen“ to, aby technika běžela. Neboli, lidé z IT jsou na okraji vašeho zájmu, nedělají váš hlavní byznys. A podle toho to vypadá. Ti experti vyrostou pouze do výše technické úrovně vašeho vybavení, protože dál nemají kam růst. Stanou se z nich pouze údržbáři bez živého styku s aktuálním profesionálním IT prostředím – a nakonec je to přestane bavit a utečou. Kdežto externí firma novinkami žít musí, je to její hlavní předmět zájmu. A tak je outsourcing nakonec efektivnější i levnější.
V případě našich služeb je to stejné. My máme správu majetku jako svůj byznys, zabýváme se jím dlouho a léta se jej na základě zkušeností snažíme zefektivnit, což nikdo jiný nedělá. Když jsem šéfoval výrobnímu závodu, také jsme měli správu budov. A stejně každou chvíli někde netekla voda, támhle protékalo střechou a nikdy nebyl včas posekaný trávník. Tyto činnosti vždycky jsou a budou ve velkých firmách na okraji zájmu. Není to jejich byznys. Když teče do střechy, zavolá se Frantovi, aby s tím něco udělal, a Franta to opravdu nějak zalátá. Ale aby se to udělalo pořádně, nebo aby se o majetek pečovalo preventivně, to ani náhodou.

„Krize podtrhla nutnost hlídat náklady a efektivitu a poskytla nám důkaz, že nic není nekonečné. Mysleli jsme si, že ať děláme cokoli, ono to bude pořád fungovat. Kdepak! Spousta lidí a firem se vrátila do reality, což myslím není na škodu.“

Ale to pořád nemám jistotu, že s vámi je to levnější.
Vezměte si obyčejný soukromý rodinný dům. Něco se vám sesype a vy to řešíte až ve chvíli, kdy se to stane. A pak je otázka, co s tím. Jestli si koupíte vrtačku, vrtáky, šrouby, tohle a ještě támhle to, a pak si spočítáte, kolik stojí váš čas a uvědomíte si, kolikrát jste jeli do obchodu, protože vám vždycky něco chybělo, zjistíte, že vás jednoduchá oprava přišla na spoustu peněz. Když pozvete někoho, kdo je vybavený, umí to a má práci za půl hodiny hotovou, zaručeně to vyjde levněji. V tom velkém komerčním byznysu je to úplně stejné. Snad je to ještě o něco zajímavější - o prvek prevence. Některé firmy si dávají preventivní servis do smluv a požadují velké pokuty pro případ, že bychom ji nedělali. Nedivím se tomu. Máte-li třeba výrobnu, potřebujete, aby některé věci fungovaly stůj co stůj a jejich správa a údržba je v cizích rukách…

Narazil jste na zajímavý fenomén. „Správa budov“ v oblasti rezidenčního bydlení. Třeba v anglosaském světě je běžné, že si pronajmete nebo koupíte dům a jeho údržba je svěřena do rukou profesionální firmy. To u nás zatím nefunguje…
Jistě, část tohoto trhu bude vždycky tabu, protože tu žijí kutilové. Jak už jsme řekli, je normální vozit auto do servisu, ale česká společnost zatím nebere za normální svěřit někomu správu svého domu. Je to otázka životního stylu, ale i mentálního vztahu k osobním věcem. Externí správa rodinného domu znamená pustit si někoho domů! Tohle musí dozrát, tento koláč služeb je v českém prostředí nedopečený. Ale zaznamenávám, že výhody takové správy dochází některým zdejším bankám. Banky vědí, že mohou někomu poskytnout hypotéku a v případě nesplácení získat zastavený dům. Jenže co když je zchátralý a nemá tu cenu, kterou by měl mít? Preventivní náklady na údržbu jsou vždycky mnohem menší, než když dáváte do pořádku něco už hodně zanedbaného. Podobnost můžeme vidět u leasingů na auta. Některé společnosti vás zavazují k povinným prohlídkám. Už i tohle považujeme za normální. V případě rodinných domů zatím krčíme nechápavě rameny.

Co s vaší firmou zatím udělala krize?
Když vezmu v úvahu čísla, tak zatím nic. Pravda je, že se v několika případech objevily problémy s platební morálkou, ale obecně jsme si recese příliš nevšimli. Všiml jsem si spíše dvou pozitivních věcí: Na trhu se objevuje více pracovních sil a některé firmy, které dřív nechtěly o našich službách příliš slyšet, se k nám obracejí čelem. Krize je dotlačila k tomu, že hledají úspory u těch nákladů, které jsou pro jejich hlavní byznys jen podpůrné.

A kdybych se zeptal vašich zaměstnanců, ani oni by se nepřiznali ke strachu z krize, z případného propouštění?
Doufám, že ne. Zatím dosahujeme lepších výsledků, než jsme čekali. Podívejte, firma jako naše bude vždycky taková, jací budou její lidé. My neinvestujeme do majetku, ale do lidí a do trhu. Našim hlavním dlouhodobým majetkem je know-how.

Takže na současném trhu práce hledáte pro sebe nové lidi?
Nemám přesné informace o profesní skladbě lidí, kteří jsou na trhu volní, ale cítím, že kvůli jisté stagnaci stavebnictví je k mání více stavebních řemesel. Náš problém ale není sehnat profesionálně zdatné řemeslníky. To je dnes základ, zdatný musí být každý. Problém lidí vhodných pro naše služby je spíš mentální. Třeba stavba je něco úplně jiného než my. Na stavbě děláte od rána do večera to, co máte namalované na výkresu a každému je jedno, jestli se u toho ještě usmíváte. Důležitý je výsledek. V našem případě musíte mít také kvalitně hotovou práci, ale ještě k tomu musíte být příjemný a milý. Citlivost našeho byznysu spočívá v tom, že můžete utratit miliony za reklamu, ale pak jsou vaši lidé někde drzí – a image je ztracena.

Jak taková firma vlastně drží pohromadě? Má zkušenost z volného trhu říká, že řemeslníci jsou často nepokorní, dávají vám najevo svou převahu, protože nemají konkurenci, atd atd…
Práci v naší firmě provází snaha o jistou kulturu. Založil ji pan Jelínek, v jádru kultivovaný člověk, a on to tady zasel. Podařilo se mu to ne řečmi, ale osobním příkladem. Samozřejmě, že se musíme snažit také institucionálně. Posíláme lidi na školení, budujeme podnikovou kulturu jak se chovat k zákazníkovi a na základě stovek dobrých i špatných zkušeností své služby stále zlepšujeme. První nadřízený v mém životě říkával: poprvé je to nezkušenost… A tu větu si pamatuju dodneška. Pokud někdo udělá nějaký nesmysl, je nutné, aby to ostatní věděli. Ne proto, abyste někoho ponižoval, ale kvůli prevenci.

Ale mluvíme o dvou tisících lidech…
Ano, nikdy se všichni nemůžeme ani pořádně potkat. My lidem apriorně věříme, že pracují dobře a doufáme, že oni věří nám. Řemeslník na volné noze je sám za sebe, my pracujeme týmově. Nyní u nás vzniká jakási kniha standardu. Některé zakázky jsou síťové v celé republice, kdy klientovi spravujeme dvacet, padesát i šedesát budov. Je třeba, abychom na severu Čech dělali totéž, co na jihu Čech nebo v zemích našeho zahraničního angažmá: na Ukrajině, na Slovensku, v Rusku a v Bulharsku.

Říkáte, že máte kam růst. Kam tedy?
OKIN je nyní v jednání s jednou západoevropskou korporací, která si nás vybrala jako partnera pro východní Evropu. Vyzkoušeli si nás a teď bychom měli zajišťovat jejich zakázky ve východní Evropě. Bereme to jako ocenění, protože obecně platí, že zahraniční partneři se nijak nehrnou.

A pokud se týká České republiky, je tu pár koláčů, na které nás čeká víc. O rezidenčním bydlení jsme mluvili, pak je tu státní správa, do budoucna představující obrovský trh (nejde samozřejmě jen o ministerstva, ale i o města, obce, školy či nemocnice) a konečně technologická údržba, tedy správa výrobních linek, opravy obráběcích strojů a podobně. Zřejmě i u nás přestanou žít firmy jednoho dne v přesvědčení, že si stroje umějí opravovat nejlíp samy. Ano, toho všeho chceme využít. Jako řádný specialista.

Michal Růžička

7.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Starosta Příbrami: Krampuslauf? Žádná akce nevyvolala tolik diskuzí

Příbram - Žádná společenská akce v historii Příbrami nevyvolala tolik diskuzí, a to před jejím konáním, i po jejím skončení. Ať už si lidé o ní myslí cokoli, byla bezesporu vyvrcholením letošních oslav 800. výročí založení města. Jaké je ohlédnutí starosty Příbrami Jindřicha Vařeky po Krampuslaufu?

Ve Sněmovně opět zasedla komise k policii, má dokončit výslechy

Praha - Ve Sněmovně zasedla dnes odpoledne na další schůzi vyšetřovací komise ke sporné reorganizaci policie. Na programu jsou zejména poslední výslechy svědků. Před komisí nyní vypovídá policejní prezident Tomáš Tuhý, po něm dorazí olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a někdejší Tuhého náměstek Zdeněk Laube. Komise by dnes měla výslechy dokončit.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies