Od 10. února budou moci zevrubně Titanic prozkoumat i návštěvníci výstaviště v Praze-Letňanech, kam zamířily speciálně vybavené kamiony naložené vzácnými artefakty, které společnost RMS Titanic vylovila z vraku ležícího na dně Atlantického oceánu. Na instalaci spolupracuje i znalec historie této lodi a nadšenec Ondřej Vrkoč.

Už několik let se chystáte postavit repliku Titaniku. V jaké fázi se projekt nachází?
V roce 2012 jsme získali jako hlavního partnera největší loděnici na světě ve francouzském Saint-Nazaire STX France patřící pod STX Europe, která zaštiťuje 70 procent obchodu s moderní námořní dopravou. Když viděli, že jde spíše o nadšenectví než o peníze, tak do toho vložili síly. Navíc by to byla pro ně velká reklama, kdyby postavili Titanic.

O jak velkou loď by se jednalo?
Byla by to maketa 1:1, ale stejné by to bylo pouze z exteriéru a trochu i v interiéru. Zachovají se kajuty první třídy, které jsou známy například z filmu Jamese Camerona, jídelna nebo schodiště. Akorát se už dnes nedá použít druhá a třetí třída. Ve třetí třídě spalo v kajutě na Titaniku deset lidí a měli společné sociální zařízení. Dnes by se asi na takovou týdenní luxusní dovolenou po Atlantiku nikomu nechtělo. Nový Titanic se proto rozdělí na dvě třídy. Jedna bude původní – Titanic class, nová pak Fantanic class.

Kolik bude nový Titanic stát?
Jedenáct miliard korun.

Investoři

To nejsou malé peníze. Kdo to bude financovat?
Zahraniční investoři. Je tam jeden Rus, spíše napůl Ukrajinec, ocelářský magnát, ale jméno zatím prozrazovat nebudu. Pro něj je to velice zajímavý kšeft, protože když na stavbu bude dodávat vlastní ocel, ušetří na tom obrovské peníze, asi dvě tři miliardy korun. Pak jsou tam další, například velcí provozovatelé lodí.

Kdy se tedy nalodí první výletníci?
Pokud vše půjde dobře, za rok a půl by mohla začít stavba, která potrvá další rok a půl. To znamená asi tři roky do první plavby.

Ale něco podobného jste říkali už před třemi roky.
V roce 2012 u příležitosti 100. výročí potopení Titaniku se australský miliardář Clive Palmer rozhodl, že postaví vlastní Titanic. Když to vyhlásil do světa, tehdy čeští investoři, kteří dali peníze do první části projektu, začali být trochu nervózní. Australanův projekt ale definitivně skončil loni na jaře, což nám oznámil hlavní konstruktér a designér Queen Mary II Stephen Payne, který na našem projektu zadarmo spolupracuje.

Až loď dostavíte, kdo si takovou plavbu bude moci dovolit?
V roce 1912 stál lístek v přepočtu půl milionu korun do první třídy. Nemyslím tím královské salónky, to jsou zase jiné ceny. S tím samozřejmě dnes na trh nemůžeme jít, protože bychom neuspěli. Možná první dvě tři plavby by se zaplnily, ale loď musí plout i za 30 let. To znamená, že cena musí být dostupná téměř pro všechny. Takže plavba bude stát od 20 tisíc korun výš na týden se základním ubytováním.

Za luxusní kajuty pak zaplatí kolik?
To už je 50 tisíc a výše, třeba až 200 tisíc korun. U milionářských apartmánů si připlatíte třeba za soukromou promenádní palubu a za servis.

Ondřej Vrkoč

Technický zázrak

Ale pojďme k historickému Titaniku. Jak se dnes na tuto loď můžeme dívat?
Pro muže to byl technický zázrak, pro ženy plovoucí palác a už jenom docílit stavby vyžadovalo obrovský rozpočet. Byla to největší loď na světě a kvůli její stavbě se musely postavit největší doky nebo portálové jeřáby. Pro Titanic a sesterskou loď Olympic se musely vymýšlet nové technologie, aby vůbec mohly plout. Vybavení odráželo i tehdejší majetkové poměry v tvrdém rozdělení tříd na lodi. Je však potřeba si uvědomit, že třetí třída na Titaniku se vyrovnala luxusní první třídě na jiných lodích. Když tito vesničané nastoupili na palubu, na chvilku se stali králi, protože měli k dispozici teplou vodu, jídlo třikrát denně a starali se o ně stevardi. Proto byl Titanic brán jako perla lodního stavitelství.

Titanic vlastně absolvoval pouze jedinou a zároveň osudovou plavbu. Kolik bylo v té době na palubě Čechů?
Existují příběhy, že na Titaniku Češi byli, ale musíme si přiznat, že když Titanic ztroskotal, spousta lidí se na tom chtěla přiživit. Přímé svědectví bylo pro novináře cenné a dost za to platili. Je tu jeden známý příběh Čecha, který o tom vypovídal. Když se ho pak pro kontrolu zeptali, v jaké kajutě byl a předložili mu i čísla kajut, které na Titaniku nebyly, tak se strefil právě do těch, které na lodi nebyly. To už začalo být divné. Tvrdil také, že byl na přeplněném záchranném člunu a důstojníci stříleli do těch, kteří se k němu chtěli dostat. Ale fakta jsou taková, že čluny byly poloprázdné, zdržovaly se asi 500 metrů od potápějícího Titaniku, aby je nestáhl s sebou. Až pak se lidé snažili dostat do záchranných člunů. To je tedy další klamná informace.

Takže toto svědectví zpochybňujete?
Přesně tak, ale neříkám, že je vyloučené, že tam byl. Je to nejsilnější stopa, že Češi na Titaniku byli. Potom tu jsou slabší stopy, s většími trhlinami ve výpovědích.

Byli tam tedy Češi?
Podle seznamu cestujících nebyli.

Který příběh z lodi vás nejvíce zaujal?
Třeba příběh slovenského pasažéra Navratila. Po vyučení začal podnikat a přestěhoval se ze Slovenska do Francie, kde potkal svoji budoucí ženu. Po svatbě měli dvě děti, Edmonda a Michela. Žili si na docela slušné úrovni, ale jeho žena toužila po lepším životě. Když Navratila začala podvádět s jedním italským důstojníkem, Navrátil se rozhodl, že unese své dva syny, odjede do Ameriky a začne nový život. Odcestoval na ukradené doklady svého zaměstnance a dětem, ve věku rok a půl a tři roky, řekl, že budou cestovat pod přezdívkami Lolo a Momon a nesmí prozradit svá pravá jména. Na Titaniku cestovali ve druhé třídě. Když loď narazila do kry, dostal se s oběma kluky na palubu, kde dlouho seděli na lavičce a dívali se, jak se spouštějí čluny. Nikdo do člunu přitom nechtěl nastoupit, protože nikdo nevěřil, že by se Titanic mohl potopit. Trvalo přes hodinu, než se jenom naklonil. Když už bylo jasné, že loď půjde ke dnu, pan Navratil váhal, zda má do člunu syny posadit, protože v té době už nesměli do člunů žádní muži. Oba syny nakonec posadil do posledního člunu, který byl z Titaniku spuštěn. Dostali na Carpathii, kde se jich ujala posádka. Ani tehdy ovšem chlapci neprozradili skutečná jména, takže nikdo nevěděl, o koho se jedná. Po třech dnech dopluli do New Yorku a novináři vytvořili legendu o sirotcích z Titaniku. Jejich fotografii ve Francii uviděla matka a okamžitě se do New Yorku za nimi vypravila, kde se s kluky shledala.

To byl ten ze šťastnějších konců. Kolik tam vůbec zahynulo lidí?
1523 jich zahynulo a 705 jich přežilo.

Chyby nebo smůla

Byla nehoda souhra diletantských rozhodnutí, nebo souhra náhod?
V ten samý rok, kdy se rozhodlo o stavbě Titaniku, se utrhl ledovec, který loď později rozpáral. Na místo putoval pět let.

Takže havárie nebyla způsobena chybami?
Kapitán Smith byl pod tlakem generálního ředitele společnosti White Star Line, která Titanic vlastnila, Josepha Ismaye. Chtěl, aby do New Yorku dopluli co nejdříve, protože chtěli získat Modrou stuhu, tedy cenu za nejrychlejší přeplutí Atlantiku. Smith se proto rozhodl, že poplují jižnější trasou, kde už ledovce být neměly. I když ten den dostával hlášení o pozicích ledovců z jiných lodí, nezpomalil. Ostatní lodě na noc kotvily, oni pluli dál. Další věc byla, že hlídka ve strážním koši neměla dalekohledy, protože byly zamčeny ve skříňce na můstku, od níž měl klíčky důstojník, který dostal výpověď a vzal si je s sebou. Přitom stačilo skříňku jenom vypáčit.

Co tato nehoda udělala s tehdejší dopravou?
Byli si tak jistí, že se Olympic a Titanic nepotopí, že úřady nezajímalo, kolik tam je záchranných člunů. Tehdy bývaly lodě o polovinu menší, takže čluny stačily pro všechny. Kvůli výhledu pro cestující v první třídě se ale snažili na těchto obrech počet člunů omezit. Poté, co se uzavřela vyšetřovací zpráva, musely mít všechny lodě dostatečný počet člunů. Po nehodě také vznikla společnost Ice Petrol, která existuje dodnes a která monitoruje nad Atlantikem pohyby ledovců. Dnes to funguje tak, že z Newfoundlandu vzlétají letadla, která do ledovců střílí broky, na něž pak reagují lodní radary. Počítač pak automaticky loď odkloní.

Neutrpěla transatlantická doprava jako taková?
Ne ve velkém měřítku. Lidem nic jiného nezbývalo. Už ale nechtěli cestovat s White Star Line. V doku se v té době také stavěla další sesterská loď, která se měla jmenovat Gigantic, ale nakonec se jmenovala Britannic. Jenomže na její stavbu už společnost neměla peníze, protože ty ležely na dně Atlantiku. Když se ale nakonec loď dokončila, lidé už neměli takový zájem a navíc začala první světová válka. Z Britanniku se stala nemocniční loď Královského loďstva, kterou pak mina potopila u řeckého pobřeží. Dodnes tam leží na boku.

Lidé by se tedy neměli námořní dopravy bát.
Jednou jsem si už naběhl. V rozhovoru pro Radiožurnál jsem mluvil o tom, jak je dnešní plavba bezpečná, protože lodě mají autopiloty, loď už se neřídí velkým kolem, ale joystickem, navíc loď má kapsy, které by ji měly udržet na hladině. Během toho rozhovoru jsem se dozvěděl, že se potopila Concordia. Lodní doprava je bezpečná, ale vždy může technologie selhat.

Titanic je nejznámější loď na světě…
… kromě Noemovy archy…

… jak věrný je Cameronův film Titanic?
Je velice věrný. Když nebudeme brát v potaz příběh Leonarda DiCapria a Kate Winsletové a její rodiny, tak všechno, co se děje kolem nich, je naprosto autentické. Maketa byla postavena přesně podle plánu z loděnic v Belfastu. Malé šroubky, malby na stěnách, schodiště, všechno bylo přesně podle plánů Titaniku. Cameron dokonce nechával tkát koberce přímo u firem, které je tehdy pro Titanic vyráběly.

Neodhalená tajemství

Zůstávají kolem lodi ještě nějaká tajemství?
Samozřejmě.

Která to jsou?
Když se Titanic potápěl, měli právo vstoupit na palubu pouze cestující první a druhé třídy. Nikdo neví, kolik lidí zůstalo uzamčených ve třetí třídě a kolik jich pustili na palubu. Jeden stevard vypovídal, že za mřížemi se shromažďovali cestující třetí třídy. Sám neměl od mříží klíče, a když se voda začala plnit vodou, lidé začali panikařit. Po výbuchu kotelny a prasknutí přepážky to šlo rychle. Stevard ale neměl šanci pro klíče od mříží doběhnout. Někteří cestující měli ubít k smrti svoje děti, aby se nemuseli dívat, jak se topí. Stále se objevují otázky, proč je nikdo nepustil nahoru, když už byly čluny dávno pryč. Měli by aspoň nějakou šanci.

To je brutální tajemství.
Je. Víme také, že nedaleko od Titaniku kotvila loď Californian. Kdyby včas zareagovala, tak bez problému k Titaniku dorazí během půl hodiny a cestující zachrání. Radista Californianu odvysílal varování před ledovci, které zachytil radista z Titaniku. A protože Californian byla hodně blízko, byl velmi silný i signál, který radista na Titaniku vnímal jako hrozný řev. Proto začal kolegovi z Californianu sprostě nadávat a ten mu zase uraženě poslal pouze zprávu o tom, kde se nachází ledovec, vypnul vysílačku a šel spát. Nejenže se varování před ledovcem nikdy nedostalo ke kapitánovi, ale když se Titanic potápěl a vysílal SOS, tak Californian nereagoval. Na palubě této lodi byl v té době kotelník a všiml si, že v dáli je loď, která svítí a vypouští bílé světlice. Jenomže tenkrát se měnily předpisy, podle nichž volání o pomoc už nemuselo být červenými světlicemi, ale bílými. Byl v tom zmatek. Kotelník si proto myslel, že nějaká loď si jen pro zábavu vypouští rakety. Přišel se na to podívat dokonce i kapitán, ale nenapadlo je, aby zapnuli radiostanici a zjistili, co se vlastně děje. Zjistili to až druhý den.

Kdyby k nehodě vůbec nedošlo, jak dlouho by Titanic ještě sloužil?
Zhruba do roku 1930. Tehdy byl sešrotovaný Olympic. Titanic by šel asi rok dva po něm. Začínala éra dieslových motorů. Ty spotřebovaly jen několik set litrů nafty denně, kdežto Olympic 800 tun uhlí za den. Kdyby se Titanic nepotopil, tak bychom o něm asi ani nevěděli.

Titaniku bude nyní věnována výstava v pražských Letňanech. Co tam návštěvníci uvidí?
Jsou tam artefakty, které přímo z Titaniku vyzvedla společnost RMS Titanic. Vzali jak kusy Titaniku, tak osobní věci cestujících. Jsou tam různá technická zařízení, uvidí také repliky kajut, strojovny a tak dále. Bude tam třeba světlo z předního stěžně, okolo kterého je řada debat.