VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Opustili práci ve velké firmě. A teď toho litují

Varšava - Je to osvědčený návod na televizní seriál: dívka po třicítce opouští nenáviděnou práci ve velké korporaci a zakládá vlastní firmu, píše blog a stěhuje se na venkov. Ale co když život napíše jiný scénář a odchod se ukáže být chybou? ptá se polský zpravodajský server Onet.pl.

19.2.2016
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK

"Myslela jsem si, že až odjedu z velkoměsta na Mazurská jezera, najdu sama sebe a potkám muže svého života. Zůstala jsem sama, rozhádaná s rodiči a s dluhy," líčí pětatřicetiletá Ewelina odchod ze zaměstnání v bance.

"Rozešla jsem se právě s klukem. Rozhodla jsem se změnit život, přestat být nevolníkem. Když jsem to řekla šéfovi, který mě roky obtěžoval, cítila jsem se, že bych mohla dobýt svět," vzpomíná.

Z Varšavy se vrátila do rodných Mikolajek. Rodiče se nestačili divit, že se dcera zříká kariéry kvůli životu, který znali až příliš dobře.

"Plánovala jsem si pořídit vlastní dům. Sestavila jsem si byznys plán, vytvořila web. Po deseti letech kariéry jsem věděla, co potřebuji k úspěchu. Alespoň se mi to zdálo," říká Ewelina.

Po pár týdnech ji dostihla realita. Nedokázala najít řeč s lidmi z Mikolajek. Pro ně nebyla místní, ale z Varšavy. Oprava domu nabírala zpoždění, na poli nic nechtělo růst a byla příliš hrdá, než aby prosila o pomoc.

"Nejhorší je mýtus, že po odchodu z firmy zaťuká na dveře láska. Domluvila jsem si jedno rande. Se spolužákem ze základky. Vyšlo najevo, že pije a že má ženu, o které mi neřekl," líčí. "Vzpomínala jsem na kolegy v oblecích, na vlastní kancelář a na výplaty. Teď peníze z účtu jen mizely," stěžuje si.

"Asi nemám na výběr. Musím se vrátit. Nebudu prosit šéfa, zkusím to u konkurence. Snažím se to nebrat jako prohru, ale jako poučení," říká.

Dobrodružství se počítá

Ewelina není sama. Mladí lidé stále častěji podstupují riziko odchodu z firmy, kde se cítí vyhořelí. Anebo chtějí podstoupit ještě větší výzvu. Sice každý neuspěje, ale počítá se i dobrodružství, které je v kanceláři mine.

"Podnikat není pro každého, ale kvůli neúspěchu se nehroutí. Věří, že uspějí někdy příště a každou zkušenost berou jako lekci, a to i případný návrat do firmy," tvrdí doktorka Magda Drzewiecká-Sarosieková.

"S pár kamarády jsme měli nápad, bohužel jsme ale nevěděli, že jej někdo jiný už uskutečňuje," říká třicetiletý Kamil, který se v korporaci díky práci už od studií vypracoval vysoko. Plán na vlastní podnikání neměl chybu. Jen nepočítal s tím, že podobný výrobek je už na trhu a že kamarádi mimo kancelářský mrakodrap nefungují. "Jakmile jsme odešli z firmy, hned začali reptat, že chybějí peníze a výsledky, že si partnerky stěžují. Za čtvrt roku se schlíple vrátili do firmy," lituje Kamil. Sám se vrátit nemůže, při odchodu za sebou spálil mosty.

"Není to špatné východisko pro další práci, už s vědomím, že nápad na podnikání nestačí. Nutné jsou i silné nervy," říká Kamil. Má dost velkou šanci uplatnit se u konkurence.

"Přístup k práci se změnil. Naši prarodiče a rodiče mívali obvykle jediné zaměstnání. Mladí jsou rozhodně pružnější. Práci mění často nejen kvůli výhodám, ale jsou zvědaví, chtějí se otestovat, poznat nové lidi," říká Drzewiecká-Sarosieková.

Osmadvacetiletá Agnieszka vystudovala práva ve Varšavě a brzy vydělávala více než rodiče v Rzeszowě. Ale rozhodla se odejít z velké firmy, aby místo vysedávání nad papíry okusila "opravdovou" práci advokátky u soudu.

"Nikdy dřív jsem nezažila takové zklamání. V kanceláři otce mé kamarádky mi dali třetinu toho, co jsem vydělávala. Byla jsem ale ochotná se uskromnit," vypráví. Vydržela čtyři měsíce.

"Chyběly mi telefonáty s New Yorkem, létání do Londýna na školení, neměla jsem na drahé večeře a dárky. Má hodnota klesla - a to i v mých vlastních očích," připouští Agnieszka. Nejvíce ji šokovalo, že přesčasů měla ještě více. "Ve firmě jsem měla příplatky a odměny. Štvaly mě některé věci, ale za ty prachy jsem to mohla skousnout," konstatuje.

Lidé, kteří dali vale velkým firmám, si často stěžují, že přišli nejen o vysoké platy, ale i o pocit bezpečí a prestiž. A vracejí se, i k přesčasům, hrnkům kávy u počítače a k praní mozku.

Autor: ČTK

19.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Radek Štěpánek
6

Rehabilitující Štěpánek věří v comeback: Po operaci jsem spal s raketou

Ilustrační foto
16

Poplatky za přítomnost otce u porodu jsou nefér, míní rodiče

Po Manchesteru se zábava v Praze neruší. Bude se ale víc hlídat

Policistů se v metropoli objevuje víc než obvykle – a mohou mít i samopaly. Pražská policie tak reaguje na smrtící explozi po koncertu v britském Manchesteru. Podobně jako po dřívějších teroristických útocích ve městech západní Evropy mají být policisté v ulicích viditelnější – a také ozbrojenější.

Pohledem Stanislava Šulce: Složitější svět

Týdeník Economist přinesl statistiku teroristických útoků na území západní Evropy a Spojených států amerických. Připomíná, že ačkoli máme dojem permanentního ohrožení, a dokonce si myslíme, že teroristické útoky jsou na denním pořádku, v perspektivě posledních padesáti let je realita trochu jiná.

AKTUALIZOVÁNO

Vrah z Manchesteru je Salman Abedí, britský občan libyjského původu

/VIDEA, FOTOGALERIE, INFOGRAFIKA/ Celkem 22 mrtvých a minimálně 59 zraněných, vesměs mladých lidí. Taková je bilance exploze v koncertní hale v Manchesteru. Odpálil se zde sebevražedný útočník, policie vyšetřuje teroristický čin. Totožnost je známa, jde o 22letého Salmana Abedího, britského občana z Manchesteru, jehož rodiče přišli z Libye. K činu se přihlásil Islámský stát. Zatčeni byli tři podezřelí, pachatel měl patrně komplice. Zveřejněna byla zatím jména tří obětí, nemocnice přijaly 12 vážně zraněných dětských pacientů. V zemi byl vyhlášen kritický stav ohrožení terorismem.

Policejní razie u Mercedesu. Vyšetřovatelé pátrali po falšování emisí

Další automobilka se dočkala prohledávání kanceláří kvůli emisním problémům. Tentokrát zavítala německá kriminálka do kanceláří celosvětového vedení automobilky Daimler, která vlastní značku Mercedes. Celkem 23 prokurátorů a 230 policistů prohledalo jedenáct kancelářských prostor v několika spolkových zemích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies