Šéf Agrární a Potravinářské komory Miroslav Toman nemohl svá slova o 80procentním podílu českých potravin v obchodech myslet vážně. Přece ví, že budovu někdejší Státní plánovací komise na vltavském nábřeží v Holešovicích už dávno obsadili úředníci z místní radnice a finanční správa. Berňák se rozhodně nemíní uskromňovat, naopak posiluje armádu svých úředníků. Nabírá i ministerstvo zemědělství, ale na to, jak ukočírovat zásobování prodejen českým zbožím a jak to všechno ukontrolovat, by se klotových rukávů zoufale nedostávalo.

Nebo je Miroslav Toman dobře vychovaný syn. Naslouchá svému otci, který byl ministrem zemědělství ve Štrougalově vládě a ještě dříve náměstkem šéfa Státní plánovací komise. Spočítat jde všechno: kolik prasat vykrmit, aby českého vepřového bylo na pultech zase dost a nemuseli bychom být závislí na spolehlivém dovozu masa z Německa. Kolik vajec mají snést české slípky, aby Češi nemuseli kupovat levnější vajíčka z Polska. V praxi je to složitější, jak bylo za komunistů vidět na poloprázdných pultech. Děkujme za jednotný evropský trh.

Spočítat jde všechno: kolik prasat vykrmit, aby českého vepřového bylo na pultech zase dost a nemuseli bychom být závislí na spolehlivém dovozu masa z Německa.

Agrární a Potravinářská komora je od toho, aby kopala za zájmy svých členů. Tím největším je s desítkami zemědělských podniků, masokombinátů, mlékáren, mlýnů a pekáren zpracovatel řepky Andrej Babiš. Řepka je komodita, v níž Česko vyniká. Do supermarketů se ale takový dar naší země moc nehodí. Nebo řepkový olej vytlačí z regálů oblíbený olivový?

Vláda, v níž je majitel Agrofertu vicepremiérem, nám dnes a denně předvádí, že nic není nemožné. Ale uzákonit, že až 80 procent trh s jídlem bude patřit českým potravinářům, je i pro socialisticko-populistickou vládu příliš velké sousto.

A tak se aspoň ustavičně nasazuje psí hlava cizím obchodním řetězcům. Slouží tomu politici a státní aparát. Ministerstvo zemědělství si nechalo za 475 tisíc korun bez DPH vypracovat studii o tom, jak řetězce šikanují dodavatele. Vznikla jednak na základě 10 rozhovorů se zástupci středních a velkých dodavatelů, a také „kvantitativního výzkumu", do kterého se zapojilo 164 dodavatelů. Výsledek?

Čtyři z pěti dodavatelů se domnívají, že maloobchodní řetězce zneužívají své dominantní postavení na trhu. Nejhůř ze studie vyšly německé sítě Kaufland a Lidl, které jsou naopak nejoblíbenější u zákazníků.

Nejhůř ze studie vyšly německé sítě Kaufland a Lidl, které jsou naopak nejoblíbenější u zákazníků.

Řetězce nejsou žádní dobrodinci, obchod je obchod. Ministerstvo zemědělství vyhodilo půl milionu z našich kapes, aby zjistilo, že zákon o významné tržní síle, který měl převychovat zlotřilé řetězce, se za šest let ukázal jako neúčinný. Novela, která platí od letošního jara, dá práci více lidem na antimonopolním úřadu a přihraje další kšefty právníkům. Obchod zůstane obchodem.

Možná však, že půl milionu za studii neutratilo ministerstvo úplně zbytečně. Tři čtvrtiny dotazovaných totiž přiznaly, že na ně velké řetězce v posledních dvou letech netlačily, aby snížily kvalitu. Navíc prý řada řetězců projevuje zvýšený zájem o české potraviny. Ejhle! I bez povinného podílu. Třeba někdo pochopí, že to, co mají supermarkety prodávat, nenadiktuje žádný zákon, ale kupující.

Osmdesát procent českého zboží. A kdo by to kontroloval?Osmdesát procent českého zboží. A kdo by to kontroloval?Autor: Shutterstock