Finanční poradce Partners David Kučera vysvětluje, jak poznat, že nabídka je podezřelá, od koho si rozhodně nenechat radit nebo co je dnes slušný a dosažitelný výnos.
1. Používejte selský rozum, nic není černobílé, vše má svá pro a proti
Dejte na svůj instinkt a selský rozum. Chtějte jednoduché odpovědi na otázky, jaké jsou rizika, celkové náklady, kdy, za kolik, za jak dlouho vaši investici někdo odkoupí. Zpozorněte, když uslyšíte tato a podobná lákadla:
„…jedná se o bezpečnou investici…“,
„…tento korporátní dluhopis je garantovaný státem…“,
„…můžete rychle dosáhnout vysokých výnosů s nízkým rizikem…“,
„…na tom nemůžete prodělat…“,
„…podle našich odhadů to jenom poroste…“,
„…investujete do převratné technologie s vysokými zisky…“,
„…hodnota této akcie (nebo fondu) stále jen roste už posledních 10 let…“, apod.
2. Nenechte si radit od „pouhých“ zprostředkovatelů
Každého investora by mělo zajímat vzdělání a odbornost poradce, ale i tzv. specialisty v bance. Tak jako jdeme k lékaři a víme, že má příslušné vzdělání a že musel absolvovat potřebnou praxi, stejně tak to chtějte po svých poradcích. Mají veškeré certifikace, které vyžaduje zákon? Jaké mají speciální certifikáty? Patří mezi poradce s renomovaným a evropsky uznávaným certifikátem EFA? Jaké mají reference od svých dlouhodobých klientů?
Jsou jen investičními zprostředkovateli, nebo mohou poskytovat i investiční poradenství? Nenechte si radit od těch, kdo mohou investice pouze zprostředkovávat, nikoli poskytovat investiční poradenství (viz Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na webu ČNB). Jinak mají stejnou zodpovědnost za svou „radu“, jako když si koupíte investici přes internet.
Zprostředkovatel totiž nesmí nabídnout žádný konkrétní investiční produkt, ale musí dát klientovi vybrat z možností. Za svůj výběr pak nese plnou zodpovědnost pouze klient. Investiční zprostředkování totiž definuje zákon jako přijímání a předávání pokynů. Pokud začne investiční zprostředkovatel klientovi jednotlivé produkty vysvětlovat nebo dokonce doporučovat, pak poskytuje investiční poradenství. K tomu ale musí mít příslušnou certifikaci, kterou řada poradců nemá.
Bohužel, toto se velmi špatně kontroluje a vlastně to lze zjistit, až když je poradce při poskytování takové služby přistižen. Je to častou praxí a řada klientů odbornost svých poradců neřeší.
3. Dluhopis automaticky neznamená bezpečí
Pokud chcete někomu svěřit peníze, měli byste se zajímat, o jakou investici přesně jde. Když tomu vůbec nerozumíte, většinou je dobré být obezřetnější. Dnes je poměrně snadné naletět například na nabídku dluhopisů. Lidé mají toto slovo spojeno s jistotou a bezpečím, nicméně dluhopisy dnes může vydat skoro každá společnost.
4. Výnos se odvíjí od rizika a doby, jak dlouho necháte peníze pracovat
Nevěřte nikomu, kdo vám bude slibovat velký výdělek bez rizika za krátkou dobu. V investování totiž platí základní ekonomická poučka: čím vyšší chcete možný výnos, tím vyšší musíte podstoupit riziko ztráty. Platí také, že čím déle necháte peníze ležet, tím se potenciální výnos zvyšuje.
A co je v dnešních ekonomických podmínkách „slušný“ výnos? U konzervativní investice na horizontu dva až tři roky je to 1 až 3 procenta ročně, pro horizont do šesti let jsou to 2 až 3 procenta ročně, do deseti let 4 procenta ročně, nad deset až patnáct let je slušný výnos 5 až 8 procent ročně.
5. Když chcete peníze vybrat do roka, na investování zapomeňte.
V dnešní době je velice těžké peníze zhodnocovat v horizontu do několika let. Do jednoho roku lze počítat s výnosy ve výši úrokových měr na spořicích nebo termínovaných vkladech, tj. 0,3 až 1 procento ročně před zdaněním. Pokud byste chtěli větší výnos, musíte s částí peněz „jít“ do rizikovějších investic, a to se na takto krátkém horizontu nemusí po započtení nákladů vyplatit. Na horizont větší jak deset let jsou pro drobné střadatelé vhodné podílové fondy.
Článek vznikl ve spolupráci s Partners.