Ale musí se člověk ohánět, zadarmo to není," říká farmář David Erlebach. Ve velkých řetězcích ale na jeho výrobky nenarazíte. „Dostat se do supermaketů je pro malého zemědělce absolutně nemožné, tam jsou naprosto vražedné podmínky. Takže jezdíme po farmářských trzích a zkoušíme se dostat na pulty malých krámků. Třeba v Liberci jsme na třech místech a sháníme další. Chceme proniknout na Turnovsko i na Frýdlantsko. Je to o týmové práci. Nestačí jen zpracovat mléko a udělat z něj dobrý tvaroh nebo zákys, je potřeba mít pro výrobky také odbyt. Takže je to práce na 24 hodin denně," říká.

Hlavní devizou jeřmanické mlékárny je , že z mléka neodstraňuje smetanu. „To znamená, že všechny naše výrobky mají tučnost minimálně 3,5%. Tuk není škodlivý, je nositelem chuti, jen se to s ním nesmí přehánět," směje se Erlebach. Sám říká, že trefit se do přání zákazníků ale není lehké. „Jednu chvíli se hodně prodával náš zákys, teď spíš zase tvaroh a mléko. Nejde si říct teď budu vyrábět jen jogurty, o ty je zájem, tak to nefunguje, lidé jsou často hodně vybíraví."

Na farmě mají vlastní krávy, takže mléko ke zpracování nemusí kupovat, přebytky naopak prodávají ještě do Německa. „To je výhoda, že máme mléko vlastní. Teď, když se zrušily kvóty na mléko, tak klesly jeho výkupní ceny a pro řadu zemědělců to je likvidační. Nás to naštěstí nezasáhlo."

A co je podle něj největší překážkou pro podnikání v zemědělství? „Zprvu asi prokousat se všemi předpisy, hlavně hygienickými. A sehnat peníze do začátku. Když se to rozjede, tak se nesmí polevit, člověk se musí otáčet. Ale baví mě to." David Erlebach si z krajských dožínek odnesl cenu za svůj Jeřmanický tvaroh.