Podle Eurostatu bylo v roce 2014 v České republice pouze 10,4 procenta žen zaměstnaných na částečný úvazek, meziročně šlo dokonce o snížení. Průměr v evropské osmadvacítce přitom je 32,9 procenta. Jenom u sousedních Rakušanů jde o 46,9 procenta.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se snaží tento podíl zvyšovat. „Ženy s dětmi v předškolním věku představují pro naši ekonomiku potenciál, který je potřeba rozvíjet. Naším úkolem je mimo jiné motivovat zaměstnavatele, aby více využívali možností alternativních pracovních úvazků a matkám co nejvíce ulehčili slaďování rodinného a profesního života," říká ministryně Michaela Marksová (ČSSD). Ministerstvo se proto snaží podporovat prostřednictvím evropských fondů projekty zaměřené na rodiče s malými dětmi, například v Operačním programu Lidské zdroje a zaměstnanost je na tyto aktivity 650 milionů korun.

Že jde doopravdy o problém, dokazuje i mezinárodní průzkum, který se věnoval příčinám ekonomické neefektivity žen ve státech Evropské unie. Podle něj není 17,2 procenta českých žen ekonomicky aktivních kvůli péči o dítě, v Německu jde pouze 
o 9,9 procenta a například 
v Dánsku o 1,7 procenta.

Školky a podpora zaměstnavatelů

Ale jednorázové dotace nejsou systémovým řešením. Podle ředitelky obecně prospěšné společnosti Gender Studies Heleny Skálové je prvním krokem vytvoření míst pro malé děti, kam by je mohli rodiče posílat už právě od dvou let. I když v budoucnu nebudou natolik silné ročníky 
a uvolní se místa ve školkách, které se nyní pro potřebné nedostávají, volné kapacity by mohly zaplnit právě mladší děti. „Nyní ale počet odmítnutých žádostí stále narůstá," řekla včera Deníku vedoucí oddělení rovnosti žen a mužů na Úřadu vlády Lucia Zachariášová, podle které je ale nyní třeba řešit i místa v družinách, do kterých se za několik let děti přesunou.

„Stát by měl podporovat zaměstnavatele, aby nabízeli flexibilní formy práce. A to nemusí jít jenom o částečné úvazky, ale například i o práci z domova. Například pobídkami nebo daňovými úlevami, protože částečné úvazky mohou pro firmy generovat náklady navíc," vypočetla další možnou pomoc Skálová. Navíc by podle ní stát mohl upřednostňovat firmy, které alternativní pracovní úvazky nabízejí, ve veřejných výběrových řízeních.

Ministerstvo práce by pak mohlo poskytovat metodickou podporu pro firmy, kterým není jasné, jaká pravidla musí do smluv o práci z domova napsat. „Zaměstnavatelé v tom mají chaos, bojí se zejména v oblasti zajištění bezpečnosti práce," poznamenala Skálová.

Podpora částečných úvazků ale podle odborníků není samospásná. I když v Nizozemsku je na částečném úvazku 77 procent žen, nejde již 
o dobrou praxi. Ženy se pak prakticky nabírají jenom na částečné úvazky, což je následně diskriminuje v důchodovém věku, kdy dostanou menší penzi.

„A pořád nám tady zůstává poměrně značné riziko, že celou situaci překlopíme naopak. Aby se rodiče nakonec nebáli jít na rodičovskou dovolenou ze strachu, že v budoucnu práci nenajdou," obává se Petra Havlíková, koordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva z neziskové organizace Nesehnutí.

Podle vládní strategie pro rovnost žen a mužů by se měl zvýšit podíl flexibilních úvazků na úroveň evropského průměru, tedy alespoň na 20 procent.

Podle Zachariášové mají již nyní ženy s dítětem nebo jiné pracovně ohrožené skupiny nárok na flexibilní pracovní dobu, pokud tomu neodporují specifické provozní podmínky. Může jít například 
i o 40hodinovou týdenní pracovní dobu během čtyř dní, kdy následně mají rodiče delší víkend.

Matkám samoživitelkám by pak mohl pomoci institut zálohovaného výživného, který včera podpořila i Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.

Moderní trend sdílených kanceláří

Pro matky na rodičovské se 
v poslední době začaly vytvářet i takzvané sdílené kanceláře – tzv. coworking. V jednom prostoru může pracovat například více začínajících podnikatelek, které si chtějí během rodičovské přivydělat. A navíc mají zajištěné hlídání dětí.

Kanceláře většinou navštěvují na tři až čtyři hodiny denně, o děti se jim ve vedlejší místnosti starají pečovatelky. „Máme tady paní, která dělá zahradní architekturu, což je docela náročné. Ale navštěvovaly nás i překladatelky nebo ženy, které připravovaly rozjezd e-shopu. Jedna inženýrka-stavařka si zde lepila modely. Přišla, donesla si výkresy, vystřihla je a dělala papírový model stavby.

Říkala, že by to doma dělat nemohla, protože by jí to děti rozházely," přibližuje jednatel brněnského CoWorking Centra Jan Valoušek. Po několika měsících ženy podle něj většinou odcházejí, buď jim skončila rodičovská dovolená 
a nastupují do práce, nebo se jim rozjezd zdařil a vytvořily si vlastní provozovnu.

Částečné úvazky

JAN DRAHORÁD