VYBERTE SI REGION

Funebráci: když je živností sama smrt

Třebíč -/ROZHOVOR/ Češi mnoho tabuizovaných témat nemají. Nebo to o sobě alespoň rádi tvrdí. Přesto jedno tvrdošíjně přetrvává – pohřbívání zemřelých.

12.4.2009 1
SDÍLEJ:

Mrtvé novorozeně našli v Jablonném v Podještědí. Policie ČR objevila tělíčko zakopané na dvorku rodinného domku, kde matka dítěte bydlela se svým přítelem. Foto: DENÍK/Martin Divíšek

V naší kultuře není „normální“ být v blízkosti mrtvého člověka, vše s tím spojené je bráno jako morbidní. A přesto jen málo co se každého z nás tak týká, jako smrt. František Havlena o tom ví své. Je totiž funebrák.

Pamatujete si, jak jste se cítil, když jste poprvé přišel do styku s mrtvým člověkem?
Ani nevím, co na takovou otázku odpovědět. Pro mě je to pořád člověk, kterého měl někdo rád, měl své vztahy. V nás, Češích, je příliš zakořeněné, že mrtvý člověk je něco, co je potřeba honem uklidit z dosahu živých. Že jsme všichni nesmrtelní. Nejsme. Smrt je ta nejpřirozenější záležitost, je třeba oprostit se od zbytečných předsudků.

A na první pohřeb, který jste vypravil, se rozpomenete?
(přemýšlí) A víte, že ani ne? To už je dávno, okrajově jsem se k tomu dostal ještě v době studií, když jsem v pohřební službě krátkodobě pracoval jako brigádník.

Jak dlouho vlastně pracujete v pohřebnictví a jak jste se k němu dostal?
Vzal jsem si za ženu vnučku Leopolda Vysibly, který měl v Třebíči za první republiky renomovanou pohřební službu Pietas Vysibla. V restituci jsme v roce 1991 dědečkův podnik převzali zpět. Pomalu jsme jej vybudovali celý znovu do dnešní podoby.

Kolik pohřbů ročně vypravíte?
Řádově stovkám zesnulých.

Máte vypozorováno, že v některém ročním období lidé umírají více?
Ano, obvykle to bývá koncem zimy, v předjaří.

Jak je nakládáno s tělem člověka po smrti? Má to určitě nějaká pevně daná pravidla…
Ano, má. Je potřeba rozlišit úmrtí doma a v nemocnici. V obou případech musí tělo ohledat lékař a stanovit příčinu smrti. Pokud má jakékoliv pochybnosti, má právo nařídit pitvu. V nemocnici tělo připraví do rakve tamní personál. Tím myslím, že je omyje, oblékne, muže oholí. Při smrti doma tyto činnosti provádí pohřební služba. Tělo pak musí být uloženo v chladicím boxu.

Znám ze své rodiny případ, kdy tělo v rakvi vypadalo velmi neutěšeně. Paní zemřela v „eldéence“.
To je těžké, někdo po smrti vypadá, jakoby doopravdy jenom klidně spal. Jiného smrt změní téměř k nepoznání. Na to má vliv určitě i to, jaké léky člověk užíval, příčina úmrtí, dědičná dispozice a tak dále.

Lze to možná ale zčásti zamaskovat, vyretušovat…
To ano, ale s mírou a vkusem. Přehnané líčení může naopak vypadat bizarně, nevhodně. V anglosaských zemích je rozšířené balzamování, u nás a v okolních zemích ne. Balzamování se v novodobých dějinách zavedlo ve válce Severu proti Jihu, kdy matky chtěly vidět své syny, kteří padli v boji a přepravní vzdálenosti byly velké.

Kde v tuzemsku balzamují?
Tuto službu lze zajistit například v Litoměřicích nebo Pardubicích, cena je okolo 20 tisíc korun. Lékař nahradí krev v těle konzervační tekutinou.

Známý mi vypravoval příběh, kdy rodina z nejmenované vsi na Třebíčsku chtěla ještě naposledy vidět babičku, a tak si nechala otevřít již zatlučenou rakev. Babička v ní ležela nahá…
Tomu se mi nechce věřit, ale pokud se takový případ skutečně stal, je to zaprvé naprostá nehoráznost pohřební služby, která tam účinkovala. A zadruhé je přímo v zákoně o pohřebnictví ustanovení, že zemřelý musí být v rakvi oblečený.

I ten, který nemá nikoho, dejme tomu bezdomovec, ke kterému se nikdo nehlásí?
Samozřejmě, má nárok alespoň na rubáš.

Stala se vám někdy záměna nebožtíků?
Ne, to bychom už asi neexistovali. Máme to pojištěné ve čtyřech stupních. Navíc před každým uložením do hrobu či kremací žádáme příbuzné, aby se naposledy na mrtvého podívali a tím vlastně učinili jakousi kontrolu.

Stává se vůbec na Třebíčsku, že se k mrtvému příbuzní nehlásí?
Stává, ale jen výjimečně. Pohřeb pak platí obec, ve které k úmrtí došlo.

Jaký nejhonosnější pohřeb firma Pietas Vysibla vypravila?
Otázka honosnosti není pouze a jenom o vydaných penězích a o tom, jaké množství věnců a jak luxusní rakev pozůstalí zaplatí. V polovině 90. let vypravila naše firma pohřeb hraběti Karlu Haugwitzovi v Náměšti nad Oslavou. Skonal při slavnostním setkání potomků tohoto rodu na svém bývalém zámku. Na poslední cestě jej doprovodili zástupci tohoto rodu a bylo to důstojné rozloučení. Hrabě byl pohřben v kryptě v Náměšti, která dnes slouží jako reprezentativní a pietní místo smutečních obřadů.

Zaznamenal jste i nějaký vyloženě podivný pohřeb, podivné přání?
To myslím ne. Ale na pohřebních veletrzích bývají k vidění různé kuriozity, například rakev pro sedícího člověka..

A co pohřby různých církví?
Snažíme se vyhovět přáním, zvyklostem a tradici při zajištění pohřbů různých vyznání. Tak jsme kromě pohřbů křesťanských církví zajišťovali pohřby židovské. Pak muslimské, protože na třebíčském novém hřbitově mají muslimové své pohřebiště. A také budhistické, samozřejmě žehem.

Kolik je u nás krematorií?
Celkem 27, což je druhé největší množství na počet obyvatel na světě. Víc už jich mají jen Japonci díky náboženské tradici šintoismu zpopelňovat mrtvé a díky nedostatku místa k pohřbívání.

Takže u nás převládají kremace?
Ano, asi v sedmdesáti procentech. Větší podíl už je jen v Japonsku a snad ještě na Tchai-wanu. Do země se v Česku pohřbívá zejména na vesnicích.

Jak dlouho trvá, než lidské tělo zetlí?
Každý hřbitov má stanovenou takzvanou tlecí dobu, po kterou se s tělem nesmí manipulovat. Tato doba je různá, minimálně však aspoň 10 let.

Tlecí doba? O tom jsem nikdy neslyšela.
Je daná hydrogeologickými podmínkami na základě průzkumu každého hřbitova. V různých materiálech má tělo jiné podmínky k rozkladu. Ve vzdušné půdě a v menší hloubce je proces samozřejmě rychlejší, v jílu je to horší. A co ještě musí být dodrženo, že rakev nesmí být uložena ve spodní vodě.

Existuje prý jakési vetknutí popelu zemřelého do kamene. O co jde?
Jedna švýcarská firma dokáže speciální technologií za určitého tlaku a teploty vyrobit z lidského popelu kámen, v podstatě umělý diamant, který si pozůstalý může nechat zasadit do šperku. Je to ale velmi drahé.

Co míníte o domácím hřbitově, kdy si pozůstalí udělají na oblíbeném místě zemřelého pomníček s urnou?
Je to právo každého mít na svém soukromém pozemku uloženou urnu. Musí to být ovšem důstojné a nemělo by to jakkoli rušit okolí. Rakev ovšem může být uložena pouze na veřejném nebo neveřejném pohřebišti určeném k pohřbívání, z hygienických důvodů.

Mnoho lidí si přeje být po smrti rozprášeno. Platí i v tomto směru nějaká pravidla?
Platí. Na rozptylové loučce na hřbitově to lze pouze ve vegetačním období trávníku. Pokud by někdo chtěl provést rozptyl nebo vsyp na jiném pozemku, než svém vlastním, musí mít souhlas majitele. A zase platí, že musí být dodržena důstojnost aktu.

Kdo má nárok na pohřebné?
Dnes pohřebné ve výši 5000 korun stát vyplácí v případě, pokud zesnulý byl nezaopatřené dítě nebo zesnulý byl rodič nezaopatřeného dítěte. Pohřebné náleží objednateli pohřbu.

Kolik stojí nejlevnější rakev?
Zdobená zhruba od 3000 korun. Výrobců je u nás hodně.

Umožňují předpisy to, aby pohřební vůz přepravoval víc než jednu rakev?
Ano, v přesně vymezených případech. Záleží na tom, v jaké verzi je auto schváleno. Obřadní vozidlo při pohřbu přepravuje jednu rakev. Ale například ve Vídni, ale i jinde, můžeme vidět velké auto na svážení více rakví z nemocnic na hřbitovy.

Na kolik vyjde nejlevnější pohřeb?
Nejlevnější jsou pohřby s minimem přidaných služeb, tedy bez obřadu. Průměrná cena se liší podle regionů a konkrétních pohřebních služeb. Obecně se pohybuje mezi 10 až 15 tisíci korunami. U nás je to kolem devíti tisíc korun, záleží například na přepravní vzdálenosti.

Z čeho se náklady skládají?
Určují je zejména tyto položky: výběr rakve, množství a druh květinových darů, výkopy hrobů nebo kremace, přepravní vzdálenost a podobně. Cenovou kalkulaci zákazník obdrží hned při sjednání pohřbu. Naše pohřební služba třeba dokáže snížit cenu o provize a poplatky subdodavatelům, protože sami provádíme pohřební a některé hřbitovní služby, výrobu smuteční vazby, výkopy hrobů, kamenické práce, montáž a výrobu urnových a hrobových náhrobků, rytí nápisů.

Jak finančně náročný je průměrný pohřeb?
V České republice asi tak průměrný český plat, v okolních zemích, nejen na západ od našich hranic, je to dvoj až trojnásobek tamních průměrných platů.

Setkáváte se někdy s negativním postojem okolí? Pohřebnictví prošlo za minulé éry určitou devalvací, navíc často zaznívají názory, že tento druh podnikání parazituje na lidech, když je jim nejhůř.
Pohřebnictví je sice podnikání jako ostatní služby, ale liší se situací, v jaké zákazník je. Stejně jako i v jiných oborech se mohou vyskytovat případy nepoctivého či neférového jednání, které bohužel potom vrhají špatné světlo na celý obor. Tato služba je svým způsobem poslání, podobně jako například lékařství. Snažíme se, aby tento obor opět dostal vážnost a úroveň, kterou už dávno měl a která mu náleží. Konkrétně pro nás je zavazující více než stoletá historie a tradice naší firmy. Jako garance úrovně naší činnosti slouží udělení Znaku kvality Sdružením pohřebnictví v ČR jako zatím jediné pohřební službě v našem kraji, rovněž jako zatím jediná pohřební služba v tuzemsku jsme držiteli Certifikátu ISO 9001: 2000.

Jakou kvalifikaci musí mít zaměstnanec pohřebního ústavu?
Pohřebnictví je koncesovaná živnost, proto jsou určité požadavky na vzdělání a praxi. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci jednají s lidmi, kteří prožívají jedno z nejnáročnějších období svého života, je základní kvalifikací lidská slušnost, vstřícnost a poctivost, ne jenom technické předpoklady. Lidé jsou v tomto psychickém rozpoložení mnohem citlivější a vnímavější. Celkový výsledek proto záleží na práci a přístupu všech, kteří se na realizaci pohřbu podílejí, sjednavatelky pohřbu, řidiči, obřadník, floristky, smuteční řečníci, hudebníci a další. Jen pro zajímavost – na Střední integrované škole ve Světlé nad Sázavou je od r. 2006 otevřen učební obor Pohřebnictví.

Pohřební vozy evidentně prošly skokovým vývojem.
To ano. Firma Pietas Vysibla už v období monarchie vlastnila pohřební vůz tažený koňmi, dokonce i pohřební sáně. Ve dvacátých letech pak pohřební vozy automobilky Ford a Škoda. Přes socialistickou Škodu 1203 jsme se dostali k dnešním moderním vozidlům. Ta se dříve dovážela originální ze zahraničí, ale nyní je i u nás řada firem, které přestaví sériový vůz na pohřební tak, aby vyhovoval požadavku zákona. Výhodou pro naše zaměstnance jsou různá technická vylepšení, například hydraulický či elektrický posuv plošiny pro rakev. A také už není nutné, aby pohřební vůz byl černý, oblíbená je stříbrná barva, což je decentnější. V tuzemsku platí přísné hygienické normy pohřbívání i pro auta. Prostor řidiče musí být oddělený od nákladového, vnitřek musí být omyvatelný.

Setkal jste se někdy s nadpřirozeným jevem, třeba duchem?
Ne, to doopravdy ne.

Čím původně jste?
Vystudoval jsem biologii na přírodovědecké fakultě Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně, dnešní Masarykově univerzitě.

Vy vlastně musíte být k dispozici 24 hodin denně. Stíháte nějaké koníčky, zajedete si na
dovolenou?

Naštěstí máme spolehlivý kolektiv zaměstnanců i členů rodiny, takže o povinnosti se dělíme.

Není to na vás někdy moc, když kolem vás neustále panuje smutek? Jak tenhle fakt kompenzujete?
Samozřejmě že toto povolání má svá specifika, je náročné nejen fyzicky, ale i psychicky. S lidmi, kteří prožívají zármutek, musíte soucítit, ale také je povzbudit. A i pro nás je leckdy povzbuzením vidět, jak se mnozí dokážou s takovou situací vypořádat a najdou pro další život vyrovnanost a naději.

Který hřbitov na Třebíčsku je podle vás nejhezčí?
Každý má asi zvláštní vztah ke hřbitovu, kde má pochovány své blízké. Hezký je třebíčský židovský hřbitov. Každý hřbitov má svou atmosféru, hezké bývají malé venkovské, třeba nejmenší v republice, ten v Hlubokém. I když, pohřebáci tak trochu vnímají i další souvislosti, hlavně kam je nejlepší přístup při manipulaci s rakví (úsměv).

A vy, jaký vy byste chtěl mít pohřeb? Přemýšlel jste o tom někdy? – o výběru hudby, rakve,
hřbitova…

Samozřejmě, ale tohle si nechám pro sebe, mí nejbližší mé přání znají a já můžu jen doufat, že je vyplní! (smích)

Autor: Hana Jakubcová

12.4.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies