Přátelští spořitelé. Zbytečnost, nebo opora celého systému?

Na verdikt politiků o dalším osudu stavebního spoření s napětím čeká více jak čtyři a půl milionu lidí. Přesně tolik smluv totiž v současnosti eviduje Asociace českých stavebních spořitelen. Jedna z úvah směřuje k tomu, aby státní podporu dostali jen střadatelé, kteří peníze prokazatelně použijí na vyřešení bytové otázky. Je toto východisko opodstatněné?

Trochu historie

Za první stavební spořitelnu dnešního typu je považován „Spolek přátel“, založený před osmdesáti lety v německém městě Wüstenrot. Jeho úspěch podnítil vznik řady dalších institucí, které měly podobné rysy: shromažďovaly vklady účastníků a z nich pak poskytovaly úvěry.

Stavební spořitelny tím nebyly závislé na okolním peněžním trhu, na druhé straně hospodařily s omezenými prostředky. Protože hlavním cílem všech bylo získání úvěru, není divu, že poptávka po úvěrech přesahovala možnosti spořitelen: naspořených vkladů prostě nebyl dostatek. Proto se zpočátku o úvěry losovalo.

Když se ve třicátých letech 20. století stala situace neudržitelnou, přišly dvě zásadní změny, které přinesly řešení. První byl přechod od losování k přidělování úvěrů. Byl vytvořen matematický model peněžních toků a na jeho základě vytvořena pravidla pro přidělování úvěrů podle hodnotícího čísla. Tato pravidla jsou v podstatě stejná, jako je známe v současnosti. Pro získání úvěru je nutné spořit stanovenou dobu, a tím dávat peníze k dispozici pro poskytování úvěrů ostatním.

Přidělování úvěrů sice odstranilo prvek náhody při výběru zájemců o úvěr, ale ani ten nejlepší postup nemohl odstranit další problém, kterým byl nedostatek zdrojů.

Přirozeně: pokud chtěli všichni čerpat úvěr co nejdříve, pak muselo velmi rychle dojít k tomu, že spořitelnám začaly docházet peníze.
Druhou změnou bylo, že účastníkům stavebního spoření se dostalo státní podpory. Zpočátku nepřímo, prostřednictvím daňových úlev, později byla tato výhoda doplněna přímou státní podporou.

Zdroje financování

S příchodem této podpory pak vznikla skupina účastníků, kterým se vyplatilo spořit, aniž by využili možnosti čerpat úvěr. Tito účastníci přinesli do systému tolik potřebné zdroje, které mohly být využity pro rychlejší poskytování úvěrů. To je důvod, proč se takovým účastníkům říká přátelští. Díky nim je celý systém stabilní a ti, kdo mají zájem o úvěr, jej získají podstatně dříve. Když něco dobře funguje, máme občas tendenci zapomínat na důvody. Proto se ve všech státech, kde stavební spoření existuje, tu častěji, tu méně často, vede diskuse na téma: proč dávat státní podporu lidem, kteří „pouze“ spoří?

Tato diskuse proběhla i na Slovensku. V roce 1997 tam byli přátelští účastníci fakticky zrušeni a státní podporu dostávali pouze ti, kdo prokázali využití naspořené částky na bytové potřeby.

Vývoj však velmi rychle ukázal, že povinnost dokládat účelové použití vlastních úspor přátelské účastníky od vstupu do systému odrazuje. Zájem o stavební spoření prudce klesl a bylo zřejmé, že systému by zanedlouho došly zdroje. Proto bylo výše uvedené opatření zrušeno a od roku 2000 mohou státní podporu čerpat opět všichni.

Podobné diskusi se nevyhnula ani kolébka stavebního spoření, Německo. I tam donedávna platilo, že přátelští účastníci mohou po uplynutí vázací lhůty použít naspořenou částku libovolným způsobem, aniž by ztratili nárok na státní podporu.

Jak jdou na věc jiní

K zásadní změně došlo v Německu před dvěma lety. Od tohoto roku mohou naspořenou částku libovolně použít pouze osoby mladší 25 let. Ostatní účastníci musí prokázat využití ke stanovenému účelu, jinak o podporu přijdou. Jedná se tedy o podobný zásah jako na Slovensku? Zdaleka ne. Stavební spoření se totiž zároveň stalo součástí rozsáhlé penzijní reformy.

Německá penzijní reforma mimo jiné zahrnuje podporu soukromého spoření občanů, kteří si tak mohou kompenzovat budoucí pokles státem zaručené penze z průběžného systému. Občan, který pravidelně spoří na některý z vybraných finančních produktů, získá od státu příspěvek.
Jak to souvisí se stavebním spořením? Mezi certifikovanými produkty, pomocí kterých je možno spořit na důchod, je vedle penzijních fondů a jiných možností také stavební spoření. Účastník tak může kromě příspěvku na stavební spoření získat ještě další příspěvek ve výši do
154 eur ročně.

Německo tedy využilo bezpečného a oblíbeného stavebního spoření na penzijní reformu. Účastníci musí pro zachování státní podpory spořit až do penzijního věku, což povede k prodloužení doby spoření. Díky tomu je konečný dopad této změny na tvorbu zdrojů velmi pozitivní. Uvidíme, kam se stavební spoření vydá v České republice.

PETR KIELAR