VYBERTE SI REGION

Pravý český kanafas se rodí jen v Postřekově

Postřekov– Vkanafasu už nespávají jen naše babičky. Ačkoli se zněj povlečení, ubrusy a tradiční kroje šijí dál, odolná látka našla využití ipři výrobě pánských košil, dětských kalhot a hraček, které lze koupit třeba na newyorském Manhattanu. Pravý český kanafas jako jediná vyrábí tkalcovna vchodském Postřekově. Kanafas tamních tkalců zdobí iinteriéry vsídle prezidenta jednoho zevropskýchstátů.

13.3.2010
SDÍLEJ:

V postřekovské tkalcovně se vyrábí pravý český kanafas.Foto: Deník/ Václav Tauer

Dětství v tkalcovně

Otec nynějšího jednatele firmy Kanafas.CZ Zbyňka Strnada přišel do Postřekova v roce 1963 z Varnsdorfu. Na popud Ústředí lidové umělecké výroby, což tehdy byla státem řízená organizace obchodující s výrobky soukromých výrobců, tu postavil tkalcovnu a až do odchodu do důchodu v roce 1993 ji vedl. „Tradice zdejší textilní výroby sahá do osmnáctého století. Byla tu ruční tkalcovna Štěpána Kapice a táta měl výrobu chodského kanafasu rozšířit,“ vysvětluje Strnad důvod, proč se tkalcovna v jedné z nejznámějších chodských vesnic stavěla. „Moje dětství je s fabrikou spjato. Od dvou let jsem sem chodil s tátou a mezi tkalcovskými stavy vyrostl. Později jsem vystudoval Střední průmyslovou školu textilní, poté vysokou školu. Pak jsem působil v Praze. Až jednou mi volala sestra, že se tkalcovna draží,“ vzpomíná Zbyněk Strnad na osudový rok 2003.

Fabrika v rozkladu

Tkalcovnu, která po privatizaci skončila v dražbě, se Strnadovi rozhodli koupit a zachránit. „Táta tehdy ronil krokodýlí slzy. Takřka vše tu bylo v zuboženém stavu, kotelnou počínaje a strojovým vybavením konče. Ale byli tu šikovní a pracovití lidé, takže bylo na čem stavět,“ říká jednatel firmy a dodává: „Začínali jsme s malými prostředky. Každý tu dělal za tři a bral plat jednoho. Ale lidé byli rozumní a rozjezd jsme zvládli.“

Znovu bylo třeba obnovit kontakty s dodavateli, s barvírnou, úpravnou… V době, kdy všichni v Čechách obchodovali na faktury, platila postřekovská tkalcovna hotově. Po šesti letech je stabilní firmou a mezi dodavateli se ví, že Strnad do čtrnácti dnů zaplatí. „To je v textilním průmyslu ojedinělé. Nikdy jsme po nikom nechtěli delší lhůtu, protože člověk stejně jednou zaplatit musí. Každý z dodavatelů nám teď vychází vstříc, když ví, že co si objednáme, to včas zaplatíme,“ tvrdí Strnad. Jeho otec se toho už sice nedožil, ale určitě by byl spokojený. „Mám radost, že se splnil tátův sen a fabrika neskončila v ruinách,“ říká Strnad, nepřítel úvěrů. „Úvěry vás mohou v dnešní době pěkně přidusit. Proto jsme si vše financovali sami. Co se vydělalo, šlo zpátky do výroby. Obměnili jsme strojní zařízení a dosluhující stavy nahradili kvalitnějšími,“ popisuje jednatel.

Netypický jednatel

Zbyněk Strnad je Pražák a ti to na Chodsku nemívají snadné. Patří však k těm, které bychom měli vzít na milost… „Když se večer v deset dostanu domů, mám za sebou šestnáct hodin práce. A takhle to jde prakticky už šest let. Byť je to zápřah, znám tady díky tomu každý šroubek. Vyrostl jsem tu a mám to tu rád,“ říká muž, který není typickým představitelem podnikatele. Zapomeňte na představu muže trávícího většinu času v kvádru za počítačem. „Když je třeba, vstanu ve dvě ráno, abych byl na šestou v úpravně. Tam vyložím, řeknu, co potřebuji, pak si v autě na benzínce zdřímnu. V jednu naložím, abych byl v jedenáct ve fabrice a mohl vyložit,“ popisuje svoji práci. Nedělá jen jednatele, zastane i práci skladníka, řidiče a dalších pět činností. A když je velká zakázka, klidně stříhá. „Jsme malá, skoro rodinná firma. Není možné se specializovat. Všichni musí umět všechno,“ vysvětluje zástupce firmy, která dnes dává práci dvaadvaceti lidem.

Návrat na pulty

Doslova výhrou v loterii bylo pro firmu angažování rodinné známé Ivany Pechové. Dáma s ´pěkně prořízlou pusou´ a bohatými zkušenostmi z obchodu měla najít zákazníky. A to v době, kdy tuzemské textilky drtila konkurence z Asie! „Od počátku mi bylo jasné, že musíme obchodovat jinak. Máme sedmdesát aktivních a sedm set pasivních vzorů. Kdyby si na obchod měli vzít dvacet metrů od každého, utopili by v tom plno peněz. Tak jsme začali nabízet metráž, i když odstřihávat třeba jen metr a půl je náročné,“ vysvětluje šéfka obchodu jeden z receptů na úspěch. Tím dalším je kontakt se zákazníky. „Troufám si tvrdit, že jsme s pětadevadesáti procenty našich zákazníků mluvili osobně nebo po telefonu,“ říká žena, jejíž zásluhou se kanafas vrátil na pulty.

Každý vzor z Postřekova má své jméno podle kalendáře. „Málokdo si pamatuje číselný kód vzoru, ale každý ví, že chce Vendelína, Matěje nebo třeba Doru,“ říká Pechová s úsměvem o dalším z dobrých nápadů. Kanafas z Postřekova je díky síle příze kvalitní a vydrží spoustu let. „Odběratelům proto dodáváme i rodný list. V něm je nejen něco o jeho historii, ale třeba i doporučení ohledně praní,“ dodává Pechová. Dobrým tahem je, že ve vybraných obchodech nabízí postřekovský kanafas ve firemních stojanech s oknem. „Zákaznice si přímo na krámě mohou představit, jak bude závěs nebo volán vypadat.“ Metráž tkalcovna podporuje i šitím hotových výrobků. Kromě povlečení a ubrusů vyrábí mimo jiné i kapsáře, chňapky, zástěry či sedáky pro zahradní nábytek. „Když někdo chce sedák, my mu ho do tří dnů zašleme. Jsme rychlejší, než by to někdo dovezl z Číny, a tím jsme zajímaví,“ doplňuje ji Strnad.

Vloni v hlavách majitelů tkalcovny uzrál plán, jak kanafas ještě více zviditelnit. Pomoci jim k tomu má nemovitost v Domažlicích. Dům ze 14. století chtějí proměnit ve značkovou prodejnu a muzeum kanafasu. „Prodejna zaměřená výhradně na kanafas nikde v Čechách není. Proto chceme dům u Chodského hradu zrekonstruovat a zařídit jej celý v duchu kanafasu, abychom lidem v plné šíři ukázali, na co všechno se hodí,“ přibližuje Strnad. Otevření chtějí stihnout do letošních Chodských slavností. „Kdyby ale měla krize trvat ještě půl roku nebo rok, asi bychom museli záměr přehodnotit. Vše si na sebe musí vydělat,“ dodává podnikatel.

Autor: Václav Tauer

13.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies