Rozsáhlá novorenesanční stavba stojí dodnes, pivo se zde však již pět let nevaří. Výrobu piva zde majitel, Pivovary Staropramen, ukončil k 31. lednu 2007 a přenesl ji do svého závodu na Smíchově.

Dnes památkově chráněný objekt začal stavět spolek sládků a majitelů malých pražských pivovarů (mimo jiné U Fleků, U sv. Tomáše, U Bucků a U Rozvařilů) v roce 1899. Pivovarníci se tak rozhodli čelit konkurenci nových průmyslových pivovarů, jakými byli například pivovary na Smíchově, v Holešovicích a Libni.

Areál sedmi budov, který z dálky připomíná spíše zámek než továrnu, stavěla stavební firma Václav Nekvasil. Stavbu, jíž dominuje mohutná sladovna s výrazným štukovým reliéfem podle návrhu Mikoláše Alše (slavný malíř byl i autorem loga pivovaru – sv. Václava s dvěma anděly), zvládla za pouhých 14 měsíců. Po vybavení technologiemi, které dodaly pražské strojírny (mj. Ringhoffer, Kolben, Novák & Jahn), zde již 5. září 1900 uvařili první várku piva, zkušebně se vařilo již od července.

Nový pražský průmyslový pivovar s názvem Společenský pivovar pražských sládků se výstavem 100.000 hektolitrů piva zařadil mezi největší v zemi. Pivo si brzy získalo dobrou pověst a znalci je údajně dávali na roveň s tehdy vysoce ceněným pivem plzeňským. Chutné pivo mohl vyrábět mimo jiné i proto, že vyrostl na místě, kde již od 17. století stál dominikánský pivovar a kde byl vydatný zdroj kvalitní vody. Pivo z Braníku se dodávalo i na dvůr císaře Františka Josefa I., který pivovar dokonce v roce 1907 osobně navštívil.

Největšími odběrateli piva byli pražští hostinští. Kvůli dodávkám do města měl pivovar dokonce vlastní přístav a dvě lodě, které především před otevřením vyšehradského tunelu v roce 1903 vozily pivo na Výtoň. Pivovar proslul kromě výroby klasického ležáku i pivními specialitami, jakými byly tmavá a speciální piva Bavorák, Chantecler či Mnichovar.

Pivovar přežil první světovou válku, kdy však jeho výstav značně poklesl až pod 10.000 hektolitrů, a úspěšně podnikal takřka po celou dobu první republiky. Během nacistické okupace byl v letech 1942 až 1946 jeho provoz zastaven. V roce 1948 byl znárodněn a v roce 1958 začleněn do národního podniku Pražské pivovary.

V areálu vznikl i minipivovar Pokusného a vývojového střediska Výzkumného ústavu pivovarnického a sladařského, jehož náplní byl vývoj nových výrobků. Kromě piva vyráběl Braník také tabletované sušené pivovarské kvasnice – vitamínový přípravek Pangamin byl svého času oblíben jako podpůrný zdravotní prostředek.

Od počátku devadesátých let 20. století procházel areál pivovaru rozsáhlou rekonstrukcí, která si vyžádala 670 milionů Kč. Po jejím skončení v roce 1995 byl pivovar údajně nejmodernější v zemi. Ani to jej však neochránilo od uzavření.

Pivo Braník bylo v polovině minulého desetiletí druhým nejprodávanějším lahvovým pivem v Česku. Výstav pivovaru se neustále zvyšoval, v roce 2005 dosáhl rekordních 1,124 milionu hektolitrů piva. Rostoucí výstav vyžadoval modernizaci, kterou uzavřený areál neumožňoval. Výrobní technologie proto firma přestěhovala do Staropramenu, kde vyrábí značku Braník dosud.

V polovině roku 2007 Pivovary Staropramen areál v Braníku prodaly. Pozemek o rozloze zhruba 52.000 metrů čtverečních s komplexem 13 budov získala společnost ING Real Estate Development, která oznámila, že v objektu plánuje výstavbu bytů.