VYBERTE SI REGION

Majitel Preciosy: Luxus, který vyrábíme, není jen pro bohaté

Liberecký kraj /ROZHOVOR/ - Jablonecká Preciosa prochází změnou, jde více k zákazníkovi. Chce přesně znát kdy, co a za kolik potřebuje. Ale v tradiční vysoké kvalitě. O těchto tématech hovoří majitel Ludvík Karl.

4.1.2016 7
SDÍLEJ:

Ludvík Karl v exportní vile Preciosy.Autor: Deník/ Lenka Klimentová

Poslední dny roku. A lidé většinou bilancují. Nejen ve svém osobním životě. I v profesním. Zejména má-li člověk odpovědnost za tisíce lidí, kterým dává práci a ekonomickou jistotu. Největším zaměstnavatelem regionu je Preciosa. Hodnotit letošní rok bude i její významný akcionář, Ludvík Karl.

Nemá média příliš v lásce. Není sice prý co skrývat, ale nemá rád, pokud se mu někdo „hrabe" v životě. O firmě, do které nastoupil v roce 1969, ale hovoří veřejně a s pýchou.

Quo vadis bižuterie, quo vadis Preciosa?

Kterým směrem se firma ubírá? Stále expandujete?
Preciosa je dnes relativně velká skupina několika firem, které ale mají společné pár důležitých slovíček – křišťál, krása a luxus. Firmy, do kterých Preciosa investovala, jsme vybírali tak, aby i pro nové členy skupiny Preciosa byla tato slovíčka signifikantní a mohlo dojít k určité synergii. A to jak ve výrobě, tak i marketingu a obchodu. Skoro vždy se to podařilo. Neznamená to, že se  nerozhlížíme  i mimo křišťál, krásu a luxus.

Nedávno jsme například investovali do firmy, která vyrábí stroje pro výrobu nanovláken. Je to zajímavá investice, která může pomáhat nejen  zdejšímu regionu ale i našemu  hospodářství.

Nejtypičtější slovíčko pro současnou Preciosu je změna.
Ano, to je pravda. Snažíme se víc než kdykoli v minulosti dostat co nejblíže k zákazníkovi. Chceme a musíme znát, co zákazník opravdu potřebuje, jaké jsou jeho skutečné priority. A to u nás nebylo vždy úplně samozřejmé. Je to velká výzva. Ale na druhou stranu za 67 let své existence firma už pár takových výzev zdolala. Chtěl bych za to všem kolegyním a kolegům moc a moc poděkovat.

Jedním z atributů Preciosy je luxus. Není tímto zbožím trh nasycen? Bohatých lidí, kteří si mohou dovolit takto drahé věci, moc není.
Neprodáváme jen  nejbohatším lidem.I když nepopírám, že nemáme zákazníky speciálně v oblasti svítidel, kteří jsou pohádkově bohatí. Pracujeme i s luxusními  značkami, jako je například Fossil, Luxotica a tak dále, ale nejsou to jediní naši zákazníci. Máme velké množství zákazníků, kteří si sice nemohou dovolit ty nejluxusnější věci, ale i s nimi děláme dobré obchody. Ale není  a nikdy to nebude čínská kvalita a čínská cena.

V oblasti svítidel jste se podíleli i na zajímavém projektu v Moskvě.
V Boľšom těatru jsme před lety dělali repasi historických svítidel a povedlo se to náramně. Takovéto   zakázky ale nejsou  náš „core business".   Jsou ale velmi zajímavé, a to nejen ekonomicky. Naši zaměstnanci na nich náramně rostou a to, co takto získají, mohou využít i v tom převažujícím byznyse.

Preciosa v letech osmdesátých

Co bylo hlavním úkolem Preciosy před rokem 1989?
Hlavním úkolem Preciosy bylo vyrábět skleněné bižuterní komponenty jak pro státní podnik Bižuterie, tak zejména pro vývoz prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Jablonex. Součástí výrobního programu byla i výroba broušených svítidel, opět určených především pro vývoz. Úplně zjednodušeně se dá říci, že hlavním úkolem Preciosy bylo „vyrábět" devizy pro devizovou bilanci státního rozpočtu.

Pocítili jste perestrojku?
Ano. Druhá polovina osmdesátých let byla dobou nejrůznějších ekonomických experimentů. Strategické a mnohdy i taktické řízení bylo sice nadále plně v „režii" centrálních orgánů, ale na státních podnicích se leccos začalo měnit. Z pohledu dalšího vývoje považuji za nejvýznamnější to, že nám bylo umožněno účastnit se řady obchodních jednání se zahraničními zákazníky. To pro nás, kteří jsme do té doby byli „zavřeni ve výrobě", byla neocenitelná zkušenost.

Samozřejmě, že jsme se i nadále potýkali s řadou omezení. Od nemožnosti rozhodovat suverénně o svém rozvoji, až po nedostatek pracovních sil jako důsledek dlouhodobě podprůměrných výdělků. Významným omezením byla i nedostatečná podpora technického a technologického rozvoje. Důsledkem bylo zaměstnávání dalších a dalších lidí, což v kombinaci s nižšími výdělky a v té době minimální nezaměstnaností byl skutečně oříšek.

Míříte k tématu zaměstnávání vězňů v Minkovicích?
Nemířím nikam. Ale hovořit o tom můžeme. Nechci se vyjadřovat k tomu, jestli bylo nebo nebylo správné, že vězni měli ze zákona povinnost pracovat. Bylo by to laciné. Ani nehodnotím rozhodnutí, že vězni budou pracovat i v bižuterního průmyslu. Takovéto rozhodnutí padlo dávno před tím, než jsme já a moji vrstevníci začali v Preciose pracovat. Jenom pro úplnost – nepracovali jenom v bižuterním průmyslu, ale i v jiných  odvětvích národního hospodářství.

V Preciose jste byl ale ředitelem, takže asi víte, jak to v ní s vězni bylo…
To, co znám a o čem proto mohu mluvit, je, jak to vypadalo v továrnách Preciosy v osmdesátých létech. Ano, práce, kterou vězni  vykonávali, byla fyzicky velmi náročná. Ale stejně náročnou práci bohužel vykonávaly i stovky dalších zaměstnanců, z nichž bylo mnoho žen. To není rozhodně  nic, na co bychom byli pyšní. To je jen konstatování stavu věcí, jejichž základní příčinou bylo dlouhodobé a hrubé „podfinancování" technického a technologického rozvoje, tedy záležitosti, o které se rozhodovalo na centrální úrovni. Úrovni technologie a techniky bohužel odpovídalo i pracovní prostředí v našich továrnách.

Pracovní prostředí na pracovištích, kde pracovali vězni, nebylo ale výrazně, nebo snad dokonce záměrně, horší než na pracovištích s civilními zaměstnanci. Rovněž  odměňování vězňů  nebylo rozdílné oproti odměňování civilních zaměstnanců na obdobných pracovních pozicích. Některé nepravdivé  informace, které se na toto téma objevují, proto vznikly buď z neznalosti nebo ze zlé vůle.

Preciosa před a 
po privatizaci

Přišel listopad 1989 a doba přála připraveným.
Zásadní změnou bylo, že o svém dalším vývoji mohla Preciosa rozhodovat podstatně a nesrovnatelně víc, než tomu bylo kdykoli předtím. Od ledna 1990 jsme se plně orientovali na zaměstnávání pouze civilních zaměstnanců a musím s jistou hrdostí a vděčností říci, že řada těch, kteří tehdy v Preciose pracovali, v ní pracuje dodnes. Jedno z nejtěžších, nejriskantnějších, ale z dnešního pohledu nejsprávnějších rozhodnutí, které jsme tehdy udělali, bylo rozhodnutí o ukončení vývozu našich výrobků prostřednictvím specializovaných podniků zahraničního obchodu a o vybudování vlastního obchodního týmu. Postupně jsme začali otevírat své zahraniční obchodní organizace a dnes jich máme celkem dvanáct.

Vytvořili jsme vlastní, silnou výzkumnou základnu, jejímž prioritním úkolem bylo ve velmi krátkém čase dohnat dlouhodobé zaostávání v technice a technologiích. Jen pro zajímavost: za uplynulých pětadvacet let  se podařilo vymyslet a uvést do výroby již třetí generaci strojů a souvisejících technologických zařízení, jejichž výkonnost a kvalita produkce jsou samozřejmě naprosto jiné než cokoli před rokem 1990. Práce v našich továrnách je tak nejen nesrovnatelně fyzicky méně náročná, ale i pracovní prostředí je pochopitelně diametrálně jiné.

Vyjmutí Preciosy z kuponové privatizace se následně ukázalo jako šťastné řešení.
Privatizace firmy byla velkou výzvou. Naší základní ideou bylo navrhnout takový privatizační projekt, který by nejlépe podpořil dlouhodobý rozvoj firmy a ochranu jejího know-how a byl i velkou motivací pro její zaměstnance. Rovněž jsme chtěli, aby Preciosa zůstala českou firmou. Ze všech těchto důvodů jsme navrhli nezařadit Preciosu do kupónové privatizace, ale naopak ji privatizovat formou přímého prodeje jejím zaměstnancům.

Že to nebyl špatný návrh, dokládá nejen to, že náš návrh byl příslušnými ministerstvy schválen, ale zejména další – a troufám si říci – úspěšný rozvoj nejen samotné firmy Preciosa, ale i dalších firem, které se postupně staly součástí skupiny Preciosa (například Preciosa Lighting, Preciosa Ornela a další – pozn. red.).

Sport není byznys, ale podpora regionu

Preciosa je majitelem fotbalového klubu. Proč zrovna libereckého a proč zrovna fotbalu?
Myslím, že do mozaiky každého města, každého regionu patří kromě práce i možnost bohatého kulturního a sportovního vyžití a samozřejmě i možnost žít v příjemném životním prostředí. Prostě aby každý měl možnost si najít to své. A právě to stálo na počátku za naším rozhodnutím podporovat nejen sport, ale i řadu kulturních akcí a projektů v oblasti životního prostředí.

A proč právě fotbal? Asi proto, že, když jsme o těchto věcech před léty rozhodovali, fandila většina z nás fotbalu a ne například basketbalu. V takovém případě by byl v Liberci pravděpodobně špičkový basketbal. Ale neomezujeme se zdaleka jen na sport. To, že Preciosa je ze všech svých veřejně prospěšných aktivit spojována nejvíce s fotbalem, je dáno pravděpodobně tím, že fotbal je zkrátka pro média a většinu veřejnosti atraktivnější než třeba to, že jsme zaplatili titulkovací zařízení pro liberecké divadlo.

Je fotbal dobrý byznys?
Pokud cílem podnikání je, kromě jiného, vydělávat peníze, pak nejen pro Preciosu, ale i pro drtivou většinu majitelů fotbalových klubů není podpora jejich klubů otázkou byznysu. Fotbal by v českých podmínkách pro své majitele mohl vydělávat peníze jedině tehdy, kdyby jejich klub hrál úspěšně a opakovaně evropské soutěže. A to není vůbec jednoduché a kromě velkých investic to vyžaduje i velké štěstí. Slovan sice čas od času tyto poháry hraje a inkasuje i příjemné prémie, ty ale ani zdaleka nestačí pokrýt rozpočet klubu. Takže fotbal pro Preciosu není byznys. Je to jedna z aktivit, přiznávám, že ta nejnákladnější, kterou přispíváme k oné mozaice, o které jsem hovořil.

Jste sportovec z tribuny nebo se sám aktivně sportujete?
Snažím se hýbat. Především jezdím na horském kole a lyžuji. A občas si jdu zaplavat.

Kdo je podniaktel Ludvík Karl?
Ludvík Karl, majitel Preciosy.- je ženatý a má  4 děti
- absolvoval VUT v Brně
- v roce  1969 nastoupil do státního podniku Preciosa
- po absolvování praxe, která byla  velmi různorodá a podle jeho mínění mu dala mnohé do dalšího života, byl  v roce 1983 jmenován do funkce  ředitele státního podniku Preciosa
- po revoluci se mu podařilo přesvědčit příslušné orgány, aby podnik nezařadily do kuponové privatizace, a transformace se udála přímo na akciovou společnost
- je majitelem významného podílu akciové společnosti Preciosa
- Preciosa je například majitelem podílu v Elmarco
- Preciosa je majitelem libereckého fotbalového klubu Slovan
- nikdy jej nenapadlo jít do politiky. Drží se českého přísloví: „Ševče drž se svého kopyta." Sám se považuje hlavně za manažera, který by chtěl udělat ještě spoustu práce.

Na ulici peníze většinou nerozdávám

Čtvrtým pilířem vedle práce, domova a sportu je sounáležitost. Je jí Nadace Preciosy?
Určitě ano. Nadaci Preciosa jsme založili před 21 roky. Za tu dobu se stala jednou z největších a nejrespektovanějších nadací v zemi. Za dobu své existence poskytla zhruba šest tisíc darů v souhrnné výši přes 170 milionů korun. Je to i obrovská zásluha zaměstnanců Preciosy, kteří na účet nadace přispívají nemalé částky ze svých výdělků. Například při povodních v roce 2000 darovali prostřednictvím Nadace Preciosy skutečně velké částky na obnovu školy v Troubkách na Moravě.

Zklamal vás osobně někdy ten, kdo obdržel dar?
Samozřejmě byly některé případy, ale jednotlivé žádosti o příspěvky jsou členy představenstva Nadace Preciosa podrobně a velice kvalifikovaně posuzovány, a tak těch zklamání je opravdu naprosté minimum.

Jak vnímáte sbírkové aktivity „na ulici"?
Akce na ulicích nechci šmahem odsuzovat, ale byl bych velmi opatrný, pokud bych měl na ulici darovat nějaké peníze. Přiznám se, že já takto  peníze daruji jen zcela výjimečně.

Všichni mysleli,
 že to bude snazší

Co se podle vás v celkovém pohledu od revoluce moc nepovedlo a co naopak povedlo?
Pokud mám začít tím, co se nepovedlo, pak za úspěch rozhodně nelze například považovat  způsobem, jakým se Česká republika  integrovala do světové ekonomiky. Přechod od centrálně plánované ekonomiky k tržní ekonomice neproběhl tak snadno a efektivně, jak autoři reforem bezesporu předpokládali. Bohužel důsledkem byla částečná likvidace některých odvětví (např. zemědělství) a zánik některých podniků produkujících vysokou přidanou hodnotu. Určitým negativem je i posilování subdodavatelské orientace ekonomiky.

K celkovému vnímání příliš nepřispěla ani kuponová privatizace, která sice umožnila rychlý přechod vlastnictví, ale, jak se následně ukázalo, ne ve všech případech to bylo ku prospěchu jednotlivých firem a jejich zaměstnanců. Za úspěch nelze považovat ani snižující se úroveň vzdělávacího systému a jeho strukturální změny. Důsledkem je nejenom nedostatek některých  profesí na pracovním trhu, ale i mnohé nežádoucí společenské a demografické souvislosti a jevy jako například rostoucí míra  sociální nezodpovědnosti, rozšiřování drogových závislostí.

Osobně si myslím, že, pokud nedojde k nápravě, může další pokles míry vzdělanosti a tradičních dovedností obyvatelstva vážně zhoršit hospodářskou, politickou a kulturní pozici republiky v evropském a světovém kontextu.

To skoro vypadá, že s polistopadovými  vývojem nejste příliš spokojen?
Naopak. Češi a Česká republika za těch dvacet pět let dokázali mnohé.

Jeden z nejpozitivnějších důsledků roku 1989 byl vznik demokratických institucí, uzákonění svobody projevu, shromažďování a institucionální a právní rozdělení moci zákonodárné, soudní a výkonné.

Významným pozitivem  je například i možnost svobodného cestování a možnost pracovního uplatnění v zahraničí, které jsou jednoznačně silným zdrojem osobního rozvoje lidí, poznávání odlišných kultur, politických, duchovních a kulturních systému a poměrů ve světě.

A v neposlední řadě pozitivně hodnotím možnost legálně soukromě podnikat, což obrovsky akcelerovalo využití potenciálu lidí, zvýšilo jejich motivaci dosáhnout úspěchu a nabídlo převzetí odpovědnosti sama za sebe se všemi pozitivními důsledky nejen pro jednotlivce, ale i pro celé hospodářství.

Vyznamenání dostali „bižuteráci"

V letošní bilanci nejde nezmínit státní vyznamenání…
Jsem rád, že i toto téma jste otevřela. Velice si státního vyznamenání, které jsem obdržel z rukou pana prezidenta, vážím. Považuji ho za ocenění nejen mé vlastní práce, ale především za ocenění práce tisíců zaměstnanců Preciosy, kteří v ní pracovali a pracují. V širším slova smyslu považuji státní vyznamenání za ocenění práce i dalších „bižuteráků" a sklářů, kteří pro zachování a rozvoj těchto nádherných, jedinečných a tradičních českých oborů obětovali spoustu sil, energie a mnohdy i své zdraví. A pokud mohu i touto cestou,  pak vám všem  „bižuterákům" a sklářům za to děkuji.

Autor: Lenka Klimentová

4.1.2016 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

Alternativní školy vedou děti k samostatnosti a zodpovědnosti

Praha - Až ve čtvrtek po prázdninách žáci znovu usednou do školních lavic, řada z nich nepůjde do třídy, kde učitel určuje, co a jak se bude probírat. Existuje totiž řada alternativních směrů vzdělávání, které mají společné, že si děti do značné míry samostatně určují čemu a jak se budou věnovat. Vyžaduje do od nich notnou dávku zodpovědnosti. Alternativní přístupy nejsou výsadou soukromých škol, hlásí se k nim i některé státní školy.

Zájem českých firem o vývoz do Německa je letos rekordní

Praha - Zájem českých firem o podporu při vývozu do Německa je letos rekordní. Uvedla to agentura CzechTrade. "Loni jsme za celý rok v Německu podpořili celkem 170 českých firem, letos jsme tuto hranici překročili již na konci července," uvedl generální ředitel CzechTrade Radomil Doležal.

Islamisté přepadli věznici na Filipínách. Uprchlo přes 20 vězňů

Manila - Muslimští extremisté hlásící se k samozvanému Islámskému státu (IS) přepadli v sobotu večer na jihu Filipín věznici a osvobodili z ní osm svých druhů, kteří byli nedávno zadrženi. Spolu s nimi uprchlo ještě dalších 15 vězňů, informovala dnes tamní policie.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies