Za snadno koupenými hřbitovními věnci, kterými lidé zdobí hroby milovaných zesnulých na Dušičky, se skrývají hodiny práce.

„Období před Památkou zesnulých je mazec, a to opravdu pořádný. Vyrobit ručně vazby či dekorace je hodně náročné. Většina lidí si neuvědomuje, kolik to zabere práce. Ruce máme od větviček, jehličí a dalších nezbytných věcí rozpíchané. Někdy už přestáváme cítit prsty," říká Deníku osmačtyřicetiletá René Slavíková z napajedelského květinářství Flowers Vera. Provozuje jej společně se svou kolegyní Věrou Kolbertovou.

Doslova ohánět se dámy musejí také kvůli materiálu, zeleň pro výrobu si totiž zajišťují samy. Obracejí se kvůli tomu na své známé

nebo příbuzné, kteří mají

zahrady. „Na nás pak je, abychom si potřebné samy pokácely a samozřejmě po sobě i uklidily. Třeba o stříbrný smrk je největší zájem, ale je to bohužel zároveň nedostatkové zboží. Moc jich u nás není. Pak si zajišťujeme i materiál na ozdobení, jako jsou třeba umělé květiny," vysvětluje květinářka.

René Slavíková z napajedelského květinářství má před blížící se Památkou zesnulých společně se svou kolegyní plné ruce práce.Zdroj: DENÍK/Jarmila Kuncová

Ta nejhorší a nejpečlivější práce je ovšem teprve čeká. Na zimu, déšť či mráz se nesmí hledět: zákazníci žádají dušičkové vazby.

„Jsme někdy kompletně celé promrzlé, ale nedá se nic dělat. Vazby tvoříme u kolegyně Věrky, která na to má prostory. Nejčastěji jsme u nich v altánku nebo v garáži. Tady v prodejně by to opravdu nešlo, na to není místo. A ani si nikdo neumí představit, co odpadu a strašného bince zůstane. Naštěstí její manžel je velice ochotný a zbytky po nás spálí. Máme kolem sebe hodné lidi, co nám pomáhají," podotýká René Slavíková.

Dušičkové vazby se snaží dělat netradiční. Pracovat na nich začínají zhruba čtrnáct dní dopředu před Památkou zesnulých. Nejčastěji mají jejich dekorace tvar oválu.

„Snažíme se zkoušet něco jiného, žádnou klasiku. Některé babičky samozřejmě nejsou rády, ale mohou jít nakupovat jinam. Jiní zákazníci naopak netradiční přístup vyhledávají. Dělaly jsme na zakázku už i srdce.

Od těch jsme ale ve větším množství letos upustily, děláme je pouze pro vybrané klienty. Jinak

bychom objednávky nestíhaly," přiznává květinářka René Slavíková.

Jakmile skončí s prací v prodejně, půjde za kolegyní vyrábět další výzdobu.

„Byly doby, kdy jsme bez nároku na volno pracovaly až do desíti večer, teď se snažíme skončit tak v osm hodin. A i tak toho máme dost," dodává René Slavíková.