Je jich 45 tisíc a na papíře mají takzvaný restituční nárok na náhradní pozemky za pole či louky, které jim kdysi patřily. Stát jim půdu po nástupu komunistů sebral, a protože po listopadu 89 na nich stála sídliště, silnice, fabriky i celé obytné čtvrti, měl původním majitelům dát jiné pozemky.

Za více než čtvrt století ale nebyl schopen se s desítkami tisíc restituentů vyrovnat. Teď jim zákonem v podstatě říká: ještě dva roky si budeme hrát na to, že vám pozemky nabízíme a berte, neberte. Po dvou letech skončí přechodné období a tečka.

V roce 2018 a v dalších letech Státní pozemkový úřad (SPÚ) nevydá na restituční nárok už ani píď. Místo půdy bude odškodňovat penězi podle vyhlášky z roku 1990! Novela zákona o SPÚ, která oškubání restituentů zavádí, je účinná od 1. srpna.

Autor: Dotyk

Je to prostě nehoráznost, opakovala senátorka Eliška Wagnerová v horní komoře při projednávání zmíněného zákona. Jako jedna z mála zákonodárců si tato bývalá ústavní soudkyně dokáže představit, jakou lavinu soudních žalob novela spustí. Navrhovala její zamítnutí. Marně.

Předlohu protlačil vládou a parlamentem lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka. Je s podivem, že za církevní restituce by lidovci dýchali. Na druhé straně zařídí, aby stát znovu obral obyčejné restituenty. Překupníci, ale i ti, co v dobré víře nakoupili restituční nároky, aby rozšířili svá hospodářství, mají už dávno smůlu. Za nakoupené nároky již více než deset let nedostanou parcely, ale trochu peněz.

Na nápravu křivd zapomeňte

Už v roce 2005 chtěl stát restituční tečkou oloupit i přímé restituenty a jejich dědice. Zastal se jich ale Ústavní soud. Dodnes ale řada z nich stále čeká, až se s nimi stát prostřednictvím náhradních pozemků vyrovná. Mnozí se toho nejspíš nedočkají. A nejen proto, že se nápravy křivd nedožijí. Důvodem bude restituční tečka II.

Zasloužila se o ni současná vládnoucí garnitura schválením zákona o SPÚ. Že je takové pošlapání vlastnických práv v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva? Pro zákonodárce v právním státě jak vidno žádný problém.

Co řekl Ústavní soud

Finanční náhrada za odňaté nemovitosti má být v rozumné výši. Nelze ji tedy určit podle 25 let starých předpisů, když v mezidobí došlo k takové změně sociálních a ekonomických poměrů, že náhrada přiznaná podle tehdy platných předpisů dnes dosahuje pouze zlomkové výše ceny nemovitosti.

„Všichni se budou soudit. Původně zabraná půda se bude draze platit a k tomu budou zatížené soudy," varovala před schválením novely senátorka Wagnerová. Zavčas, avšak marně upozornila, že ve finále vyjde celá tečka pro stát dráž, než kdyby se pokusil o slušné vyrovnání s restituenty.

Ve finále vyjde celá tečka pro stát dráž, než kdyby se pokusil o slušné vyrovnání s restituenty.

Autoři zákona, který do vlády přinesl ministr Jurečka, ovšem spočítali, že stopnutím naturálních restitucí se dá krátkodobě vydělat. Stát ušetří na samotných převodech. Kupříkladu za znalecké posudky o ceně pozemků, za geometrické plány a inzerci o veřejných nabídkách utratil SPÚ v posledních čtyřech letech kolem 6,4 milionu korun ročně.

„Bude-li tato forma náhrady ukončena, zůstanou v rezervě státu pozemky, které by stát v případě potřeby kupoval nejméně za tržní cenu, tedy v průměru za 10 až 20 korun za metr čtvereční," uvádí důvodová zpráva k novele. Navíc když stát zastaví vracení půdy restituentům, může ji dál pronajímat zemědělcům a inkasovat pachtovné. Ke konci loňského roku SPÚ pronajímal více než 120 tisíc hektarů.

Pozemkový úřad obhajuje restituční tečku i tím, že už nemůže nabízet pozemky v odpovídající výměře a kvalitě. Jeho bývalý šéf Petr Šťovíček tento argument vyvrací. „Půdy, která by se mohla nabízet restituentům, je dostatek. K uspokojení nároků by podle našich dřívějších propočtů stačilo maximálně 10 tisíc hektarů," namítá.

Stát měl po celou dobu jen malou snahu vyjít vstříc restituentům. Půdu přihrával hlavně zemědělcům a leckdy i spekulantům. Vloni, kdy už SPÚ tvrdil, že půdu musí schraňovat pro potřeby státu, rozprodal ještě skoro 6 tisíc hektarů. Zatímco restituentům, pro něž v té době šil definitivní tečku, nabídl jen 2,4 tisíce hektarů. Kolik to bude letos a příští rok, aby alespoň na poslední chvíli napravil co nejvíc křivd?

Stát měl po celou dobu jen malou snahu vyjít vstříc restituentům.

To kupodivu na pozemkovém úřadu nevědí. „Očekáváme, že v tomto roce bude nabídnuto více než 4 tisíce pozemků o výměře několika tisíc hektarů. Přesná čísla ještě nemáme, vzhledem k tomu, že před námi je ještě pět měsíců," odpověděl mluvčí SPÚ Hynek Jordán. Čili i otázka na příští rok je předčasná. „Bude to několik tisíc hektarů," poznamenává mluvčí.

Ani o to málo, co se státní úřad uvolí dát na náhradní pozemky, se přitom restituenti nepoperou. Vloni byla úspěšnost nabídek v průměru 55 procent. „Je to tím, že se do nabídek dávají nekvalitní, podřadné pozemky, dokonce strouhy," vysvětluje Šťovíček. Jak dodává, na adekvátní náhradní pozemky čeká už třetí generace restituentů. „Takto se nedočkají vůbec," kritizuje novelu jako naprosté právní diletantství, které jde proti základním principům restitucí.

Náhrada v korunách československých

„Jak chce SPÚ vyplácet pouze finanční náhradu podle zrušené vyhlášky ministerstva financí v Kčs? Nejde totiž o Kč, ale Kčs. To bude SPÚ shánět koruny československé po sběratelích a numizmaticích?" poukazuje právník Šťovíček na nový legislativní zmetek.

Déle než čtvrt století stará vyhláška k oceňování půdy, na níž se restituce i na další desetiletí staví, měla ve své době posloužit jako berlička. „V té době nebyly žádné tržní ceny, neexistoval trh s půdou. Dnes, kdy existuje, není jediného důvodu, aby se ceny za odňaté věci nepřiblížily tržním," apelovala Eliška Wagnerová v Senátu.

Ceny zemědělské půdy jdou stále nahoru. Jak magazín Dotyk nedávno informoval, v letošním prvním pololetí stouply o téměř 22 procent v porovnání s posledním čtvrtletím loňského roku. Hektar se nyní v Česku prodává podle údajů realitní společnosti Farmy.cz v průměru za 207 tisíc korun.

Dosud nevypořádané nároky restituentů činí 546 milionů korun. To je číslo, které uvádí pozemkový úřad. Je však silně podhodnocené, skutečné nároky jsou mnohonásobně vyšší. Státní úřad vychází z interního hodnocení bonity půdy. Měl by se ale řídit znaleckými posudky, které by určily skutečnou hodnotu restitučního nároku, jak rozhodl Nejvyšší soud.

Je jen otázkou času, kdy restituční tečka znovu skončí u Ústavního soudu. Stát nakonec na restituentech neušetří, jak se o to snaží současná vláda.

Autor: Dotyk