Ministerstvo financí připravuje opět změny stavebního spoření! Zájemce o tento produkt zřejmě zaujme především nově navržená možnost převést prostředky ze stavebního spoření do penzijních fondů. To by byla vlastně alternativa k dokládání účelového použití státní podpory.

Návrh však obsahuje ještě další změnu. Na první pohled méně nápadnou, avšak s velmi vážnými důsledky.

Je jí zavedení takzvaného produktového pojetí stavebního spoření. O co jde?

Vážné důsledky

Dnes jsou stavební spořitelny v podstatě specializovanými bankami. Mohou poskytovat pouze stavební spoření, ale nesmějí už nabízet další bankovní produkty. Zejména nesmějí investovat peníze účastníků spoření do akcií, derivátů, klasických podnikatelských úvěrů a dalších aktiv. Ty jsou sice pro banku výnosnější, ovšem zároveň mohou být i rizikovější.

S tím má být konec a stavební spoření mají nabízet i klasické banky. Co to přinese? Banky budou přijímat vklady občanů a získají tak další zdroje. Problém nastane v okamžiku rozhodování, jak tyto zdroje použít.

Úvěry ze stavebního spoření mají totiž ze zákona omezenou úrokovou sazbu, takže pro banku jsou méně výhodné než ostatní aktiva. Stavební spořitelny dnes nemají jinou možnost, kam efektivně investovat, a proto je k poskytování úvěrů ze stavebního spoření tlačí ekonomická nutnost, která funguje lépe než zákon. Banky takový tlak pociťovat nebudou. Jak by asi dopadla jejich volba mezi úvěrem ze stavebního spoření s nízkou úrokovou sazbou a komerčním úvěrem s libovolnou neregulovanou sazbou, je zřejmé.

Pro banky by prostě bylo výhodné používat nashromážděné vklady na jiné, výnosnější obchody.

Úvěry ze stavebního spoření výhodné pro klienta, avšak nevýhodné pro banku, by byly potlačeny. Stavební spoření by se tak stalo produktem zaměřeným čistě na spoření, i když s podporou státu. Tedy přesně tím, co ministerstvo kritizuje.

Zátěž pro stát

Přineslo by to alespoň úlevu státnímu rozpočtu? Zřejmě nikoli. Zvýšily by se náklady státu na dohled, který vykonává Ministerstvo financí ČR a Česká národní banka. Vzrostl by totiž jak počet kontrolovaných subjektů, tak i rozsah jejich činností.

Toto zvýšení by však bylo pochopitelně zanedbatelné oproti zvýšeným výdajům na státní podporu.

Banky by byly ve zcela odlišné pozici než stavební spořitelny. Netrápila by je nutnost poskytovat klientům stavební úvěry s regulovanou úrokovou sazbou a mohly by nabídnout čisté spoření, které by přinášelo nadprůměrné zhodnocení. Banky by byly ve výhodnější pozici než stavební spořitelny.

V čem je háček

Taková nabídka by nepochybně přilákala řadu zájemců, kterým by se otevřela nová zajímavá cesta ke státní podpoře. Důsledkem by byly zvýšené nároky na státní rozpočet. A pokud by zákazník chtěl u banky úvěr na bydlení, mohl by namísto zvýhodněného úvěru ze stavebního spoření získat klasický spotřebitelský úvěr nebo hypotéku. Různých háčků a problémů je v tomto návrhu více. Ale základní otázka zní: proč dělat změnu, která nás bude stát peníze, a nepřinese nic pozitivního? Zatím jde ovšem jen o vládní záměr, prostor pro úpravy je tedy otevřený.

PETR KIELAR

Autor je nezávislý konzultant (petr@kielar.cz).