VYBERTE SI REGION

Tomáš Drápela: Předchůdce mi řekl, že budu strašně sám. Měl pravdu

Plzeň – Když v roce 1995 přišel Tomáš Drápela do Plzně, znal na západě Čech pouze svého kamaráda ze studií, s nímž se rozhodl podnikat. Po půlroce ale spolupráci ukončili a Drápela hledal práci. Tu našel na kulečníku, kde se potkal s tehdejším generálním ředitelem Plzeňské teplárenské. Původně několikaměsíční zpracování projektu, kvůli kterému do firmy nastupoval, se protáhlo na devatenáct let. Od roku 2002 stojí v čele městské firmy, jejíž roční obrat je více než dvě miliardy korun. Drápela s kolektivem rovněž stojí za stavbou spalovny odpadu 
v Chotíkově, kolem níž se opakovaně zvedá prach.

19.2.2015
SDÍLEJ:

Tomáš Drápela přišel do západočeské metropole v roce 1995. Dnes tu vede miliardový byznys. Foto: Deník/Zdeněk Vaiz

Krajský soud v Plzni před čtrnácti dny opět řešil stížnosti ekologických aktivistů kvůli spalovně v Chotíkově.

Připadám si jako v blázinci, tohle přeci není v normální civilizované zemi možné. Vím, že je to kontroverzní projekt, ale to se vědělo od začátku. Pět šest let jsme se na něj připravovali. Když už získáte všechna ta razítka, splníte všechny zákonné povinnosti pro takovou stavbu, rozhodují nakonec o věci nezávislí soudci a ti vám pracně získaná razítka berou. Nikoliv pochybením v projektu, ale z jakési údajné podjatosti státních úředníků.

Jak podle vás kauza dopadne?

Neumím si představit, že by stavbu dneska někdo odstranil. Například deset let nebyl hotový obchvat kolem Plzně, což způsobilo pár lidí, kteří chtěli být v novinách, televizi a možná měli někde nějaké pozemky, na kterých chtěli vydělat. Kdybychom například něco zanedbali, ať jsme podle toho „oceněni", ale já se ptám, proč jsme jako investor trestáni za něco, co jsme nezpůsobili. Samozřejmě spalovnu dostavíme.

Hodnotíte situaci tak, že jste nespravedlivě trestáni?

Paradoxně nikdo nenapadá spalovnu jako takovou, ale napadají se povolovací procesy a tok papírů, které měl Franta poslat Pepíkovi, ale on to poslal Karlovi. Protože to tak dělá celý život. Někomu se zdá, že Karel by mohl být podjatý. Teplárna dostala stavební povolení na to, že může stavět. To je pro investora rozhodující. Jde o dvě skupiny aktivistů. Jedni jsou nešťastníci, které těší, že přijdou novináři a oni budou 
v televizi. A v neposlední řadě se díky neznalosti obávají všeho nového. Druhá parta jsou profíci, kteří chtějí pod pláštěm ekologie na teplárenské vydělat peníze.

O byznysu se v případě městské firmy tedy hovořit nedá?

Ne, protože jsme městská firma, dostali jsme za úkol postavit projekt, který jednou provždy vyřeší problém odpadů v západních Čechách. Město (100% akcionář) řeklo, nechceme z toho žádnou dividendu, což vám žádný soukromý investor neřekne. Je to projekt strategický a staví se ve veřejném zájmu. Česko je malá země a není možné donekonečna odpad ukládat do země. Odpady si všude v civilizovaném světě řeší obce samy. Stojí pak legitimně jako investor před výzvou: spokojený volič, nebo zisk? Obojí není možné. Obce obecně všude v demokratickém světě chtějí spokojeného voliče.

Mluvíte o spokojeném voliči, proč nestačí spokojený občan?

Občan je volič, to je stejné. Pro mě je občan de facto zákazník a já musím teplo dávat za přijatelné ceny, což chce akcionář, a konkurence nespí. Tahle firma je úspěšná i proto, že má osvíceného akcionáře, který vedení společnosti věří a podporuje ho.

V čem je podle vás akcionář tak osvícený?

Čtrnáct let máme v teplárenské de facto stejný management. Akcionář do toho nezasahuje a těm lidem věří. Když se podíváte do jiných měst, je situace jiná. Jak se někdo chopí moci po volbách, vesměs manažery městských firem vyhází a dotlačí si tam svoje kamarády. Hlavně, aby byli loajální. Jestli ti lidé něco opravdu umí, vesměs nikoho nezajímá. Bohužel. Máme minimální fluktuaci. Vychovali jsme si svoje nástupce, mladou generaci, do toho nám akcionář nemluví.

Nicméně v čele Plzeňské teplárenské stojí Tomáš Drápela, který o sobě prohlašuje, že je kontroverzní osoba. V čem jste kontroverzní?

To o mně prohlašují jiní (smích). Věci říkám vždycky otevřeně a na rovinu. Ono se to někdy některým lidem moc nelíbí a špatně se to poslouchá.

Vraťme se zpátky do roku 1990. Nejdříve jste dostudoval matfyz v Praze a pracoval jste jako programátor. Z Liberce jste se přestěhoval do Plzně, kde jste tehdy znal jediného člověka – svého kamaráda ze studií. I když jste spolu začali podnikat, plány po půlroce ztroskotaly.

Shodli jsme se na tom, že kamarádi by spolu podnikat neměli. Zůstal jsem s rodinou v paneláku na Lochotíně 
a neměl jsem do čeho píchnout. Během toho půlroku jsem potkal Michala Krause (pozn. red.: současného generálního ředitele Plzeňských městských dopravních podniků), který dělal ve Škodovce. Řekl mi: „Tome, ty teď nemáš práci, Škodovka shání lidi, pojď k nám." I když jsem tam nastoupil, zůstal jsem v podniku jenom jeden den. Po rozhovoru s tehdejším generálním ředitelem a následné obchůzce závodu, kdy jsem na vlastní oči viděl skutečný stav věcí, jsem dal hned výpověď. Pak jsem náhodně na kulečníku potkal tehdejšího nového generálního ředitele Plzeňské teplárenské Vitáka. Nastoupil jsem do teplárny jako řadový ekonom za 15 tisíc hrubého. Tehdy jsem počítal, že tady budu půl tři čtvrtě roku a konec.

Netajíte se kritikou české společnosti, nepřemýšlel jste dříve, že odejdete ze země?

Dřív určitě ano. Z vojny jsem přišel v roce 1985, tehdy jsme měli jenom syna. Nechtěl jsem v tom režimu být. Pak přišla revoluce, která nám všem nalila nový optimismus. Měl jsem pocit, že konečně přišla doba svobody a demokracie pod heslem Každý svého štěstí strůjcem. Dnes vidím, jak moc jsem se mýlil. Evropská unie sem vrátila poměry, které s tržním mechanismem, svobodným podnikáním nemají nic společného. Byrokracie, regulace, dotace, omezování, administrativa. Prostě hrůza.

Dá se v této souvislosti tedy ještě hovořit o svobodě?

Funguje to do jisté míry, než získáte podezření, že vás někdo odposlouchává, sleduje, protože se kolem vás točí velké peníze. Osobně jsem přesvědčen, že mě čas od času někdo odposlouchává a nejenom mě. Nemám sice co tajit, ale byznys je tvrdá řehole.

Jaký je generální ředitel, když opustí svou kancelář?

Můj předchůdce mi v roce 2002, když jsem firmu přebíral, říkal: „Budeš strašně sám." A měl pravdu.

Autor: Klára Mrázová

19.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Bída přišla na pálenice. Ovoce na jaře pomrzlo

Tradice je znát. Zatímco na Uherskohradišťsku je 38 palíren, v Praze není ani jedna.

Pamlsková vyhláška? Nesmysl, shodují se ředitelé škol na Mělnicku

Mělnicko - Takzvaná pamlsková vyhláška, která od 1. ledna 2017 zakazuje v základních školách prodávat výrobky s příliš vysokým obsahem soli, cukrů a tuků, možná zruší mnohé školní bufety a kiosky. Ředitelé škol na Mělnicku se shodují na tom, že vyhláška je příliš přísná, a pro provozovatele bufetů tak nebude finančně zajímavé dále je ve školách provozovat.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies