Poškozený tvrdil, že finanční instituce ho dostatečně neinformovala o riziku obchodně-investičních operací na kapitálovém trhu, když zdůrazňovala jen jejich možná pozitiva, ne však už negativa. V tomto smyslu rozhodl už loni Městský soud v Praze a v březnu toto stanovisko potvrdil i Vrchní soud v Praze. Více ZDE

Rozsudek je konečný a spořitelna už nárok uhradila, včetně nákladů řízení, když se vzdala možnosti podat dovolání. Žalobce zastupovala právnička Michaela Šubrtová a do sporu se vložil i server Hromadné žaloby.cz.

Dva pohledy

Deník požádal obě strany sporu, aby se k případu vyjádřily a byl připraven poskytnout oběma názorům stejnou plochu.

Česká spořitelna ústy Kláry Pačesové z tiskového oddělení se však omezila na poměrně stručný komentář:

„Předmětem popsaného soudního sporu byl specifický případ z roku 2008, ve kterém došlo ke zpochybnění jednoho konkrétního obchodu uzavřeného prostřednictvím jednoho konkrétního telefonátu. Vyvozovat z daného případu jakékoliv obecné závěry by proto bylo zcela nemístné a nekorektní. Současná medializace kauzy představuje další snahu manipulovat veřejné mínění proti České spořitelně."

Právník Petr Němec, majitel portálu Hromadné žaloby.cz, pro Deník k věci napsal: „Rozhodnutí je dalším v řadě, které prolamuje zažitý mýtus, že když klient odsouhlasí či podepíše nějaký nevýhodný, či dokonce protiprávní nesmysl, může se mu pak „podnikatel" vysmát a říkat, smůla, souhlasil jsi.

Neplatí to u „šmejdů", u bank a ani u obchodníků s cennými papíry. Zákon chrání slabší a nezkušenou stranu. Rozhodnutí Vrchního soudu jasně říká, že obchodník s cennými papíry se nemůže zřeknout odpovědnosti za chybné a neúplné informování jen tím, že z investora „vydoluje" souhlas a potvrzení, že investor všemu rozumí. Klient je zaplaven obrovským množstvím informací a odborných termínů a často se mylně domnívá, že uvedenému rozumí.

Proto si měla Česká spořitelna ověřit, zda klient skutečně správně rozumí všem důsledkům. Kdyby tomu tak bylo, klient by jen těžko kvalifikovaně souhlasil s nevýhodnými radami, které dostal od banky, jíž důvěřoval. Z případu plyne, že nešlo o individuální selhání, ale o systémové pochybení. Taková komunikace s klienty je prostě nepřípustná."

Dopad rozsudku

Jaký bude mít tento rozsudek vliv na další podobné případy a zda povzbudí i jiné investory, kteří utrpěli ztrátu při investování, je pochopitelně otevřené. Jeden důsledek by však mohl být jasný. Totiž, že obě strany smluvního vztahu tedy investor a a banka si musí dát velký pozor na všechny detaily vzájemného ujednání, neboť roli sehrávají i zdánlivé maličkosti, a to i po letech. Vždyť například v tomto konkrétním případě šlo o záležitost starou více než šest let.

Stanovisko České národní banky k tomuto případu zveřejníme v příloze tištěného vydání Deníku 28. dubna 2014.