Ve třicátých letech vlastnil auto jen jeden Němec z padesáti. Úkol automobilky v Hitlerově třetí říši byl jasný – sestrojit „lidový vůz," který uveze dva dospělé a tři děti a dosáhne rychlosti alespoň 100 kilometrů v hodině. Za 990 říšských marek si ho měl dovolit každý pracující.
Brouka okopírovali Tatrovce
Vznikl tak legendární model KdF-Wagen, přezdívaný Brouk, neboli Beetle, německy Käfer konstruktéra Ferdinanda Porsche. Na stroji s aerodynamickým tvarem, který má malý motor chlazený vzduchem, je vidět jasná inspirace v modelu Tatra V570 kopřivnické Tatrovky. Ta se nakonec do sériové výroby nedostala, ale nahradila ji vylepšená Tatra 77.
Automobilka musela vyrábět pro Wehrmacht
Ambciózní plány lidového vozu ale přerušila válka, během které v dolnosaské továrně nuceně pracovalo 15 tisíc vězňů, kteří místo aut pro pracující německý lid dělali bojová vozidla pro armádu. Těžce bombardovaná fabrika přešla v roce 1945 pod britskou kontrolu. Své existenci dodnes vděčí iniciativě majora britské armády Ivana Hirsta, jinak by byla prodána v rámci německých reparací.
Koncem čtyřicátých let jí Němci získali zpět pod svou kontrolu a stala se důležitou součástí obnovy poválečné země.
V polovině padesátých let prodeje Brouku dosahují jeden milion. Konkurenční podnik Porsche konstruktéra Ferdinanda Porsche za Brouka dostával pravidelný licenční poplatek. Z plagiátu VW nařkla i Tatrovka. V 60. letech se jí pak dostalo odškodnění tři milióny marek.
Místo lidových vozů i luxusní modely
Firmě se dařilo. O deset let později pak kupuje Auto Union, do té doby vlastněné Audi brand a NSU Motorenwerke, s tím, že kromě lidových vozidel bude dělat i luxusní modely. Začátkem sedmdesátých let ale prodeje slavného Beetlu poklesly. Technologický pokrok si žádal novou generaci vozidel s pohonem předních kol a vodou chlazených motorů. Ikonou dalších dekád se tak staly modely Passat, Scirocco, Golf a Polo.
Například ale v Mexiku výroba oblíbeného brouka běžela až do roku 2003.
Koncern spolkl i Škodovku
O další desetiletí později VW podepsal kontrakt se španělským Seatem, který v roce 1990 úplně převzal.
Spolupráce se Škodovými závody pak začala o rok později. V roce 1995 pak VW vlastnil 70 procent akcií českého podniku a Škodovka se stala čtvrtou značkou koncernu. Expanze firmy pokračovala. V roce 1998 VW koupil britskou luxusní značku Bentley, francouzský Bugatti a italský Lamborghini.
Boj o Porsche
Získat svého dlouholetého spolupracovníka i rivala v jedné podobě nebylo jednoduché. Porsche v roce 2005 zvýšilo svůj podíl ve VW z pěti na dvacet procent. Evropská komise s odvoláním na Evropský soud prohlásila, že v koncernu nikdo nesmí vlastnit více jak 20 procent práv.
Posche ale v roce 2007 zvýšilo svůj podíl na 30,9 procent. Převzít hlavní slovo v automobilce se mu nepodařilo a samo málem skončilo na hranici bankrotu. VW pak snadno koupil 49,9 procent akcií Porsche. Bitva dvou automobilových rodin končí, když VW koupí i zbývající polovinu Porsche. Wolfgang Porsche si chtěl firmu ponechat, ale jeho starší bratranec Ferdinand Piech, předseda VW ho převezl.
Německý koncern pak vyhrává u Evropského soudu. Pro důležitá firemní rozhodnutí bude zapotřebí souhlas 80 procent vlastníků akcií.
Mezitím dceřinné Audi kupuje v roce 2012 italské motorky Ducatti.
Neohrozil ani dieselgate
VW tak vstupuje do roku 2014 jako jeden z největších světových korporátů. Z jeho fabrik ve 31 zemích vyjíždějí auta do 153 států celého světa.
V září 2015 ale propukl emisní skandál dieselgate. Firma se dopouštěla podvodu, když dieselová auta vybavovala softwarem, který snižuje množství emisí škodlivých oxidů dusíku během laboratorních testů výfukových plynů, aby auta splnila zákonný limit.
Po odhalení se akcie firmy sice strmě propadly, jak se ale dnes zdá, největší automobilku světa, která v roce 2016 předjela Toyotu v počtu prodaných vozů nic neohrozí. 10,3 milionu prodaných vozů navzdory emisnímu skandálu je slušný výsledek.