Pro zaměstnance, kteří jsou z větší části zdravotně postižení, je tento podnik zřejmě jedinou šancí, jak mít práci.

Je jedenáct hodin dopoledne. Přijíždíme k hlavní budově firmy v městské části Luh. „Už jste očekáváni,“ vykukuje usměvavá vrátná a směřuje nás po schodech za předsedou představenstva firmy Ivanem Abdulem.

Po krátkém představení může prohlídka začít. Jako první vstupujeme do vzorkovny baněk. Ve vitrínách se lesknou vánoční ozdoby všech možných tvarů a barev. K vidění jsou zde dokonce egyptské sarkofágy, buddhové či baňky ve tvaru mobilů. „Máme tu všechny druhy, které jsme po dobu naší existence vyráběli,“ prozrazuje nám Ivan Abdul, zatímco se kocháme uměleckými kousky.

Během chvilky se k nám také připojuje vedoucí závodu Pavel Gryger. Míříme teď do foukárny. Tady začíná dlouhá cesta baňky. Skleněné trubičky se díky šikovnosti pracovnic Irisy postupně proměňují v křehké symboly Vánoc.

Za hlasitého hučení plamenu hořáku jsme doslova svědky zrození baňky. Na ukázku nám jedna z pracovnic vyfukuje hned několik skleněných koulí.

Naše malá výprava za skleněným kouzlem Vánoc poté pokračuje dál.

V další místnosti se vyfoukané koule namáčejí do speciální stříbrné tekutiny, která zaručí, že na ozdobách v dalším kole budou nanášené barvy držet.

Konečně se dostáváme také do zdobírny. U baněk pracuje jedna žena a pod jejíma rukama vznikají na skleněných ozdobách nejrůznější ornamenty.

Sezona začala…

„Sezonní výroba teprve začala, proto teď většinu lidí máme přesunutou na jiné projekty,“ vysvětluje Pavel Gryger. Vysvětluje nám, že tady nikoho po skončení sezony výroby baněk nepropouštějí, jak se to prý děje v jiných firmách. „Však uvidíte sami,“ dodává a vede nás na další místo.

Následujeme jeho kroky a postupně zjišťujeme, že baňky nejsou jediným výrobním artiklem Irisy.

Zaměstnanci výrobního družstva se zabývají také výrobou víček ke kořenkám nebo montáží drobných elektronických součástek.

Dalším provozem je kartonážka. „Vyrábíme zde kartonové krabice třeba na tonery do tiskáren. U tohoto projektu spolupracujeme s jednou holandskou firmou, která má v sociální oblasti velké zkušenosti,“ upozorňuje vedoucí závodu.

V Luhu se zabývají také kompletováním propagačních letáků na zakázku.

Své další aktivity firma provozuje na opačné straně města v Rokytnici. Tady už tolik zdravotně postižených pracovat nemůže. „Jedeme totiž na tři směny, a to by všichni nezvládali. Vyrábíme tu doplňky do takzvaného automotivu,“ vysvětluje nám vedoucí obchodního úseku v Rokytnici Bedřich Rous.

Automotiv jsou třeba kliky od aut, plastové doplňky, kryty na světla a jiné. Práce tu kvůli přísným požadavkům vyžaduje velkou přesnost.

Míjíme právě prováděnou kontrolu výrobků, poté i chráněnou dílnu, kde zdravotně postižení odštěpují kousky přebytečných plastů. Dostáváme se až do skladu. Odtud se pak výrobky vyvážejí klientům. „Naši práci lidé mohou vidět v automobilech předních světových výrobců,“ těmito slovy zakončuje Bedřich Rous prohlídku a spěchá na poradu.

Související článek: Irisa bojuje za lidi s postižením