Mýty a pověry o zateplování domů

Mýtus první:

Nejvíc peněz ušetřím výměnou oken.

„Byl bych opatrný, toto tvrzení je nepřesné. Okny opravdu odchází více energie, a pokud problém posuzujeme z tohoto úhlu, měli bychom začít u nich.
V případě, že nás zajímá spojení ekonomicko-energetické, ale obvykle sledujeme návratnost finančních prostředků na jednotku energie – orientačně cenu 1 GJ ročně. Kratší návratnost má z tohoto pohledu zateplení vnějších stěn, okny budeme šetřit „dráž“.

Mýtus druhý:

Zateplením přestane můj dům dýchat.

Pro vnější zateplení toto tvrzení neplatí. Dýchání jako příjem a následně výdej vzduchu zásadně ovlivňují materiály vnitřních povrchů. Zateplení ovlivňuje především průchod vodních par stěnou. V převážné většině stavebních konstrukcí přitom nedochází v tomto směru uvnitř konstrukce k negativním jevům. Navíc je možné konkrétní případ každé konstrukce předem posoudit výpočtem. Na vnitřním povrchu konstrukce můžete srážení vodních par zateplením výrazně snížit, anebo zcela odstranit – nemusíte se proto obávat plísní a efektu „vlhkých“ stěn.

Mýtus třetí:

Zateplit si můžu sám, přitlouct polystyren přeci zvládne každý.

Toto řešení bych nikomu, kdo nemá se zateplováním zkušenosti, nedoporučoval. Nejenže je snížena pravděpodobnost, že opravdu dosáhnete optimálních úspor energie, ale především vám nikdo nezaručí, jaká bude životnost vámi provedených opatření. O jejich kvalitě a bezpečnosti nemluvě. Pokud nevíte, jaké komponenty do zateplovacího systému náleží, těžko dosáhnete dobrého výsledku. Krom toho – svépomocí rozhodně nedosáhnete na dotaci.

Mýtus čtvrtý:

Mám vlhký dům. Zateplení to vyřeší.

Na tento problém není zateplení odpovědí. Pokud vám do konstrukce vzlíná voda ze zemní vlhkosti, anebo do ní zatéká, je namístě se zateplením počkat a odstranit skutečnou příčinu problému. Zateplením obvodových stěn skutečně můžete docílit snížení kondenzace vodních par na vnitřním povrchu konstrukce, ale je-li zdrojem vlhkosti něco jiného, příliš byste si nepomohli.

Mýtus pátý:

Největší službu sobě i životnímu prostředí prokážu alternativním zateplovacím materiálem.

Jako v jiných oblastech lidské činnosti, i v zateplování existují trendy a postupy, které jsou ze dne na den „účinnější“, „zelenější“ nebo „levnější“. V případě, že se snažíme snižovat emise oxidu uhličitého a šetřit energii za vytápění – a tím i přírodu – bych u objektů již postavených ovšem doporučil využít stávajících metod, které opravdu úspory garantují.

Je potěšující, že se dostává výraznější podpory novým stavbám v pasivním standardu, u těch stávajících je zatím rozumné skloubit požadavky na úspory s finančními možnostmi.

(red)

Komerční příloha