VYBERTE SI REGION

Na Blaník

Navštívil nás kamarád z Košic, a pořád jen: Pojďte vylézt na Blaník, pojďte na Blaník! Měl to jméno zakódované v paměti jako větu ze Smetanovy Mé vlasti.

26.5.2008
SDÍLEJ:

Foto:

Jako nějaký šém ve fantazii, který potřeboval vložit na správné místo. Celé roky si prý představoval, jak na ten Blaník jednoho dne vyleze. Na rozdíl od nás. Naše vlastenectví si nežádá patetických gest. Prosím vás, takový kopec vydechující naftalín! V životě jsme tam nebyli. Ale ten snílek se šťastně strefi l do dne, kdy stromy a keře vybuchovaly květy jako nejzábavnější pyrotechnika, včely podléhaly turbulencím pod tíhou svých košíků, vzduch houstl vůněmi a slunce rozpalovalo lány řepky, div se to budoucí biopalivo nesamovznítilo.

No, nevylezte v takový den na nějaký ten Blaník! Stoupali jsme krajinou. Kamarád z Košic k našemu úžasu citoval vlastenecké verše a popěvoval buditelské popěvky. O přestávkách ve výstupu zadýchaně popisoval výzbroj blanických rytířů a ušlechtilou stavbu lýtkových svalů svatého Václava. Heroická lýtka. Člověk by skoro podlehl té náladě. Skoro jsme podlehli. Na místě zvaném Slepičí skála jsme málem nábožně přistoupili k tabuli, vysvětlující, že tady se to stalo. Odsud vylomili kámen do základů Národního divadla, připraveni provázet ho v slavnostním průvodu až na nábřeží Vltavy. Jenže ouha, kámen byl moc malý, a tak skončil v základech sklepa pivovaru v nedalekých Louňovicích.

Pro divadlo pak vylomili další kus Slepičí skály, tentokrát už pořádný. Jupí! Ten příběh nás potěšil. Nudný je patos, duhové jsou paradoxy života. Majitel pivovaru byl nejspíš slibným sponzorem vlasteneckých soustředění na vrcholu kopce. Nebyla to jistě legrace, vyvalit sudy pro tábor lidu do výše 638 m n. m. Na Blaník jsme se vypravili v den, kdy náhody tvoří příběhy a přihrávají pointy se zvláštní lehkostí. Cestou zpátky jsme překročili potok, fuj, kalný po předchozí bouřce. A o kus dál jsme potkali dva bratry v letech. Od osmašedesátého prý žijí v Kanadě a teď jsou tu na návštěvě.

Hledají potok, jako kluky je tam vodila babička, taková krása to byla! „Tak co?“ ptáme se opatrně, když bratři po čase dorazili do hospody pod Blaníkem. Zabloudili prý, potok nenašli. Tak to má být. Když člověk čtyřicet let sní o potoce, měl by ho najít čirý a stříbropěnný, v písku na dně zlato a perly jako kdysi, v zátokách pidivelryby a pidipiráty.

HELENA KOVAŘÍKOVÁ

26.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies