VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mistři kosy

Včera jsem měla před sebou cestu ze Zlína do Prahy, a povídám si: Taková senzační roční doba, pojedu autobusy, ať vidím svět zblízka.

18.5.2009 1
SDÍLEJ:

Foto:

To množné číslo nepíšu omylem, rozložila jsem si cestu do několika „couráků“, co staví na každé návsi a u kdejaké lesní cesty, za kterou můžete jen tušit rybník nebo chatovou osadu. Trochu mě mátl jen pocit slastné viny, který mě při tom neopouštěl.

Drncali jsme od Buchlovic k Bučovicím, a já se cítila jako za školou. Jako když jsme kdysi z koupaliště pozorovali gymnázium, kde se právě psala písemka z matematiky, a my chyběli pro náhlou nevolnost. Takhle to dneska člověku hlodá v duši, kdykoli přestane dělat něco „užitečného“. Přitom, co může být prospěšnějšího, než vidět, jak kleny ve větru klátí latami a jak se ve slunci leskne dřín. A poslouchat, co si lidi povídají. („Tož, mosím tam jet, aby neškrňúchali,“ a podobné věty, které můj počítač okamžitě podtrhává červeně, hlupák.)

Píše se mi to těžce, ale napsat to musím. Od Zlína po Prahu jsem neviděla jednu normální louku. Myslím takovou, která má několik pater, od popence, macešky, drchničky a rozrazilu při zemi přes kopretiny, zvonky a pryskyřníky až ke stéblům trávy. Různým stéblům všelijakých trav. Kraj byl krásně zelený, jenže všechny louky se podobaly jedna druhé, ať byly na svahu jižním nebo severním, v rovině nebo v údolí. Byly to instantní smaragdové lahodné louky z pytlíku.

Tak, to už známe léta. Ale co je horší, i venkovské zahrady a plácky na humnech se proměnily v jakýsi „ráj koberců“, ve skladiště zbytků zeleného kovralu a linolea. Až někde u Slavkova najednou, jako výjev ze skansenu, kosil děda loučku, trávu pěkně v řadách, jako odjakživa o senách. Pohyby lehké a úsporné, jako by to byla hračka. To přece pak někde v životě musí chybět, když člověk včas nezjistí, jak voní čistě přeseknutý jitrocel. Když v chůzi nikdy nesetřásl rosu z kontryhele a nepřejel brouskem po ostří.

„U sousedů vzbuzuje má zahrada rozpaky. Trávník se seče nejvýš dvakrát do roka.“ Článek Stanislava Komárka, ze kterého pochází tenhle citát, mám připíchnutý doma nad psacím stolem. Je to radost, kdykoli si do něj skočím očima pro větu. Taky mě baví diskuse na různých zahradnických adresách. Proč se kosa píchala do hnojiště, jak zvoní kosa dobrá a „křachá“ ta špatná. Akorát, kde to sečou všichni tihle senzační diskutéři, že to není nikde vidět?
Vždycky zkraje června se konají Kosafesty, volby nevolby. On už je to spíš happening než sekání trávy, ale aspoň si lidi všimnou, že něco jako kosa existuje. Je to levné a uvolňuje to bederní páteř, mimo jiné. Když ovšem zadáte do vyhledávače kosafest.cz, vyskočí na vás reklama: „Nevíte si rady s trávníkem? Pečujte o něj pomocí sekačky.“ Ďábelské mámení.

HELENA KOVAŘÍKOVÁ

18.5.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Havárie ultralightu. Ilustrační foto:
AKTUALIZUJEME

Bolí mě záda. Pád ultralightu nedaleko letiště Pohoří pilot přežil.

Sále populárnější lev Fufi žije ve Zděchově.
12

Chovatel lva: Úřady mě chtějí finančně zlikvidovat

Poslední den kouření v hospodách: Protesty? Třeba vysypání nedopalků na ulici

/ANKETA, INFOGRAFIKA/ Poslední možnost zakouřit si v restauraci nebo baru mají v úterý lidé po celé republice. Pak už jim to nedovolí takzvaný protikuřácký zákon, který začne platit od středy 31. května.

Michal Klíma: Stát má podporovat nezávislá média

Téma svobody médií v České republice se už dostalo i do agendy jednání Evropského parlamentu. Dne 1. června se budou poslanci zabývat tématem Riziko politického zneužití médií v ČR.

AUTOMIX.CZ

Garáž 10 motoristů: Tahle parta stavěla fascinující auta, socialismu navzdory

Sedmdesátá léta minulého století československým automobilovým nadšencům příliš nepřála. Nabídka aut byla samozřejmě úzká a když už jste si vybrali, ani samotné pořízení nemuselo být snadné. Našli se ale tací, kteří se s takovou situací odmítli smířit a i v náročných podmínkách si plnili svoje automobilové sny. Takoví byli i nadšenci, kteří stáli za projektem s podivuhodným názvem GIOM.

Záludná Paříž. Je Roland Garros nejtěžší grandslam?

Každý grandslam bývá spojován s nějakým tím „nej", které si pečlivě hýčká a žárlivě střeží. Wimbledon je ze čtyř tenisových veleturnajů nejstarší a nejtradičnější. US Open nabízí nejvyšší prize money. Australian Open má zase pověst toho nejpohodovějšího grandslamu. A co aktuálně probíhající French Open? V čem vyniká nad konkurenty?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies