VYBERTE SI REGION

Unter den Linden

Vždycky jsem si lámala hlavu, proč jsou všichni tak pobláznění do Berlína. Že prý se tam dějou věci.

28.4.2008
SDÍLEJ:

Foto:

Tak to je fakt, i mně se tam jedna věc stala, na Humboldtově univerzitě. Kam máte jít, když vás přepadne průtrž mračen na berlínské ulici Pod lipami a honosná kavárna Opera není zrovna váš šálek kávy?

Zahnula jsem tedy do hlavního vchodu Humboldtovy univerzity. Na akademické půdě můžete nerušeně nasávat atmosféru, zatímco venku cedí na Brandenburskou bránu, na televizní věž, z níž jsme si „in those times“ četli světelné noviny na Springerově paneláku za zdí, a na dvůr s hrozny hulících studentů při stěnách. „In those times,“ za oněch časů, takhle decentně se tam mluví o době než padla zeď.

V univerzitní kavárně se vinula fronta. „Peníze ne, kartu,“ řekla docela vlídně pokladní, když jsem k ní dorazila se svým nákupem za euro a patnáct centů. „Tuhle ne,“ odmávla moji věrnou kreditku. „Menzovní kartu.“ Někde vepředu to tam prý dokonce bylo napsané!

Bráním se různým klišé o Italech, Rusech, Angličanech, a hlavně o Němcích. Ale fronta za mnou se naježila pohoršením nad narušitelkou řádu, takže mi klišé o Prušácích nemohlo nenaskočit. „Jak to spolu vyřešíme?“ nasadila jsem páku doporučovanou v kurzech asertivity. „Musíte mít kartu,“ řekla pokladní tvrdě a všichni ostatní měli v očích napsáno totéž. „Vzal byste to, prosím, někdo na tu svoji? Euro patnáct vám hned vrátím,“ oslovila jsem je všechny najednou.

Stáli dál jako sfingy. Pak mě se svými podnosy začali míjet a pokladní se jednoho po druhém znechuceně ptala: „Pomůžete jí?“ „Ne.“ „Pomůžete jí?“ „Ne.“ Bylo to faux pas, po jakém by si románový kadet dbalý své cti v ústraní hygienicky prohnal hlavou kulku.

V posledním Spiegelu to bylo natvrdo: pro jedenadevadesát procent Němců je disciplína „hodně důležitá“. „Well, tak já ty věci vrátím na místo,“ navrhla jsem co nejsnobštější oxfordštinou, když mi došla bezvýchodnost situace. „Ne. Jděte,“ zněl ortel od kasy. Šla jsem. „Těším se, Češi jsou prý tolik přátelští,“ usmívala se moje spolucestující Berlíňanka, když jsme o pár dní později vystoupily v Praze z rychlíku.

Ó, jak jsem se dmula, když v metru zjistila, že eura automaty na jízdenky neberou. „Prosím vás, šestadvacet korun, tumáte.“ Pravá přátelská Češka. V té chvíli mi upadla dvacetikoruna a jakýsi mladík ji hbitě strčil do kapsy. „Ještě mi dejte najíst,“ usmál se přátelsky a vytáhl si z mé peněženky vyčnívající stravenku.

28.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mrazy v letošní zimě ještě zdaleka neskončily.
AKTUALIZOVÁNO
4

Česko svírá silný mráz. Noční teploty klesnou až k minus 20 stupňům

Petra Kvitová poprvé veřejně promluvila o napadení.
5

Odměna nepomohla! Pachatel, který pořezal Kvitovou, stále uniká

AKTUALIZOVÁNO

Lavina v Itálii zasypala hotel, je v něm „mnoho mrtvých“

Z hotelu zavaleného po středečním zemětřesení lavinou ve střední Itálii se podařilo vyprostit tělo první oběti. Záchranáři, kteří se na místo dostali brzo ráno, počítají s tím, že je na místě mnoho mrtvých. Dosud se uvádělo, že si zemětřesení, jež mělo sílu kolem pěti stupňů, vyžádalo v celém regionu život jedné osoby a další člověk byl pohřešován.

Spláchnou, zvednou prkénko, těžko se v nich orientuje - to jsou japonské toalety

Nejvyspělejší toalety najdete v japonském Tokiu. Prkénko se samo zvedne, je vyhřívané a můžete si tady pustit zvuky tekoucí vody. Výrobci nyní zjednodušují jejich obsluhu.

Na KLDR budou shlížet bývalí vůdci. Kim staví na nejvyšší hoře sousoší dynastie

Severokorejský diktátor Kim Čong-un utrácí miliony dolarů za výstavbu nového sousoší, které bude znázorňovat trojici dosavadních vůdců KLDR - tedy jeho, jeho otce Kim Čong-ila a dědečka Kim Ir-sena. Socha se má tyčit na vrcholu nejvyšší severokorejské hory Pektu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies