VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Platí ještě, že jde především o hry?

Údajně 2,3 miliardy diváků na celém světě sledovaly slavnostní zahájení olympijských her v Pekingu. A to je ještě docela dobře možné, že nepočítali mě, neboť jsem se rozhodl na poslední chvíli.

15.8.2008
SDÍLEJ:

Foto:

Sláva to byla veliká, a nejen v Pekingu. Čínské diplomatické džípy s kyticemi na kapotách se proháněly po Bratislavě a troubily. Možná byly i mimořádné slevy na čínských tržištích, nevím. Jen se pamatuji, že chvílemi mi z toho všeho bylo nějak úzko. Je to ale asi jen můj problém. Každý jsme nějaký, no a já jsem nesvůj při davových scénách. Při pohledu na velké, ohromné davy, kde všechno musí klapat na vteřinu a na milimetr, kde vznikají úžasné mnohobarevné pohyblivé obrazy a kde je člověk jen miniaturním kolečkem obrovského soukolí, v němž jednotlivec zaniká a výsledek tvoří dav.

Podobné pocity mě pronásledovaly při spartakiádách a zprostředkovaně i při gigantických mítincích NSDAP. On totiž každý (organizovaný i neorganizovaný) dav má militantní příchuť. A organizátoři to nějakým tím armádním prvkem nikdy nezapomenou připomenout.

Číňané byli skromní: vyfešákovaní a směšně chodící vojáci jen chvíli nesli vlajku.

To na Strahově svého času nechyběly ani obrněné transportéry.

Třiačtyřicet miliard dolarů vrazili Číňané do olympiády, aby měli jistotu, že bude největší, nejdražší a vůbec nej. Asi si to mohou dovolit, jsou velcí. Kde všude ještě vůbec může být olympiáda, aby tohle zdůrazňované kritérium obstálo i při budoucích hrách? Překoná někdo těch 35 tisíc raket, vystřelených při ohňostroji? Anebo nebyly všechny pravé? Kdoví. I zapálení ohně musí být originální, a to se rovněž podařilo. Škoda, že bylo vidět lana, takže Li Ning byl víc oběšený než běžící. Ale znovu se sázelo na jistotu. Oč víc riskoval invalidní lukostřelec v Barceloně, jehož hořící šíp se musel trefi t do sto metrů vzdálené číše! Stačil malý závan větru… Líbilo by se mi, kdyby někdo překonal to, co se musí vymyslet, aby to bylo zajímavé, šikovné, vzrušující a vtipně řešené i bez hromady peněz.

Člověk se i poučil – kdysi jsem opravdu znal všechny vlajky světa, dnes sotva polovinu. Ale už vím, že nad Mosambikem už dvacet pět let vlaje vlajka s knihou, motykou a kalašnikovem. Na čínské jsou hvězdy. Chvílemi mám dojem, že v těch hvězdách je osud čínských sportovců, kteří nesplní slib vítězství daný rodné straně.

Opravdu, proč se tolik věcí na světě bere tak smrtelně vážně?

A proč právě olympijské hry?

Copak jsou to opravdu už jen souboje na život a na smrt? Anebo pořád ještě HRY?

Milan Markovič

15.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Britská policie provedla razii v Birminghamu

Britská policie dnes provedla razii v Birminghamu. Stalo se tak den po teroristickém útoku v Londýně. Zátah s tímto činem podle informací televize SkyNews souvisí, ačkoli to úřady oficiálně nepotvrdily. BBC v noci na dnešek uvedla, že je možné, že útočník si v Birminghamu vypůjčil auto. Tato informace ale ověřena nebyla.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies