Je někde v nejspodnějších patrech lidské duše schován pocit, že pořád musíme počítat lidi a druhé posuzovat podle toho, z jak velké obce nebo země pocházejí. Setkal jsem se s tím v životě mnohokrát, protože rovněž pocházím z menší vesnice ve středních Čechách, ale bral jsem to vždy jako milé popichování.

Lidi z velkých měst rádi berou velikost svého bydliště jako nějakou osobní kvalitu, nad čímž zůstává rozum stát. Jenže vykládejte to tomu rámaři a dalším, kteří jsou velikostí bydliště posedlí. Přitom je takové popichování absurdnější snad víc než počítání světlušek nad noční loukou.

Uvědomil jsem si to naposledy v Číně. Když přijedete z desetimilionové země do státu, kde žije 1,3 miliardy lidí, pochopíte, jak je naše i jejich počítání směšné. V Číně najdete stovky milionových měst. Město, které má tři čtvrtě milionu lidí, přirovnal jeden Čech žijící v Pekingu k něčemu, jako je naše Čáslav. Mluvit o velikosti čehokoliv s Číňanem je pro Středoevropana s jeho měřítky proto vždy groteska.

„Kolik obyvatel má vaše země?“ zeptá se. „Deset milionů,“ odpovídáte. „Myslel jsem země, ne hlavní město,“ opravil mě. „Deset milionů,“ trval jsem na svém. „Aha, chápu. To je vlastně Evropa. Vy tam máte spoustu malých států. A kolik má Evropa lidí dohromady?“ sykne, aby se konečně dozvěděl něco relevantního, co by vytvořilo obrázek světa, kterému rozumí. Tak malé zemi totiž nikdy porozumět nemůže.

Jenomže pak jedete během olympiády taxíkem a řidič se ptá: „Kolik máte zlatých?“ Odvětíte, že tři, a on hrdě, že oni přes padesát. Tak začnete počítat: „Kdyby se počítal počet medailí na počet lidí, u vás to bude jedna zlatá na 26 milionů lidí. U nás je jedna zlatá na 3,3 milionu. Abyste jich měli stejně, museli byste jich získat téměř čtyř sta!“ nadhodil jsem zkoprnělému taxikáři.

„Jste dobrý tým, silný tým,“ pokyvoval a já si vystoupil dřív, než se prokousal mojí demagogií. Nebyla ale o nic větší než u těch, co počítají velikost Ruska, Číny, Indie, pořád vše poměřují počtem obyvatel a žasnou nad megaměsty, megačísly, megapočty.

Jako bychom pořád byli lidé starých věků, kdy počet mužů rozhodoval o vojenských vítězstvích a velikost měst o bohatství země a rozvinutosti civilizace. Ani jedno už se dávno neměří počtem lidí.

Milan Fridrich