Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O setkání s Che Guevarou

Dvakrát jsem měl možnost se v neděli setkat s vousatým revolucionářem Che Guevarou.

21.1.2009
SDÍLEJ:

Foto:

Jednou se blyštil na triku režiséra Emira Kusturici v jeho medailonu. Kusturica tričko se slavnou fotkou nesundal ani na filmovém festivalu v Cannes. Vousatý režisér tak působil jako alter ego, živoucí podobizna zavražděného revolucionáře na kusu oblečení.

Podruhé jsem potkal Che Guevaru ztělesněného Beniciem del Torem. První díl filmu, který mapuje život symbolu všech novodobých revolucí během partyzánské války na Kubě ještě předtím, než spolu s Fidelem a Raúlem Castrem přijeli slavně dobýt Havanu a převzít tak moc nad ostrovem, přišel do českých kin jako vzpomínka na minulost.

Oba obrazy Che Guevary mi okamžitě navrátily vzpomínky na Kubu, kde jsem byl před třemi lety a navštívil místa, která jsou v historii revoluce důležitá.
Symboly a filmy mívají jednu nepříjemnou vlastnost: vedou k nostalgii a zapomnění na realitu. Zůstávají iluze a ideje, mizí skutečnost. Když jsem pozoroval roztomilého Kusturicu, geniálního filmového vypravěče, muzikanta, myslitele i šaška, Che Guevara mi rázem přišel jako sympatický chlapík, co to myslel se světem dobře.

Můj pocit ještě zesílil po zhlédnutí filmu. „Che“ byl starostlivým lékařem, oddaným kamarádem, spravedlivým velitelem a ochráncem vesničanů. Nesnášel nepravosti, kradení, zneužívání moci a postavení člověka, co třímá zbraň. Člověku muselo připadat absurdní, že by muž s dobrým srdcem mohl kubánské partyzány nemít rád. „Che“ byl přece na straně dobra proti utlačovatelům a tyranům… Fidelova skupinka, v níž měl „Che“ svoje výsadní místo, nepracovala na ničí objednávku, nebyla v ničích rukou, byla vedena jen ideály a touhou po společenské změně.

Když s odstupem času a skrze symboly jako je slavná Kordova fotografie „Che“, která zdobí miliony triček a čepic po celé zeměkouli, se podíváte na kubánskou revoluci, zhlédnete film, přečtete knihu, objeví se u většiny lidí nenadálá sympatie k revolucionářům, protože měli dobré úmysly. Jakoby ony úmysly byly mýdlem, kterým můžete umýt následné události, novou tyranii, despotismus a politickou totalitu. Jako by spustily oponu nad mrtvými a umučenými novým režimem. Literatura a film často bohužel mají takovou očistnou moc, jsou milostivé jak lidské zapomnění.

Revoluční postavy včetně Che Guevary určitě nejsou černobílé a jejich rozporuplnost je jistě vyšší než u běžného člověka. Nebezpečné je ale zapomnění na ty černé stránky ve jménu iluzí a ideálů, které daný člověk hlásal. Jsou nebezpečné kvůli věcem budoucím, ne minulým.

Milan Fridrich

21.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
9

Další napětí mezi Íránem a USA? Írán úspěšně otestoval novou balistickou střelu

Ilustrační foto
4 8

Číně dochází trpělivost. Omezí vývoz ropných produktů do KLDR

Petr Fiala: Vyčistíme právní džungli, ve které se už nikdo nevyzná

Převzal finančně rozvrácenou stranu s mizernou pověstí, na níž se podepsali jak regionální kmotři, tak expremiérova milenka Jana Nagyová. ODS před posledními volbami nebyla v dobré kondici, a pokud je nyní opět nejsilnějším hráčem v pravicové části kolbiště, má na tom velkou zásluhu emeritní rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala, který v roli předsedy vrátil občanským demokratům serióznost a hlavně ideovou náplň.

Komentář Tomáše Procházky: Klíčové volby. Německo hot, Česko čehý

Poledne co poledne otevřel modrou krabičku a vyndal z ní housku. Vždy se dvěma plátky stejného salámu a okurkou. Banální historka o spolužákovi z mých středoškolských let v Německu jako by do jisté míry symbolizovala nedělní volby. Proč ochutnávat něco jiného, když osvědčené šmakuje?

Když nemáte máslo, tak tam dejte sádlo. Deník srovnal ceny alternativ k máslu

/INFOGRAFIKA/ Při pohledu na titulní strany deníků či strkanice v obchodech by se mohlo zdát, že Česko zasáhla máslová apokalypsa. Čtvrtkilová kostka se prodává v průměru za 52 korun, za poslední dva roky cena narostla skoro o 15 korun. Výrazně prý proto zdraží i vánoční cukroví.

Prohraná sázka fotbalového fanouška: Z Žižkova pěšky až do Pardubic

Na fotbalový zápas na hřišti soupeře fanoušci většinou cestují auty, vlaky nebo autobusy. Může se ale stát, že se jeden z fanoušků vsadí s hráčem svého klubu… A prohraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení