VYBERTE SI REGION

O vztahu k cizincům

„Dobře jste se tvářila, paní. Proč byste vy měla umět rusky, když jste tady doma,“ nadhodila zákaznice v samoobsluze stojící přede mnou, když pokladní odmítla rozumět lámané češtině a nereagovala na ruštinu.

14.5.2009
SDÍLEJ:

Foto:

„Já se taky, paní, nebudu kvůli nim učit cizí jazyk!“ kontrovala.

„Oni se taky neučí česky, aby nám rozuměli, taky musíme v cizině umět jejich jazyk. A tihle nadutí cizinci se tady rozčilují, že my neumíme jinak než česky? Já lidem, jako jste vy, fandím,“ dodala zákaznice.

Česká společnost je v přístupu k cizím jazykům dlouhodobě rozdělená dvěma názory. Ten jeden říká, že cizinci by se měli naučit co nejrychleji česky, pokud u nás chtějí žít, a zastávají jej ona pokladní a zákaznice. Ten druhý připouští, že s češtinou moderní Čech nevystačí a měl by se naučit minimálně anglicky, aby se cizinci u nás cítili dobře. Ani jeden názor není český unikát. S podobnou situací se potýkají všechny evropské státy, a v některých je to kvůli silnému přistěhovalectví ještě složitější: vznikají tam uzavřené komunity, které ani nechtějí moc komunikovat s většinovou společnosti, s vnějším světem. V Česku jde o relativně malý problém, který se ale nemusí zdát tak malý každému.

„Češi si začínají uvědomovat, že to homogenní prostředí, které známe ještě patnáct dvacet let zpátky, už je pryč. Česko je plné dělníků, zdravotníků, prodavačů, inženýrů a manažerů z celého světa. Tito lidé pomalu mění sociální prostředí a ne každý to přijímá s otevřenou náručí,“ říká můj kamarád, sociolog Jiří. „Je něco jiného, když cizinec přijde do restaurace na Staroměstském náměstí, a něco jiného, když je to obchod na periferii malého města. Tam lidé vnímají úplně jinak, že jim nerozumí. A když se zatváří ve stylu: Ti Češi jsou hrozní, že neumějí žádný jazyk, vyvolá tím hořkost a vzdor, protože přece v Česku nemusíte umět jinak.“

Byl jsem ve svém životě v pozici jazykově nepřipraveného cizince snad tisíckrát. Ani s angličtinou, francouzštinou a němčinou vždycky nevystačíte. Zkuste se postavit na náměstí v menším portugalském, italském nebo řeckém městě. Nikdo vám nebude rozumět. Rozdíl bude jen v tom, že atmosféra kolem vás bude jiná. Ti lidé se budou snažit pomoct, protože cizinec je hostem v jejich zemi a měl by si o ní udělat dobrý obrázek. Pomohou si rukama, nohama, úsměvem, žoviálností, která boří bariéry a dorozumíte se i beze slov. Pak si vy připadáte hloupě, že neumíte „jejich“ jazyk, když jsou to tak milí příjemní lidé.

Dnešní svět je založený na otevřenosti a migraci. Měli bychom se s tím naučit žít a najít způsob, jak se na to dívat z té lepší stránky.

Milan Fridrich

14.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies