VYBERTE SI REGION

Janáčkova lavička

Kořeny dějin bývají hluboké. Na krásná místa lesů a hor se někdy snášejí smutné ozvěny událostí. V malebném podhůří Beskyd, na zvlněném skalnatém vrchu, založili hradní páni ve třináctém století za nedobytnými hradbami mocně vyhlížející kamenné sídlo do dalekého okolí. Není divu, že cizáci tu nikdy neuspěli.

5.11.2008 1
SDÍLEJ:

Foto:

V šestnáctém století se hrad ozdobil zeleným věnečkem. Oboru krášlí aleje kaštanů, mohutné duby a buky, lípy i borovice. Po pěti stech letech se už pánům nechtělo šlapat do kopců. Správci se přestěhovali do podhradí. A pevnost se měnila v ruiny. Ve stopách stád muflonů, daňků a jelínků se jednou začala prohánět i chytrá kmotra liška. Tóny a melodie z opery poprvé rozbouřily větve stromů v amfiteátru a dodnes nám tu připomínají jméno - Bystrouška. Kde jinde by taky mohli severomoravští lesníci postavit pomník své hrdince? Větří tu na balvanech už přes padesát let.

Jak to všechno začalo? No přece 3. července 1854. V rodině učitele pana Jiřího se narodilo už deváté dítě. Otec vedl učenlivého synka od malička k hudbě. Klavír se stal zázračným člunem do světa fantazie. Poutník u nástroje se neohroženě postaví větru v přílivu tónů, vesla svírá v dlaních a pevninu dlouho spatřit nemůže. A tak i malý Leošek se vydal z Beskyd na klaviatuře dobývat svět.

Do svého rodiště se vracel hojit rány svého srdce. Tady se snažil překonat zármutek nad smrtí tříletého syna Vladimíra a později tu kanuly k zemi slzy bolesti nad odchodem jednadvacetileté dcery Olgy. Ale černý hřebec se stříbrnou otěží smutku u jeho vrat stál a ještě jednou nepokojně zařehtal. V srpnu roku 1928 se s přáteli vydal na letní výlet, aby pod mohutnými kleny rozdýchal bolavé plíce.

Místo výšlapu po poslední cestě k domovu dnes připomíná lavička. Dech duše se nepotřebuje navrátit do plic. Směřuje do srdce. Dech duše nezná žádné návraty, trvale spěje do nenávratna, je kouzelným řešením zdánlivě neřešitelného, průzračnou stuhou ducha na schodišti vzhůru, do krajů snění, kterými se plahočí poutník s písní na rtech a jeho sestra bolest mu usedá zarputile do klína.

Bolest a láska jsou blíženci. Tento podvojný strom života vyrůstá z jediného kořene a nese palčivé i sladké plody. Říká se, že kdo je pozře, kdo zhltne ohryzek, kdo ve svých zubech rozdrtí jadérko, ten pozná svoji nahotu, bídu, práci, nemoc, stáří a naposledy smrt. To věděl už Vladislav Vančura. Bolest protrhne skořápku, která údivem obaluje naše smysly a v duši raší svítání.

Hudebník často kráčí cestou bolesti, sám proti osudu. A tak ve svých zubech drtíme jadérka a zvykáme si, každý na svoji lavičku, přátelé Hukvald a liščího pomníčku.

JAN SCHWARZ

5.11.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Od roku 2007 ubývá žen, které berou antikoncepci

Donald Trump.
22

Český krajan ze státu New Yorku očekává za Trumpa rozkvět USA

Po útoku kormoránů tekla Ostravicí „krvavá voda"

Doslova masakr ryb způsobila obrovská hejna kormoránů v řece Ostravici v místech, kde se do této řeky vlévá Lučina. Uvedl to jednatel Českého rybářského svazu pro severní Moravu a Slezsko Přemysl Jaroň.

AKTUALIZOVÁNO

Dívenka, která vylétla ze sjezdovky, v nemocnici podlehla vážným zraněním

Dolní Morava – Teprve jedenáctiletá lyžařka se v sobotu 21. ledna dopoledne velmi těžce zranila ve skiareálu na Dolní Moravě. Přes veškerou lékařskou péči dívenka svým zraněním v nemocnici podlehla.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies