VYBERTE SI REGION

Pražské kavárny

Při uklízení knihovny na mě vypadla nevelká knížka Pražské kavárny. Knížka tří autorů vyšla v roce 1996 a předmluvu k ní napsal Jiří Gruša. Nevím jak vy, ale já odjakživa strašně ráda uklízím knihovnu.

29.9.2008
SDÍLEJ:

Foto:

V dětství se tak dalo krásně uniknout mnohem méně příjemným povinnostem. Když se začalo rozdělovat, kdo se čeho ujme, považovala jsem za štěstí, pokud se mi podařilo včas vykřiknout: A já přerovnám knihovnu!

Člověk pak vzal prachovku a zmizel v pokoji, pomalu vyndával knihy, stavěl je na zemi do hraniček, tu prohlédl nějaké ilustrace, tam se začetl trošku, tam víc, a nejednou se doslova utopil v knize, kterou původně odložil nečtenou. Dalo se to táhnout dlouhé dny. Prostě se vždycky řeklo, nojo, ale já ještě nemám hotovo, a zase se usedlo mezi knihy. Tentokrát na mě tedy vypadly Pražské kavárny, které se nespravedlivě dostaly v knihovně do zadní řady a prožily tam bůhvíkolik let. Je to zvláštní, ohlédnout se dvanáct let dozadu. Třeba hned v předmluvě se tam Jiří Gruša trápí, že už nejsou slavné kavárny s dlouhou historií Slavia, Malostranská a Metro.

„Obnovme aspoň jednu z nich. Praha bez kaváren, to jsou Benátky bez Café Florian,“ píše. Slavia je tu dnes v plné kráse, zato Malostranskou na chvíli obnovili, aby se vzápětí proměnila ve svou karikaturu, a teď v ní sídlí nějaký kávový řetězec. Autoři si těch kaváren vybrali padesát. Tak třeba Demínka. Rozepisují se o tom, jak se majitelé snaží o to, aby zůstala zachovaná tradice kavárny z roku 1886 a jak jsou tu ceny přiměřené peněženkám obyvatel z okolí. Na fotografi i je typická veselá šatnářka pokročilého věku s trvalou na hlavě. A v sále stará dáma s nosem utopeným v šálku. Tak tady je teď nóbl italská restaurace. Jedna z kaváren, které se autorům tenkrát zalíbily, byla v Lodecké ulici ve staré Petrské čtvrti poblíž řeky, ve slavném klubu Bunkr. V klubu býval někdy v noci rámus. Teď je tam ticho, protože ho radní už dávno zavřeli i s kavárnou. Do takové knížky se člověk opravdu s chutí začte. Bratr, vášnivý rybář, rozhrnul hromádky a vytáhl Vaňhovu Rybí kuchyni.

„Vidíš, jeho rybí restaurace na Václaváku taky zanikla,“ povídám. A on na to: „Spousta ryb, ze kterých vařil, už se dnes nedá chytit, vybili jsme je.“ Kavárny se, zaplať pánbu, vybít nedají. Jedna zanikne a jinde vypučí jiná. Jako třeba Café Louvre, kam chodí úplně všichni.

Helena Kovaříková

29.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Záchranné práce u hotelu Rigopiano, který zavalila lavina.
25

Klienti mají strach. Šéf hotelu žádal hodiny před lavinou o pomoc

Přemysl Šíma.
5

Soud se začal zabývat prodejem pozemků v pražském Zeleném údolí

Fašistický převrat měl začít v Brně. Cíl? Totalitní stát podobný Itálii

Brno - Čtyřiaosmdesát let uplynulo v neděli od neúspěšného pokusu o fašistický převrat v brněnských Židenicích. Událost si na místě připomenou lidé v prvorepublikových uniformách.

Desátek už nestačí. Církvi mají pomoci vyšší příspěvky od farníků

Církvím v Česku sice začal stát v posledních letech vracet majetek, který jim od padesátých let minulého století zestátňoval komunistický režim, ale na druhou stranu nyní církvím postupně klesají státní příspěvky určené na jejich chod a dále budou klesat až k nule.

Motorový surf z Moravy dobyl svět, výroba se blíží továrnám formule 1

Holdujete surfování? Pak máte na českých rybnících problém. Ale jde to i bez mořského příboje. Brněnský inženýr Martin Šula vsadil na vývoj motorizovaného surfu, který si poradí bez vln. Dnes dominuje světovému trhu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies