VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pražské kavárny

Při uklízení knihovny na mě vypadla nevelká knížka Pražské kavárny. Knížka tří autorů vyšla v roce 1996 a předmluvu k ní napsal Jiří Gruša. Nevím jak vy, ale já odjakživa strašně ráda uklízím knihovnu.

29.9.2008
SDÍLEJ:

Foto:

V dětství se tak dalo krásně uniknout mnohem méně příjemným povinnostem. Když se začalo rozdělovat, kdo se čeho ujme, považovala jsem za štěstí, pokud se mi podařilo včas vykřiknout: A já přerovnám knihovnu!

Člověk pak vzal prachovku a zmizel v pokoji, pomalu vyndával knihy, stavěl je na zemi do hraniček, tu prohlédl nějaké ilustrace, tam se začetl trošku, tam víc, a nejednou se doslova utopil v knize, kterou původně odložil nečtenou. Dalo se to táhnout dlouhé dny. Prostě se vždycky řeklo, nojo, ale já ještě nemám hotovo, a zase se usedlo mezi knihy. Tentokrát na mě tedy vypadly Pražské kavárny, které se nespravedlivě dostaly v knihovně do zadní řady a prožily tam bůhvíkolik let. Je to zvláštní, ohlédnout se dvanáct let dozadu. Třeba hned v předmluvě se tam Jiří Gruša trápí, že už nejsou slavné kavárny s dlouhou historií Slavia, Malostranská a Metro.

„Obnovme aspoň jednu z nich. Praha bez kaváren, to jsou Benátky bez Café Florian,“ píše. Slavia je tu dnes v plné kráse, zato Malostranskou na chvíli obnovili, aby se vzápětí proměnila ve svou karikaturu, a teď v ní sídlí nějaký kávový řetězec. Autoři si těch kaváren vybrali padesát. Tak třeba Demínka. Rozepisují se o tom, jak se majitelé snaží o to, aby zůstala zachovaná tradice kavárny z roku 1886 a jak jsou tu ceny přiměřené peněženkám obyvatel z okolí. Na fotografi i je typická veselá šatnářka pokročilého věku s trvalou na hlavě. A v sále stará dáma s nosem utopeným v šálku. Tak tady je teď nóbl italská restaurace. Jedna z kaváren, které se autorům tenkrát zalíbily, byla v Lodecké ulici ve staré Petrské čtvrti poblíž řeky, ve slavném klubu Bunkr. V klubu býval někdy v noci rámus. Teď je tam ticho, protože ho radní už dávno zavřeli i s kavárnou. Do takové knížky se člověk opravdu s chutí začte. Bratr, vášnivý rybář, rozhrnul hromádky a vytáhl Vaňhovu Rybí kuchyni.

„Vidíš, jeho rybí restaurace na Václaváku taky zanikla,“ povídám. A on na to: „Spousta ryb, ze kterých vařil, už se dnes nedá chytit, vybili jsme je.“ Kavárny se, zaplať pánbu, vybít nedají. Jedna zanikne a jinde vypučí jiná. Jako třeba Café Louvre, kam chodí úplně všichni.

Helena Kovaříková

29.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.

Mladý cizinec zkopal seniora. Nechtěl se nechat okrást

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
50 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

S prezidentem je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

S prací prezidenta republiky jako instituce je spokojeno 57 procent Čechů. Podle nadpoloviční většiny lidí Miloš Zeman plní předvolební sliby a je prezidentem všech občanů. O tom, že Zeman vytváří dobrý obraz Česka v zahraničí, je přesvědčeno 42 procent občanů. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Kantar.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies