VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Co všechno dělaj lidi pro lásku!

Jeden, že musí nadělat prachy, pak že ho budou všichni milovat; druhej, že musí vypadat jako kluk, aby ho měli rádi; další zas ukazuje, jak umí dát každýmu přes držku, další zas každýmu radí, že ho pak jako budou mít rádi, další umí ostatním namydlit schody.

21.5.2008 2
SDÍLEJ:

Foto:

Jinej přebírá ženský a tamten plive do polívky – prostě fakt každej dělá, co může a dře se jako kůň, aby na tom zasraným, zkurveným, podělaným světě bylo trošičku víc tý lásky a toho štěstíčka. Každej se snaží, ukazuje a předvádí – a furt ho nikdo nemiluje. Jen ty mladý, jasně, ty se milujou, ale to umí každej. Když jsem mladej a krásnej, to umí každej vůl.

Jak říkám, tý dřiny pro trochu uznání – a to nemluvím o těch nejvyšších a nejmocnějších, co to dotáhli nejdál. Čeho všeho jsou schopný, jak nám to všem ukazujou – a taky je nikdo nemiluje – a jenom ošklivěj a mrtvěj před očima a tak nějak divně vrásněj a ani o tom nevědí, protože jim to nikdo neřekne… Všichni se snažíme: řežem svoje děti, aby nás milovaly, kritizujeme je, protože to potřebujou, nadáváme jim, protože musejí přece slyšet pravdu do očí – aby byly lepší než my, ne?
Podívej se na sebe, jak seš ošklivá a nepřitažlivá, nikdo tě nebude chtít, říká pravdomluvná matka dceři, aby jí projevila svou solidaritu; koukni na sebe, jak seš slabej a k ničemu, každej tě přepere, říká po pravdě otec synovi, aby ho posílil pro život. A ty nevděčné a pokřivené lidské bonsaje namísto vděku prchají z hnízda a už kličkují mezi církví, která chce jejich duši, a pouliční partou, která chce jejich duši, a partají, která chce jejich duši, a firmou, která chce jejich duši.

A pak položí tu svou pomačkanou duši k nohám někomu, koho si vybrali, že je bude milovat, že je bude chránit a hřát, koho by mohli obdivovat a trestat, když už můžou, jsou přece při síle. Pocem, nikam nechoď, tady budeš, s tebou já zplodím potomstvo k obrazu svému… A do toho daně a poplatky. Fakt plný ruce práce s tou láskou – a nikdo nablízku, kdo by objal a pohladil.

A tak já si taky někoho odchytnu. Někoho, koho bych mučila. A kdo by trápil mě. Nejlíp někoho, kdo mě vůbec nechce. A já ho začnu měnit. A budu z něj dělat blbce. A on mě za to bude nenávidět. A bude mi potají ubližovat.

A všechno bude jinak, než jsme si představovali. A naše děti náma budou pohrdat…

Alexandra Berková

21.5.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
32 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

AKTUALIZUJEME

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies