VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Školu jsem vlastně nikdy neopustil

Nedávno jsem se zamyslel nad tím, kolik let jsem strávil v různých školních budovách a pokoušel jsem se z toho vydedukovat, co všechno mi to dalo. Pozastavil jsem se nad tím jen tak, z dlouhé chvíle, a také proto, že je tu zase konec školního roku, což poznám podle toho, že manželka vypisuje vysvědčení a vláčí domů kytice.

13.6.2008
SDÍLEJ:

Foto:

Z hlediska školní docházky je možné mne považovat už za recidivistu. Začal jsem s určitým handicapem – nikdy jsem nenavštěvoval mateřskou školku, suplovala ji totiž – a velmi úspěšně – moje matka. Návštěvu základní školy (tehdy s názvem národní) už raději nelokalizuji. Dopadla totiž tak jako každá škola, když její okolí zestárne a dětí ubude: nejprve z ní udělali školu hudební a o něco později školu zvláštní, a mně se nechce vysvětlovat, že takovou nebyla v době, kdy jsem se tam aktivně účastnil vyučování. Následovala SVVŠ (dnešní gymnázium), tehdy podle Jiřího Dědečka střední, velmi všeobecně vzdělávací škola, a po ní škola vysoká a v jejím průběhu škola důstojníků v záloze a autoškola.

Je možné už dokonce považovat za jakýsi klinický příznak, že v době, kdy se většina populace cítí už dostatečně vzdělána, já jsem nastoupil do školy, ale už v „obráceném gardu“ – v pozici učitele. Netrvalo dlouho a po třech letech jsem toto krásné povolání opustil, ale protože jsem se stal novinářem, nedalo mi to nepřihlásit se na dálkové studium žurnalistiky, i když ne tak úplně v honbě za vzděláním – částečně to byl vydařený únik před hrozbou VUML, což byla prosím večerní univerzita marxismu- leninismu, a je třeba přiznat, že v úporném úsilí nepadnout do jejích osidel, byl bych v krajním případě ochoten studovat i dějiny vikingské hudby na univerzitě v jihovýchodním Grónsku, jestliže tam cosi takového vůbec existuje.

Kromě vzpomenuté hrozby jsem nikdy nechodil do taneční školy, protože mně to nezajímalo a nebylo to povinné. Hodně se mluví o pověstné škole života, a je třeba přiznat, že v této škole, která nevydává žádné vysvědčení a certifi káty, se bystrý a vnímající člověk naučí asi nejvíce. Jednak proto, že už má dost let na to, aby věděl, co si je třeba dobře zapamatovat a kde a jak použít, jednak proto, že těch let nemá zas tolik, aby si to neměl čím zapamatovat. Velké úspěchy jsem slavil při učení se na vlastních chybách – tady jsem dokonce některé ročníky s úspěchem opakoval. Myslím že jsem to přehnal s akceptováním té slavné trojjediné poučky jistého Vladimíra Iljiče. Učím se totiž stále. Ale stále mám ten dojem, že mnoho dalších ročníků na mne ještě čeká.

Milan Markovič

13.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies