VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O cizím lidském zrcadle

Seděl jsem v autě, myšlenkami jinde, za oknem pomalu ubíhaly automobily a pestrobarevné domy, když tu jsem uslyšel řidiče, jak zvolna, téměřšeptem říká: „Moje žena je pořád doma, kdykoliv přijdu, celé dny. Povídám jí, ať jde občas ven, ale nikdy nejde. Je jako v kleci a já pak celé dny s ní.“

11.3.2008 1
SDÍLEJ:

Foto:

„To je jako u nás,“ pronesl starší chlapík sedící za mojí hlavou, vzadu na sedačce. „Ženská v důchodu jde na nákup, ale pak ji z domu nedostanete. Má sice kamarádky, dlouholeté známé a je hodně věcí, co může vidět, ale ji nic nebaví. Pořád jen sedí, leží a čeká na mě, až přijdu,“ nadhodil.

Navzdory truchlivým řečem a hustému provozu na silnici se v autě rozhostila dobrá nálada. Řidič viditelně pookřál. Pozoroval jsem, jak je rád, že má nablízku souputníka v těžkém osudu, muže stejných zkušeností, podobně neřešitelných a nezměnitelných. Jako by oba muži v autě spatřili svůj obraz
v zrcadle. Nepodobal se jim rysy tváří, ale tvarem zkušeností z domácího prostředí. Jejich vteřiny po práci se podobaly a rozhovor v autě je utvrdil, že nejsou „odsouzeni“ k výjimečným trampotám, ale potkala je pouze jedna variace na soužití dvou letitých manželů ve stáří.

Uvědomil jsem si, jak podobně se chovám a jaké kamarády mám nejčastěji. Jejich osudy nejsou mým životem přes kopírák, ale v něčem si vždycky zanotujeme. Uvolníme schované emoce a utvrdíme se, že žijeme správně, náš život není svými záhyby a nedorazy nijak neobyčejný, ani špatný. Člověk potřebuje žít v určitém tvaru, v němž se jednotlivé bytosti trochu podobají. Kdyby každý z nás byl superoriginál, nebylo by útěchy ani srovnání, svět by se odcizil. Nežilo by se nám moc příjemně.

Člověk dostal do výbavy schopnost zapomnění na špatné, odpuštění zlého, solidaritu a v drtivé převaze i chuť vidět na věcech tu lepší stránku. Myslím, že ještě máme potřebu hledat si příklady utvrzující nás v pocitu, že patříme do běžného vzorku lidí oplývajících průměrnými problémy, a proto rádi nacházíme v řečech a příbězích druhých svoje vlastní zrcadlo.

Přemýšlel jsem, jak to bude jednou se mnou a mojí ženou. Zda když uslyším vzdechy u spolucestujícího v letadle nebo vlaku, zabalím noviny a zapojím se do diskuse. Nebo mu budu oponovat, že ta moje sice sedí doma, ale jsem rád, že ji tam vždycky najdu? Kdepak, člověk se nechá strhnout k přitakávání. Byť jemnému a láskyplnému. O cizím lidském zrcadle „Pořád jen sedí, leží a čeká na mě, až přijdu,“ nadhodil.

MILAN FRIDRICH

11.3.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.

Mladý cizinec zkopal seniora. Nechtěl se nechat okrást

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
50 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

S prezidentem je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

S prací prezidenta republiky jako instituce je spokojeno 57 procent Čechů. Podle nadpoloviční většiny lidí Miloš Zeman plní předvolební sliby a je prezidentem všech občanů. O tom, že Zeman vytváří dobrý obraz Česka v zahraničí, je přesvědčeno 42 procent občanů. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Kantar.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies