Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O poklidně divoké noci

Kdykoliv usínám, těším se na poklidnou hladinu snění, která se natáhne jako prostěradlo napříč mými myšlenkami. Na několik hodin pak zmizím ze světa bdělých. Když jsem byl malý, přemýšlel jsem, odkud tělo ví, že se má vzbudit. Proč umíráme často v bolestech, když snadnější je přece usnout a už se neprobudit. Chvíli jsem se pak spánku trochu bál.

26.2.2009
SDÍLEJ:

Foto:

Tentokrát mě ale ze spaní vytrhlo zvonění mobilu. Dal jsem telefon k uchu a slyšel jen pípání. Jako by se skrze můj mobil dorozumívala partička počítačů. Rozsvítil jsem a koukl na telefon. Číslo mi bylo nějak povědomé, ale ne úplně. Všiml jsem si, že s hovorem přišla esemeska. Rozbalil jsem ji a nad textem nechápavě ztuha kroutil hlavou. „Poplach Octavia“ byla první slova a potom několik mně neznámých šifer a čísel.

Po chvíli jsem si uvědomil, že mám auto Octavia a mohl bych se podívat z okna. U rohu, kde stálo mé auto, cosi divoce blikalo a hulákalo do nočního občasného cinkání tramvají v dáli a hukotu velkoměsta. Šel jsem neochotně ven a spatřil auto s rozbitým sklem u řidiče, viditelně v nelichotivém stavu. Na sedačce bylo roztříštěné sklo, auto mi zoufale opakovaně volalo na mobil, že mu někdo ubližuje. Přivolal jsem policii.

Za hodinu, kterou jsem strávil zabalený v kabátě a dece v autě, přijela hlídka, okoukla rutinně vůz a sepsala protokol. „Už jste dneska třetí. Nějaká divná noc. Možná úplněk nebo co. Toulá se tady partička vykradačů a nemůžeme ji chytit,“ spustil služebně starší a povídavější.

„Nechápu, proč se mi vloupali do auta, když mám polepené okno, kolik bezpečnostních prvků auto hlídá? Nemohli jej stejně otevřít, hluk je odradil, proč vůbec do auta šli,“ snažil jsem pochopit, proč si někdo dával práci a vyrušil mě z noční spící seance, když jeho pokus, pokud by nebyl profesionál (což jsou typy hledající jiná auta k ukradnutí) nemohl vyjít.

„Pane, těm je to jedno. Jen tak to zkusí, uvidí navigaci nebo rádio v palubce, co půjde prodat, a na bezpečnostní prvky kašlou. Většinou jde o zoufalce, kterým je často i jedno, když je zavřeme. Na ně jsou všechny taktiky krátké,“ poučoval mě policista.

Odvezl jsem auto do garáže v zaměstnání a šel na lože s vědomím, že existují lidé, jejichž logiku nikdy nepochopím, protože jsem nikdy nebyl v jejich situaci: narkomani, gambleři, zadlužení zoufalí lidé. V běžném životě na ně snadno zapomeneme. Jsme jako spící člověk, vše zakryté tichou hladinou snění, že si můžeme svůj klid zabezpečit.

Nikdy ale nevíme, co nás zalarmuje, protože život nejde stoprocentně pojistit.


MILAN FRIDRICH

26.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Češi jsou ve srovnání s Evropany ranní ptáčata

Ilustrační foto.
15

Jaké budou moderní sklady? Plné robotů a 40 metrů vysoké

Autistů přibývá. Terapii musí rodiče platit sami

Rvalo mi to srdce, vzpomíná na období před dvěma lety Magdaléna Čížková. Její dcera Markétka byla dlouho vysněným dítětem, které dělalo rodině jen radost. Zvládala první slova, vesele ukazovala předměty, rozpoznávala zvířátka. Jenomže pak přišel zlom. „Najednou jako by nám oslepla a ohluchla,“ popisuje maminka.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Geolog: Sesuvy na trase přes České středohoří nikdy hrozit nepřestanou

Posudky geologické služby v 90. letech umístění dálnice právě sem zásadně zamítaly. Zároveň navrhovaly mnohem bezpečnější řešení. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení