VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sběrači a sběratelé

Dostala se mi do rukou pozvánka. Stálo v ní, že se právě konají sběratelské dny. Než jsem to celé dočetl, napadlo mě, že jsme na tom asi zase mizerně s druhotnými surovinami, a tak bude třeba zase znovu sbírat barevné kovy, vláčet do sběrny staré noviny a organizovat železné neděle.

6.3.2009
SDÍLEJ:

Foto:

Ne, nic takového, navzdory tomu, že stále je to možné a že stále častěji mám dojem, že tuto možnost nejvíce využívají zloději kolejnic a vykradači hrobů.

Nejde totiž o sběr, ale sběratelství, upřesnil jsem si. A okamžitě se rozpomněl, co všechno jsem už v životě sbíral. Nebude to výčet dlouhý: byly to vlastně jen známky a obaly od žvýkaček. Známky proto, neboť to kdysi v dětství dělal snad každý chlapec, no a žvýkačky, to byla před čtyřiceti padesáti lety absolutní novinka, a všechny byly zahraniční, většinou americké a různobarevné, a ta sbírka celá krásně voněla. Těch značek zas nebylo kdovíkolik, takže když jsem měl ve škatuli od mýdla těch papírků kolem šedesáti, tak jsem byl král a objekt všeobecné závisti.

Poštovní známky byly dostupnější. Čerta jsme jako malí chlapci věděli, jak je vlastně sbírat, třídit a vyznat se v nich, okouzlovaly nás vždycky barvy, velikost a co nejexotičtější původ. A ještě tvary byly lákavé. Vzpomínám si, že mezi prvními jsem získal zelenou maďarskou známku – trojúhelníkovou! Skoro jsem neusnul vzrušením.

Dodnes mám kdesi těch pár alb a v nich známky roztříděné podle států, z kterých pocházely. Některé jsem ani neidentifikoval. Ty s divnými písmenky jsem považoval za čínské, i když mohly být i korejské či thajské, no a tak dvě tři jsem označil za japonské, ale dodnes s jistotou nevím, co jsou vlastně zač. Jednou jsem vzal ta alba kolegovi v rozhlase, který se ve známkách vyznal. Všechno dohromady ocenil asi na třicet osm korun padesát, a tím můj zájem o známky značně poklesl.

Dnes už nesbírám nic. A je tolik možností: krabičky od zápalek, drobné starožitnosti, nejrůznější nálepky, mince i bankovky, kamínky, sošky, pohlednice, autogramy, obrazy, stará auta…

Sběratelskému šílenství podlehne snáze mladý člověk. Potom už na to nemá čas. Až když přijde důchod, snese s půdy všechny ty cennosti a opráší starou vášeň, která mu dodá sil do života a růměnec na líce. Protože už zná hodnotu věcí a spolu s těmi věcičkami začne sbírat i chválu a komplimenty a ocenění od stejně postižených. Zabere těmi sbírkami celý byt a často sbírá i odvahu, aby požádal o další prostory. No a nakonec sbírá síly na to, aby se s tím vším rozloučil, až přijde čas.

MILAN MARKOVIČ

6.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Britská policie provedla razii v Birminghamu

Britská policie dnes provedla razii v Birminghamu. Stalo se tak den po teroristickém útoku v Londýně. Zátah s tímto činem podle informací televize SkyNews souvisí, ačkoli to úřady oficiálně nepotvrdily. BBC v noci na dnešek uvedla, že je možné, že útočník si v Birminghamu vypůjčil auto. Tato informace ale ověřena nebyla.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies