VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O zdánlivých jistotách

„My se nemusíme ničeho bát. Na Západě ať se bojí. Nezaměstnanosti, komunismu, Boha! My se nemusíme bát,“ rozléhal se mým bytem hlas ženy z filmu Vážení přátelé, ano. Připravoval jsem si zrovna jídlo, popíjel červené víno a tělem mi projela zvláštní nostalgie.

23.10.2008 2
SDÍLEJ:

Foto:

Navzdory školním cvičením pro případ chemického útoku, nekonečnému vymývání mozku hrozbou atomové války, jsou osmdesátá léta pro mě obdobím neskutečného klidu a pohody. Dětství a poté i život na střední škole nepřinášejí většinou člověku žádná traumata.

Pro mládež osmdesátých let jich bylo ještě méně, protože socialistická chudoba byla menší než dřív a konzumní společnost, ve které se na politiku reptalo, ale téměř nikdo nic proti režimu nedělal, ukolébala do zvláštního spánku věčné bezstarostnosti. Člověk sháněl cihly, maso nebo zubní pastu, ale nestrádal a nebál se budoucnosti. Vždyť hůř už být nakonec nemohlo.

Budoucnosti se může bát jen ten, kdo má co ztratit. Co ale mohl ztratit člověk v osmdesátých letech nevěřící po debaklu pražského jara v brzkou společenskou změnu? Nic, protože iluze už dávno neměl.

Poprvé jsem viděl film „Vážení přátelé, ano“ tři měsíce po sametové revoluci. Přišel mi najednou cizí, syrový a absurdní, stejně jako celý minulý život socialistického přežívání. Malost tehdejšího světa vstoupila na osvícené jeviště a vyvolávala úsměšky a stud. Takhle jsme opravdu žili? Tak směšní lidé bez ideálů, svobody a zásad, starající se jen o plný žaludek a drobné výhody vykoupené trapnou podlézavostí?

Nebyl horší film, který jsem mohl na počátku 90. let vidět. Vznikl určitě jako kritika zahnívajícího režimu, ale v nových pořádcích vyzněl hloupě, slabě. Komunismus byl zlomený, doba žádala radikálnější kritiku a činy.

Pamatuji si, jak mě tehdy přepadl zvláštní strach, série obav. Najednou jsem si uvědomil, že jsme se všichni měli bát o svoji duši, o smysl našeho života a nikdo se nebál, protože takové otázky by musely všechny soud né lidi k smrti vyděsit.

Společnost žila zdánlivě bez obav, byla zmrzlá na kost, na očích klapky a v uších špunty. I kdyby se kolem odehrávalo krvavé divadlo, asi by se všichni uklidňovali, že o nic nejde.

Osmdesátá léta pro mě budou navždy spjatá s jejich koncem, který překonal veškerá předešlá léta, naplnil nevyřčená očekávání, že svět by měl nabízet víc svobody a perspektiv. Skončil věk poznamenaný iluzí, že se nemáme čeho bát, doba zdánlivých jistot.

Přišel normální, svobodnější, opravdovější svět. Svět bez iluzí.

Milan Fridrich

23.10.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ekonom Pavel Kohout
1

Komentář Pavla Kohouta: Jak je tomu s eurem

Donald Trump, Emmanuel Macron a Theresa Mayová na sicilském summitu G7.
AKTUALIZOVÁNO
13

Víme, jak bolí Bataclan i Manchester, shodli se Mayová s Macronem

Příběhy falešných obětí z Manchesteru. Naletěl i slavný deník Daily Mail

Každá událost přináší nejen opravdové hrdiny a oběti. Už od nepaměti se rodí nepraví hrdinové, vítězové a poražení. Titanic měl své nepravé přeživší i nepřeživší. Sociální sítě umožňují lhářům ucházet se o pozornost. Také výbuch sebevražedného atentátníka v Manchesteru už zrodil na internetu neexistující oběti.

Zkasírovat hosta před každou cigaretou? I to může „přinést" protikuřácký zákon

Jste číšníkem v restauraci a host, který vypil třeba tři piva a jednu štamprli, se zvedne s tím, že si jde ven zapálit. Budete mu důvěřovat, nebo ho zkasírujete hned? I s takovými situacemi si budou muset v restauracích poradit poté, co začne 31. května platit protikuřácký zákon.

Kamiony pustoší silnice v okolí opravovaného tahu z Holic na Vysoké Mýto

Neustálý řev motorů, výfukové zplodiny, na silnici vyjeté koleje, trhající se krajnice. Tak to v těchto dnech vypadá v Jaroslavi na Holicku. Obec doplácí na probíhající rekonstrukci páteřního tahu I/35 z Holic na Vysoké Mýto. Přes Jaroslav teď proudí veškerá silniční doprava včetně kamionové.

Na Sicílii jednají státy G7. Venku je léto, v jednacím sále bude chladno

Všechno je jednou „poprvé". Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je toho tento týden „napoprvé" dost. První zahraniční cesta, první setkání s papežem, první jednání v NATO. Také setkání osmi světových ekonomických velmocí pod hlavičkou G7 je pro amerického politika první. Tentokrát se na něj vydal do Taorminy na Sicílii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies