VYBERTE SI REGION

O zdánlivých jistotách

„My se nemusíme ničeho bát. Na Západě ať se bojí. Nezaměstnanosti, komunismu, Boha! My se nemusíme bát,“ rozléhal se mým bytem hlas ženy z filmu Vážení přátelé, ano. Připravoval jsem si zrovna jídlo, popíjel červené víno a tělem mi projela zvláštní nostalgie.

23.10.2008 2
SDÍLEJ:

Foto:

Navzdory školním cvičením pro případ chemického útoku, nekonečnému vymývání mozku hrozbou atomové války, jsou osmdesátá léta pro mě obdobím neskutečného klidu a pohody. Dětství a poté i život na střední škole nepřinášejí většinou člověku žádná traumata.

Pro mládež osmdesátých let jich bylo ještě méně, protože socialistická chudoba byla menší než dřív a konzumní společnost, ve které se na politiku reptalo, ale téměř nikdo nic proti režimu nedělal, ukolébala do zvláštního spánku věčné bezstarostnosti. Člověk sháněl cihly, maso nebo zubní pastu, ale nestrádal a nebál se budoucnosti. Vždyť hůř už být nakonec nemohlo.

Budoucnosti se může bát jen ten, kdo má co ztratit. Co ale mohl ztratit člověk v osmdesátých letech nevěřící po debaklu pražského jara v brzkou společenskou změnu? Nic, protože iluze už dávno neměl.

Poprvé jsem viděl film „Vážení přátelé, ano“ tři měsíce po sametové revoluci. Přišel mi najednou cizí, syrový a absurdní, stejně jako celý minulý život socialistického přežívání. Malost tehdejšího světa vstoupila na osvícené jeviště a vyvolávala úsměšky a stud. Takhle jsme opravdu žili? Tak směšní lidé bez ideálů, svobody a zásad, starající se jen o plný žaludek a drobné výhody vykoupené trapnou podlézavostí?

Nebyl horší film, který jsem mohl na počátku 90. let vidět. Vznikl určitě jako kritika zahnívajícího režimu, ale v nových pořádcích vyzněl hloupě, slabě. Komunismus byl zlomený, doba žádala radikálnější kritiku a činy.

Pamatuji si, jak mě tehdy přepadl zvláštní strach, série obav. Najednou jsem si uvědomil, že jsme se všichni měli bát o svoji duši, o smysl našeho života a nikdo se nebál, protože takové otázky by musely všechny soud né lidi k smrti vyděsit.

Společnost žila zdánlivě bez obav, byla zmrzlá na kost, na očích klapky a v uších špunty. I kdyby se kolem odehrávalo krvavé divadlo, asi by se všichni uklidňovali, že o nic nejde.

Osmdesátá léta pro mě budou navždy spjatá s jejich koncem, který překonal veškerá předešlá léta, naplnil nevyřčená očekávání, že svět by měl nabízet víc svobody a perspektiv. Skončil věk poznamenaný iluzí, že se nemáme čeho bát, doba zdánlivých jistot.

Přišel normální, svobodnější, opravdovější svět. Svět bez iluzí.

Milan Fridrich

23.10.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies