Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zemřel autor Zvětšeniny. Režisér Antonioni

ŘÍM - Spolu s Federicem Fellinim a Luchinem Viscontim patřil Michelangelo Antonioni do triumvirátu největších italských režisérů. Jeho život skončil v pondělí večer v Římě. Nestor světové kinematografie zesnul ve věku 94 let, informovala agentura ANSA.

31.7.2007
SDÍLEJ:

Michelangelo Antonioni pózuje u plakátu k jeho filmu "The Passenger" (Pasažér) v americkém Beverly Hills.Foto: REUTERS/Chris Pizzello

Poslední desetiletí života měl vážné zdravotní problémy. Prodělal mozkovou příhodu, která jej téměř připravila o schopnost mluvit. Ani to mu ale nebránilo v tom, aby se - s pomocí manželky - vracel k tomu, co mu bylo nejdražší: K filmařskému řemeslu. Ještě v roce 2001 dokončil v Toskánsku snímek Eros.

Kultovní zvětšenina

Jeho kultovním počinem a možná nejslavnějším filmem celých 60. let však zůstává Zvětšenina. Film z roku 1966 podle povídky Julia Cortazara patří k těm, se kterými se vyrovnává každá generace diváků.

"Nejtěžší bylo přizpůsobit se jeho požadavkům, byl génius s téměř sadistickými sklony, drsný a neuvěřitelně precizní. Nikdy se nezajímal, jaký má herec názor na postavu, prostě musel plnit rozkazy," vzpomínal britský herec David Hemmings, představitel hlavní role módního fotografa Thomase.

"Neměl vlastně ani žádný scénář, jen koncept v hlavě, který nikomu nesvěřil. Mnozí říkají, že byl obtížná osobnost, ale já ho miloval, byl pro mě nejvynalézavější ze všech."

Antonioni ve Zvětšenině zachytil pátrání o tajemné vraždě. Kritici si ve filmu cenili především to, jakým způsobem zachytil atmosféru "swingujících golden sixties" v Londýně včetně erotické nevázanosti, narkotických tripů a rockových excesů.

Slavné dílo, pointované závěrečnou tenisovou scénou s neexistujícím míčkem, lze podle kritiků chápat jako "nadčasové podobenství o cestě k poznání a o relativitě pravdy a zdání".

Film dělám žaludkem…

Antonioni se narodil v roce 1912 v dobře situované rodině v severoitalské Ferraře. K filmům, jež podle vlastních slov "dělá spíše žaludkem než mozkem", se dostal po absolvování fakulty ekonomie a obchodu v Boloni.

Zpočátku se věnoval psaní kritik, scénářů, byl pomocným režisérem a autorem dokumentů se sociální tématikou. Ve Francii spolupracoval například s Marcelem Carném a doma pak s průkopníkem neorealismu Robertem Rossellinim. Hraný celovečerní debut natočil až ve svých osmatřiceti.

V roce 1960 vzbudil skandál na festivalu v Cannes. Jeho snímek Dobrodružství byl kvůli novátorskému použití filmového jazyka vypískán, ale zase získal Cenu poroty.

Postupně se režisérův osobitý stylpoužitý v "tetralogii citů" - tvořené dále filmy Noc, Zatmění a Červená pustina z let 1960 až 1964 -stal pojmem ve vývoji kinematografie. Ve všech těchto snímcích obsadil svou dvorní herečku a pozdější životní partnerku Moniku Vittiovou.

"Jeho filmy mi pomohly ke slávě, ale pochopila jsem i sebe samu," vzpomínala.

Z Londýna do Číny

Na přelomu 60. a 70. let se Antonioni vypravil až za hranice své vlasti, aby natočil několik filmů, které jeho věhlas ještě posílily. Kromě Zvětšeniny, za niž získal v roce 1967 Zlatou palmu v Cannes, to byl například Zabriskie Point. Snímek z ropku 1969 zkoumal skrze hnutí mladých v USA pocit odcizení.V dokumentu Čung-kuo (1972) zachytil "výdobytky kulturní revoluce šíleného rustikálního ideologa" Mao Ce-tunga.

"Zkuste mu odporovat a rozčtvrtí vás. Na druhou stranu zase oceňuju, že si vybírá jen ty nejlepší," vyjádřil se o Antonionim Jack Nicholson, hrdina dalšího ceněného snímku Povolání: reportér (1975).

Film tematicky navazuje na Zvětšeninu. Příběh reportéra Davida Locka, jehož profese odsoudí k tomu být vždy pouze svědkem faktů a nikoliv jejich protagonistou, začíná v podstatě tam, kde příběh fotografa Thomase končí.

Antonioni vždy lpěl na tvůrčí nezávislosti, zarputile odmítal kompromisy; nebylo divu, že už od 70. let sháněl peníze na své projekty čím dál obtížněji.

Za mraky

V roce 1985 ho navíc postihla mozková mrtvice, po níž se dlouho nemohl hýbat ani mluvit, a vypadalo to, že už nikdy žádný film nenatočí.

Přišly však i lepší časy. V listopadu 1994 začal s pomocí německého kolegy Wima Wenderse a své ženy Enricy, jež štábu tlumočila jeho psané instrukce, režírovat snímek Za mraky. V čtyřpovídkovém filmu se Antonioni nechal inspirovat svou knihou Kuželník u Tiberu, souborem 33 drobných próz. V roce 1995, kdy film dokončil, obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo.

Velký ctitel intuice vždy připouštěl, že jeho filmy jsou náročné a nesnadno srozumitelné. "Jenže - filmu není třeba beze zbytku rozumět, stačí ho jen cítit," prohlašoval.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Michelangelo Antonioni (vpravo) spolu s Jackem Nicholsonem na předávání filmových Oscarů 27. března 1995. Foto: AP PHOTO/Lois Bernstein

31.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
17

Rozpočet 2018: Jednomyslně a s 50miliardovým schodkem

Místopředseda klubu ANO Radek Vondráček
4

ANO je premiant Rekonstrukce státu

Polovina Čechů si pěstuje své plodiny. Vede Vysočina

Moderní doba Čechy nepřipravila o chuť pěstovat si vlastní plodiny. Jejich pěstování se věnují tři pětiny z nich. Vyplývá to z průzkumu, který vypracovala společnost Ipsos. Oslovila osm stovek respondentů.

Smrtelné nehody chodců. Nejvíce jich umírá v noci

Nejdříve ta lepší zpráva: počet mrtvých při dopravních nehodách obecně spíše klesá. Ta horší: pořád se výrazně nedaří snížit úmrtí chodců. Loni zemřelo při nehodách 545 lidí (nejméně od roku 1961), z čehož 111 bylo chodců. A viník? V 90 případech to byl řidič, chodec v 21 případech.

Kominíků je dost. Pozor však na nájezdníky

/ROZHOVOR/ Lidé často ve víru letních radovánek zapomínají, že si do zimy musejí nechat vyčistit komín. Co mají dělat v případě, že se sazí chtějí zbavit až na poslední chvíli před začátkem topné sezony? Kde muže v černém najít, poradil kominický prezident Jaroslav Schön.

Odešel Jan Tříska, fascinující chlap plný sil

Těšil se na hlavní roli v Mádlově filmu. Na to, zda ji náhradník zvládl, se bude Jan Tříska dívat už shůry. Z neděle na pondělí, po víkendovém pádu z mostu, herec zemřel. V Čechách, které nikdy nepřestal považovat za svůj domov.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení