VYBERTE SI REGION

Nellis: Tak jsem si to natočila!

PRAHA - Scenáristka a režisérka Alice Nellis má za sebou dva celovečerní filmy, Ene bene a Výlet, ale i několik divadelních premiér. Ve čtvrtek dorazí do kin její třetí snímek Tajnosti, v němž si hlavní hrdinku zahrála Iva Bittová.

15.5.2007
SDÍLEJ:

Alice NellisFoto: DENÍK/Eva Kořínková

Prý nerada píšete scénáře večer, protože pak máte potíže usnout… Já vůbec nerada píšu.

Opravdu? Já spíš ráda vymýšlím. Nejlepší to bývá v hlavě, než se to dostane na papír.Upsaní scénáře je ta otrava navíc dvojitá. Když člověk píše knihu, tak si hraje se slovy, hledá ta správná. Ví, že to má smysl, protože je to konečný tvar. Scénář já neberu moc jako psaní, ale spíš jako zapisování. Zapisujete něco, co máte v hlavě a co ještě stejně změní podobu. Při realizaci scénáře se to ale zase naopak může vylepšit, protože spousta dalších šikovných lidí do filmu něco přinese. Teď by tu správně se mnou mělo sedět asi čtyřicet lidí, kteří film dělali se mnou. Já jsem vlastně jen takový jejich vyslanec.

Takže režírování si užíváte víc než psaní. Režírování si užívám, akorát mám pocit, že při něm nejsem až tak důležitá. Ano, režisér je ten člověk, u něhož se scházejí všechny otázky a nejasnosti.Kameramanby to třeba bezeměnenatočil zrovna takhle, ale nějak by to asi natočil, herci by to taky nějak zahráli… Zajímalo by mě, jak by Tajnosti vypadaly, kdyby je režíroval někdo jiný nebo kdyby žádného režiséra neměly. Čert ví. Třeba by byly lepší.

Nepřipadá vám, že scenáristé jsou ve srovnání s režiséry nedoceněni? Když už je nějaký scenárista známý třeba jako Jarchovský, tak jen díky spolupráci s Hřebejkem… To je hrozné, že? Je to svým způsobem cesta do pekel, protože bez dobrých scénářů to nejde. Blbý scénář může režisér načinčat, ale pořád to bude blbé. Přitom scenáristika v porovnání s režií mi přijde mnohem autorštější. Režisér musí mít čuch na lidi, ale strašně tvořivé práce za něj udělají ostatní, režisér je vlastně jen dá dohromady. Možná si to ale myslím jen proto, že jsem profesi režiséra nikdy nezkoumala a nestudovala.

Ano, vystudovala jste na FAMU scenáristiku… Nevystudovala. Na začátku čtvrťáku mě vyhodili. (smích)

A proč proboha!? Točila jsem Výlet a nemohla jsem osobně dorazit na zápis, tak jsem tam poslala s indexem svou asistentku. Volali mi, že když nepřijdu osobně, vyhodí mě. Já měla v ateliéru na Barrandově roztočený záběr, tak jsem jim sdělila, že je mi líto…

Takže vás z FAMU vyhodili, a přitom tam teď učíte. To je docela pikantní… Je. (smích) Já jsem na to ale upozorňovala, když s tím nápadem za mnou přišli. Prý je to ale jedno. Taky neučím na scenáristice, ale na režii.

A jaký předmět učíte? To bych taky ráda věděla. (smích) Myslím, že se to jmenuje práce s hercem. Nejsem si ale jistá, že to, co tam studentům říkám, jim k něčemu je. Teoreticky o režii nic nevím a co se týče praxe, tak na hodině žádné herce nemáme, takže vlastně nevím, co mám dělat. (smích)

Jak se vlastně přihodilo, že si své scénáře režírujete sama? Scénář k Ene bene jsem nepovažovala za dílo literární, takže jsem měla pocit, že to pořád není dodělané. Když už jsem to napsala, tak jsem to chtěla vidět! Ene bene jsem nabízela Sašovi Gedeonovi, který ale odmítl, protože v té době začínal točit Návrat idiota. Byla jsem v prváku na FAMUa žádného jiného režiséra jsem neznala. Bydlela jsem tehdy s Theodorou Remundovou a ta razantně prohlásila, ať si to natočím já. Tak jsem si to natočila.

Z vašich filmů mám pocit, že pečlivě volíte každý záběr. Máte o nich představu už při psaní, nebo se rodí až na place ve spolupráci s vaším dvorním kameramanem Ramūnasem Greičusem? U některých scén mám silnou vizuální představu už při psaní, ale není přesná, spíš je to představa nálady, světla. Jazyk filmu se rodí až při komunikaci s kameramanem, protože jinak bych se hrozně ochudila. Strašně ráda pracuji s Ramem, protože on je ochotný zajímat se nejen o věci vizuální, ale jde semnou po příběhu. Bavíme se spolu spíše jako režisér s režisérem a snažíme se vždycky přijít na to, čím podstatu příběhu vizuálně ozřejmíme. Ene bene je o jakési zvláštní zatuhlosti maloměsta, takže pracujeme s jednoduchými, statickými záběry, abychom zdůraznili, když se něco najednou pohne. Ve Výletu jedou hrdinové autem, ve kterém jsou zavřeni jako v nějaké konzervě, zatímco krajina se kolem nich mění, tak jsme se zaměřili na kontrast klaustrofobických interiérů s detaily hlav a záběrů široké krajiny, v nichž vypadají lidé malí. Tajnosti jsou subjektivním příběhem, takže svět nevidíme realisticky. Proto jsme si mohli dovolit být výtvarnější; i prostředí je vnímáno skrze hrdinku. Když přijde do bazaru s hudebními nástroji, tak jí to přijde romantické, u manžela v práci zase sterilní. Mám pocit, že u tohohle filmu jsme se s Ramem konečně rozšoupli.

Tajnosti se původně měly jmenovat Právě dnes. Změnila jste název, protože se nějak posunul původní význam? Právě dnes byl jen pracovní název. Od začátku jsem věděla, že tak se to jmenovat nebude, protože to znělo jak nějaká zpravodajská relace. Dlouho jsme ve štábu vymýšleli, jak film pojmenovat, až jsem ho jednou pouštěla kamarádce psychiatričce, která výborně pojmenovala, o čem je: všechny postavy tam mají ani ne tak tajemství, jako nějaké tajnosti.

Co má v sobě hlavní hrdinka Tajností z vás? Ze mě mají kus všechny postavy – a to nejenom ty ženské. Dovedu si představit možnost, že bych se do téhle situace v životě dostala. Nedošla jsem do ní, ale i zpětně jsem schopna vystopovat rozcestí, kdy jsem se na tuto cestu mohla vydat.

Neuvažovala jste o tom, že byste Ivě Bittové kromě hlavní role svěřila i hudbu? Hned na začátku jsme na to narazili, ale rozhodli jsme se, že ne. Ten film totiž není o muzikantce. Ivin projev je hrozně známý a diváci by si postavu spojovali s Ivou-muzikantkou, takže by to bylo zavádějící. Ivu vyjadřuje její hudba, ale v Tajnostech není sama za sebe. Hudbu tedy udělali kluci z kapely Buty, což bylo štěstí.

15.5.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies