Anifilm: Mezi pískem, totální animací a artem na půdě

Jihočeské město rozkročené mezi rybníky Svět a Rožmberk přivítalo letos tisícovku hostů, včetně režisérů, animátorů a výtvarníků a všichni se shodovali na tom, že se konečně netříští peníze ani energie organizátorů, ale oboje jde ve prospěch jedné akce. „Řeknu to stručně – tradice vydržela," shrnula režisérka a animátorka Maria Procházková. „Je dobře, že můžeme pokračovat na stejném, krásném místě. Třeboňské uličky, náměstí i park dávají festivalu úžasnou náladu a místní si na animátory zvykli. Už nás nevnímají jako ty obtížné, co jim sem přijíždějí dělat divné věci. A kromě filmů chodí i na dílny. Navíc, zahraniční hosté tomu, že máme dva festivaly, stejně nikdy nerozuměli…"

Letošní Anifilm, kterého autoři vizuálu oblékli do štaflí a pastelek (jež jste mohli potkat všude, od plátna v kině až po náměstí), se nesl v duchu nostalgie, novinek i objevů. A kdo myslel, že ho už nic nepřekvapí, toho vyvedl z omylu maďarský grafik a spisovatel Ferenc Cakó, neúnavný experimentátor a letošní člen poroty celovečerních filmů. Na zahajovacím večeru předvedl užaslým divákům svou písečnou animaci na speciálním stolku, kde svými prsty doslova kouzlil z písečných minidun tu dámskou tvář s kloboukem a cigárkem, jindy Micky Mouse, žraločí zuby či piráta s bambitkou a vše přenášel na velké plátno v kině. Publikum přímo přikoval k sedadlům. Tomu se říká magie obrazu. Zatímco jeho dílu rozuměli všichni, ukázky videoartu v podkroví místního pivovaru sklízely emoce proměnlivé: od nechápavých výrazů až po smích. Výstižně shrnul pocity divák, který po pěti minutách statického záběru na postavu v obleku s prázdnými rukávy u bazénu mezi palmami a foukajícím větrem utrousil: „Určitě nás natáčejí, jak tu zíráme jako blbci. A příští rok nás tu budou taky promítat…"

Ocenění za celoživotní dílo

Pamětníci si v kině připomněli tvorbu Zdeňka Smetany, kterého festival ocenil za celoživotní dílo a jemuž cenu odvezla dcera Věra Benešová. Totální animaci představili Igor Ševčík či Pavel Koutský. Francouzský režisér Sylvain Chomet sestavil pásmo kraťasů, jež ovlivnily jeho tvorbu, Finové toho přivezli povícero. Vedle tříčlenné kapely, jež naživo doprovázela akrobatickou ukázku La Putyky, nabídli kolekci k letošnímu 100. výročí finské animace a v zámecké galerii instalovali výstavu loutek a kulis, jež prozrazovala inspiraci přírodními materiály a severskými mýty. Představilo se to nejlepší z bruselského Best of Anima, čínská nezávislá animace i půlnoční projekce hororů. V soutěži vzbudil největší pozornost profesionálů i diváků v přeplněném kině ručně kreslený film Zvedá se vítr Japonce Hayao Miyazakiho, který v něm vzdal hold leteckému inženýru Jiro Horikoshimu. Zájmu se těšil i vítězný Cheatin´ od Billa Plymtona a nápaditý loutkový muzikál z Estonska Líza Citrónová a Marocký Pomeranč: Zrychlená lovestory. V programu Works in Progress prezentovali své projekty v různých fázích výroby Kristina Dufková (Život k sežrání), Galina Miklínová (Lichožrouti), Jan Bubeníček (Kaktusák) a Jan Balej (Malá z rybárny).

A to je všechno. Ve čtyřech soutěžích se utkalo 73 snímků, na jednotlivé programy přišlo přes 23 000 diváků. Dorazil i trpaslík. Stál nehnutě ve foyer Světozoru a v očích mu zezadu běžela ukázka z Trnkovy Zahrady, kterou chystají jako zvláštní projekt syn a vnuk Jiřího Trnky příští rok do Plzně. Budil zájem.