Má jít o produkčně nejdražší filmový projekt ve střední Evropě (kolem 300 milionů korun). Petra Nůska jako majitele a uměleckého ředitele agentury ARGO. (ars gladiatoria) v Táboře filmaři žalují o 498 000 korun, podle nich neoprávněně fakturovaných při spolupráci na výrobě tohoto filmu.

Nůskovi produkce filmu zaplatila celkem přes 2,9 milionu a zálohy ve výši přes 750 000 Kč. Jakubisko Film rozporuje některé účtované položky, které prý nebyly smluvně ujednány (cestovné, provoz mobilů, dvojnásobná sazba za pronájem zbraní, práce přesčas apod.). Petr Nůsek tvrdí, že i tyto položky byly součástí smlouvy uzavřené ústně mezi výkonným produkčním zmíněného filmu Petrem Šplíchalem a zástupcem dodavatele, produkční agentury A.R.G.O. Karolinou Martincovou.

Co bylo smluveno?

Strany před soudem prokazují, co bylo obsahem zmíněné ústní smlouvy – a co bylo pro film vykonáno. Šplíchal v písemném čestném prohlášení potvrdil, že s Martincovou uzavřeli ústní smlouvu na dobu určitou na exkluzivní dodání veškerých zbraní a zbroje pro film Bathory a zajištění šermířů pro natáčení bojových scén. Podle něho bylo sjednáno i hrazení cestovného a telefonů paušálem, práce přesčas atd. Právní zástupce žalobce namítl, že za Jakubisko Film mohla takové smlouvy uzavírat jen výkonná ředitelka Markéta Zahradníková.

„Povinností pana Šplíchala bylo zajistit plnění ze smluv, ne je uzavírat,“ řekl. Jeho „benevolence“ v tomto směru prý byla jednou z příčin, proč u společnosti skončil. „To je ovšem problém žalobce, můj mandant v každém případě s Petrem Šplíchalem jednal v dobré víře v jeho pravomoci,“ konstatoval zástupce Nůska. K jednomu z žalobcových tvrzení, že šermíři a zbrojíři nebyli na natáčení v těch dnech, kdy tam podle faktur měli být, opáčil žalovaný, že nikde nebylo dáno, že by se měli někam zapisovat. Vysvětloval, že byli týmem, který se „na place“ střídal podle požadavků měnícího se natáčecího plánu. Část lidí se v tu dobu zabývala další nezbytnou činností, třeba výrobou výzbroje; jinak by jejich celek nemohl fungovat.

Nebylo námitek

Petr Šplíchal před soudem řekl, že jeho úkolem bylo mj. sjednávat potenciální partnery do filmu. Porovnal nabídky a Táboráky doporučil. U uzavírání ústní smlouvy produkce s A.R.G.O. nebyl. Neví, jestli bylo dohodnuto i proplácení hovorného, cestovních nákladů a přesčasů, ale bylo to prý běžně předjednáváno i s jinými dodavateli. Vychází z toho, že tak tomu bylo i u A.R.G.O., protože když kontroloval některé faktury, bylo v nich o těchto položkách účtováno. Poslední doklady se kn ěmu nedostaly.

Na otázky mj. řekl, že povinností účastníků natáčení nebylo hlásit se k tzv. denní dispozici na produkci. Na dotaz, zda sdělil Nůskovi, že není oprávněn uzavírat smlouvy, svědek řekl, že „to byla běžná praxe“. Markéta Zahradníková, ředitelka společnosti Jakubisko Film, tvrdí, že se strany ústně dohodly na zajištění zbraní, zbrojířů a šermířů, na rozpočtu a natáčecím plánu. Hrazení telefonů, cestovného, přesčasů prý sjednáno nebylo. Popis, co má na pracovišti v natáčecí den konkrétně dělat třeba zbrojíř, smluven nebyl, to bylo věcí asistenta režie nebo produkce, opravy zbroje byly věcí dodavatele.

Také Nůsek podle ní od začátku dobře věděl, že smlouvy, případné kompenzace atd. mohou za film uzavírat jen ona a jednatelka Deana Jakubisková. Faktury byly propláceny také jen na základě podpisů jejich a objednatele z příslušného departementu. „Když jsme s A.R.G.O. ukončili spolupráci a bylo třeba vyúčtovat zálohy, museli jsme z Nůska faktury zdlouhavě a komplikovaně dolovat. Zjistili jsme pak, že něco z deklarovaných služeb jsme neobjednávali, a že je fakturováno i za lidi, kteří v daný den na pracovišti nebyli,“ prohlásila.

Jako příklad uvedla účtování pronájmu jedné šavle hliníkové za 400 Kč na den při jednom ze závěrečných natáčení, ačkoliv bylo sjednáno 200 korun a dvojnásobek dohodnut nikdy nebyl. Na rozdíl od Šplíchala mínila, že hlásit přítomnost v tzv. daily reportu patří „ke standardu“ filmování. Na otázku, proč nebyla s A.R.G.O. uzavřena písemná smlouva, odpověděla Zahradníková, že to byl projev důvěry, nebo zanedbání někoho z produkce, že ji nepřipravil. Karolina Martincová, produkční A.R.G.O., jednala v prvopočátku v zastoupení zraněného Nůska o spolupráci šermířů na Bathorym se Šplíchalem. Jako svědkyně řekla, že dohodli mj. proplácení užití jednotlivých druhů vozidel, paušál za telefony a za zapůjčení zbraní. Dohoda nebyla rozporována ani při následném jednání Nůska s produkcí filmové společnosti a od ledna Táborští podle ní fakturovali. „Nikdo neřekl, že je něco špatně, že s něčím nesouhlasí,“ uvedla svědkyně. K fakturám vyhotovovala přílohy, co který den s kým a s čím se natáčelo; k podpisu je dostával Šplíchal a posílal je dál. „Kdyby někdo nesouhlasil, vrátili by nám je,“ shrnula Martincová. Právní zástupce Jakubisko Filmu předložil svědkyni fakturu ze 14. srpna a ptal se, proč je učtováno hovorné za šest měsíců. „Protože se to nestíhalo,“ odtušila Martincová. Spali prý tři hodiny denně a přednostně zařizovali věci pro film. Museli také čekat na výpis hovorů od operátora a závěrečně pak účtovali také nějaké likvidační práce.

Když se rozešli

Někdy na přelomu května a června se prý „od okolí“ dozvěděli, že s nimi byla ukončena spolupráce. Vysvětlovala si to tím, že vzhledem k vytíženosti skupiny v sezoně s nasmlouvanými jinými kontrakty požadovali od produkce „urputněji“ relevantní informace k natáčecímu plánu a usilovali v zájmu bezpečnosti šermířů i herců o lepší vybavení či o zkoušky s laiky. Podle Zahradníkové bylo příčinou to, že film měl jiné představy o úrovni šermířských scén. Na otázku, proč tedy ještě 10. května 2006 vystavila Deana Jakubisková A.R.G.O. doporučující list o vynikající spolupráci, svědkyně uvedla, že prý o to ředitelku poprosil Nůsek s tím, že by mu takové dobrozdání velmi pomohlo k získání další práce. Stalo se tak prý zřejmě v době, kdy vedení zrovna mělo ze spolupráce s A.R.G.O. „dobrý pocit“, a tak vyhovělo.

Právník žalobce předložil svědkyni další fakturu ze 14. srpna s vyúčtováním mj. její účasti jako koordinátorky A.R.G.O. na natáčení 24. května, když tehdy v J. Hradci podle žalobce nebyla. Martincová prohlásila, že úkolem koordinátora bylo po celou dobu natáčení zajišťovat věci, materiál, dopravu, personál tak, aby byl vždy včas k dispozici. „Koordinátor nesedí ,na špalku´ celý den, může pracovat třeba v kanceláři,“ řekla. Na otázku, zda bylo nutné, aby byli při natáčení přítomni hlavní zbrojíř i jeho asistent se sazbou dohromady za 6000 Kč na den, když je točeno s jednou šavlí hereckou a dvěma hliníkovými, svědkyně opáčila, že je to nezbytné, protože hlavní zbrojíř na místě dbá, aby zbraně byly v technicky výborném stavu, a jeho „runner“ musí být připraven doběhnout pro to, co je právě třeba.

K dotazu, proč na závěr A.R.G.O. účtovalo za pronájem zbraní dvojnásobek původně sjednané ceny, Karolina Martincová uvedla: „Protože jste najmutím jiné skupiny na práci odstoupili od sjednané exkluzivity pro nás, padla z naší strany takto podmíněná sleva.“ Jednání bylo odročeno na konec července. To už bude po světové premiéře filmu, v němž hrají například Anna Friel, Franco Nero, Karel Roden, Bolek Polívka, Marek Vašut, na festivalu v Karlových Varech a po spuštění premiér různě ve světě.

(vm)