VYBERTE SI REGION

Češi nemají moc hrdinných příběhů

S Davidem Ondříčkem o natáčení filmu o atentátu na Heydricha, pokoře režiséra a herců i o Brexitu.

4.7.2016
SDÍLEJ:

David OndříčekFoto: Martin Divíšek

Anthropoid. Atentát na Heydricha, téma, které zůstává pro Čechy citlivé. Znovu ho v českých kulisách a se stejnojmenným názvem natočil britský režisér Sean Ellis, který jej v tyto dny představuje na karlovarském festivalu. Za českou stranu byl jeho výkonným producentem David Ondříček.

Jaký je to pocit uvést takový film na zahájení festivalu ve Varech?

Bojím se i těším. Ale pocit je to krásný.

Splnil výsledek vaše očekávání?

To se těžko popisuje. O tom ať rozhodne divák. Osobně mám výborný pocit. Režisér Sean Ellis má rád hrdiny a heroické příběhy. A my jich v Čechách moc nemáme. On se právě pro tenhle nadchl a dotáhl ho do konce. Má můj obdiv.

Jak se vlastně britský filmař dostane najednou k takovému tématu?

Sean má na kontě dva vynikající filmy, mj. Metromanila. Také točí reklamy. A právě když před osmi lety jednu natáčel v Praze, objevil rozstřílený kostel v Resslovce a jeho historie ho uhranula. Pak šel čas, před pár lety jsme s Kryštofem Muchou jeli turné s filmem Ve stínu po USA. A potkali agenta Sofie Coppolové a Jima Jarmusche, Barta Walkera který zastupuje i Ellise a kterému se náš film líbil. Řekl bez obalu, že za malé peníze jsme udělali skvělý film. A jestli nás může propojit se svým svěřencem, kterého zajímá české téma. Sean přijel před dvěma roky do Varů, povídali jsme si. Tak začala naše spolupráce.

Čím si vás získal?

Scénářem, pokorou, snahou udělat téma poctivě. Měl neuvěřitelný přístup, rozhodl se točit na 16mm film, sám si dělal kameru - většinu záběrů s ruční kamerou, s níž chodil oblečený v maskáčích, byl prostě jedním z parašutistů. To mě fascinovalo.

Jaký Anthropoid je? Dokázal anglický filmař vychytat i určitý sarkazmus, slabosti a morální selhání svých hrdinů?

Anglosský humor i náhled na hrdinství je jiný než náš, to je fakt. My pořád něco shazujeme. Snažil jsem se to Seanovi vysvětlit a motivovat k humorným scénám. Aby postavy spolu víc vtipkovaly, byli to přeci jenmladý kluci, a jak se říká, sranda musí být, i kdyby měl fotr viset. Je pravda, že na plátno se to dostalo, ale z mého pohledu trochu jinak. Sean byl roztomilý, vsunul tam pravděpodobně i kvůli mě jeden vtipný moment. Když byla projekce pro štáb a došlo na dané místo, po očku se na mě podíval, co já na to. Kývl jsem na něj, že je to ono. Byl jsem dojatý, i když jsem věděl, že takhle jsem to původně nemyslel. Nicméně ta scéna pomáhá filmu odlehčit všudepřítomnou tísnivou atmosféru.

A to je nám britský humor poměrně blízký.

Ano. I když jsou ze země Monty Pythonů, nemají sebeironii tak potouchlou jako my. Sean je extrémně vtipný, ale k českým parašutistům vzhlížel jako k hrdinům. A já to vlastně chápal. Navíc i tady atentátníci o svém skutku pochybují, dokonce nejen před tím, ale i potom. Což je lidské, a to myslím pomůže divákům se s nimi ztotožnit.

Na to, že tihle ostří hoši měli i své poklesky a minimálně jeden byl trochu prasák a druhý je a další lidi práskl, ale asi nedojde?

Viděno z jejich perspektivy to byli kluci, co jdou na smrt. A to se muselo odrazit na jejich způsobu života. Byli mladí, hezcí, proháněli holky, kterým se líbili. Byla válka, nikdo nevěděl, jestli za měsíc nebude mrtví…Taková byla doba. A tenhle lidský rozměr postavy podle mě mají.

Budilo natáčení pozornost?

Ano. Hlavně Jamie Dornan - kdekoli se objevil, fanynky to jakýmsi šestým smyslem zjistily a postávaly různě v parku nebo na mostech a fotily si ho.

Jamie to patrně bral s nadhledem. Má asi díky filmu Padesát odstínů šedi bohatou zkušenost…

Bral. Co mě ale nejvíc fascinovalo, jak byli oba - Jamie i Cillian Murphy, nesmírně ponoření do práce. Nechávali si na plac nosit oběd místo aby odpočívali, seděli na židli a sledovali, jak vše Sean připravuje, chtěli to s ním prožívat.

Odnesl jste si z natáčení nějaké přátelství?

Určitě to můžu říct o Seanovi. Spřátelili jsme se hned na začátku. A dostal mě i profesně - byl nesmírně pokorný, uměl naslouchat, znal mojí práci a samozřejmě i mého táty, snažil se upřímně proniknout do české podstaty a mentality. První natáčecí den jsem mu dal tátovo sklíčko, které měl celý život na place na krku. Cítil jsem, že je to pro nás silný moment. Sean si ho po celou dobu nesundal. Pro nás s Kryštofem Muchou to nebyl servis, bylo v tom něco mnohem víc a jsem přesvědčený, že je to na plátně vidět.

Jak se k natáčení stavěli historici? Měli jste je na place?

Samozřejmě. Pro mě byl největší zážitek Zdeněk Špitálník, kterému se dokonce přezdívá Kubiš. Když se točila osudná zatáčka s autem Heydricha, nebo se na Barrandově postavila kulisa kostela, měl radost jako malý kluk, že to může spoluprožít s filmaři.
Došlo k nějakým kontroverzím mezi historiky a režisérem?

Ano, jednou chtěl Sean něco víc dramatizovat, ale oni se postavili proti. Že tak by se to nemohlo stát.

Nakonec se shodli na určitém kompromisu. Jinak mezi historiky a Seanem probíhala naprostá shoda a nadšení pro věc. Všichni chápali, že hraný film bude vždycky trochu fikce. Kdo ví, co se opravdu odehrálo tam dole v kryptě.

Jak prožívali natáčení čeští herci? Zvládali angličtinu?

Prožívali to velmi intenzívně. Jako vyprávění o historické události, na jakou mohou být pyšní. Někteří uměli dobře anglicky, ale třeba Alena Mihulová před natáčením ani slovo. Nicméně se to doslova našprtala s pomocí své dcery a ve výsledku je její angažmá obrovským výkonem.

Kolik má film jazykových verzí?

Jednu. Anglickou. Pro české diváky bude s českými titulky.

Uvidíme ho kromě karlovarských projekcí v kinech do konce roku?

To ano.

Datum americké premiéry už film má. V kolika kinech poběží?

Je jich zhruba šest set. Obrovský zájem je i v Británii, tam ale není smlouva ještě podepsaná. Každopádně je k tomu důvod - dva angličtí hvězdní herci, válečný příběh, které mají Britové rádi, blízká historie. Američané často neví, kdo byl Heydrich, někdy ani, co je druhá světová. Bohužel.

Producentsky to pro vás bylo zajímavé?

Ano. I když na americký válečný film šlo o nízký rozpočet. Na druhou stranu – jednou bych chtěl točit film s takovým rozpočtem…

Rozumím. Když jsme se dotkli těch Britů – jak se díváte na události kolem Brexitu?

Pro mě smutná zpráva. Byl jsem z toho dost v šoku. Britové na mě působí jako pyšný páv, který najednou zjistil, že nemá ocas. Vlastně teprve zjišťují, co se stalo. Vždyť 48 %lidí chtělo zůstat v unii. Měli to udělat alespoň 60 na 40. Tohle je pro mě remíza.

Stále dáváte složitě dohromady finance na vlastní film Zátopek. Grant vám teď státní fond neudělil, mrzí vás to?

Mrzí a to velmi.

Kým je pro vás vlastně Zátopek? Změnili jste scenáristu, reflektujete v nové verzi i sporné politické momenty v jeho kariéře?

Ano, Zátopek byl hrdina i rozporuplná osobnost, to je na něm extrémně zajímavé. Život ho dostal do těžkých okamžiků, ale pro mě zůstává silný bojovník. Zátopek je přístupem ke sportu i životu obrovským vzorem především pro mladou generaci. Čím víc jeho příběh studuju, tím více ho obdivuju. Teď jsem o něm natočil i dokument pro ČT.

Kdy ho uvidíme?

5. srpna v televizi, těsně před Olympiádou.

Ještě něco vás čeká?

Chystám Gen o Jiřím Bartoškovi pro novou sérii GEN v České televizi. Budeme ho točit první a poslední den festivalu.

Máte dost napilno. Jak to všechno stíháte, filmy, produkci, malou dceru? Vidí vás taky někdy?

To víte, že ano. Teď jsme zrovna byli čtyři dny na chatě.

Čtete jí pohádky?

Ano. Miluje strašidelné. Třeba Pohádky pro stařpytlíky od Jiřího Žáčka od Otesánka až po skoro filozofické stati – například Jak je život nevděčný. To se jí moc líbilo.

Má nějaké herecké vlohy?

Chodí do cirkusové školky a má totéž, co Martha – jak se začne publikum bavit, rozkrájela by se. A já jí se jako otec snažím rozmluvit, aby nebyla herečkou. Tuším, že to bude těžké.

Autor: Jana Podskalská

4.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

První česká medaile. Koukalová dojela v Östersund třetí ve sprintu!

Östersund (Švédsko) - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy dnes přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Britové poslali do vězení trio, jež ženy z ČR nutilo k prostituci

Bristol - Soud v britském Bristolu dnes uložil tresty vězení ve výši 7,5 až 9,5 roku trojici osob, které lákaly z České republiky ženy do Spojeného království, kde je nutily k prostituci. Britská média státní příslušnost odsouzených neupřesňují, z prohlášení místní policie ale vyplývá, že jeden z trojice byl zadržen v Česku, kde čeká na vydání do Británie. Soud mu tedy trest uložil v nepřítomnosti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies