VYBERTE SI REGION

České filmové debuty. Naděje, nebo postrach kin?

Praha /INFOGRAFIKA/ - Šestadvacet celovečerních hraných a patnáct dokumentárních, tolik se letos představilo (a ještě představí) domácích filmů v kinech. Poslední roky se počet hraných novinek ustálil mezi pětadvacítkou a třicítkou. Na první pohled číslo optimistické, nabízející argument proti všem, kteří tvrdí, jak je na tom český film špatně. Tolik filmů ročně, to je přece bohulibý výsledek svědčící o tom, jak náš film žije. A těch debutů! Radost sama.

19.10.2015 34
SDÍLEJ:

Jiří Mádl představil film Pojedeme k moři.Foto: DENÍK

Při zevrubnějším pohledu na filmy samotné, neřku-li na čísla návštěvnosti v kinech, ovšem optimismus rychle vyprchá. Zejména v oblasti debutů a druhých filmů tvůrců. Ty podařené bychom v posledních letech spočítali na prstech jedné ruky (Pojedeme k moři, Příliš mladá noc, Schmitke, Domácí péče, Nenasytná Tiffany), těch, které prozrazují všechny neduhy polotovarů, je mnohem, mnohem víc. Za všechny alespoň namátkou – Šťastná, Bez doteku, Isabel, Hany, Labyrint, Lovci a oběti, Zejtra napořád, Parádně pokecal, Laputa).
Všechny mají jedno společné: autoři kloužou po povrchu věcí i charakterů, jsou více než do nahozeného problému vesměs zahleděni do sebe, o pokoře k řemeslu a divákům nemluvě. Jejich scénáře jsou nedotažené a v drtivé většině postrádají přísnou ruku dramaturga, občas sklouzávají k jisté podbízivosti publiku… Určitě nelze paušalizovat, najdou se výjimky. Ale upřímně: není jich moc.

Proč tomu tak je? A hlavně, proč se na to má český divák (nota bene za nemalý obnos) v kinech dívat? Jedna z odpovědí leží i ve Státním fondu kinematografie. V podmínkách, které jsou pro případné kladné posouzení žádosti o grant nastaveny, mj. stojí, že natočený film musí absolvovat minimálně deset promítání včetně festivalů. A běžnou praxí dnes je, že producenti filmů, které jsou řekněme divácky diskutabilní, obejdou distributory a domluví si určité časově omezené nasazení přímo s kiny. Součástí toho bývá (protože lze žádat i o grant na distribuci díla), že rovnou požádají i o dotaci na distribuci. Film v řadě případů grant dostane, nakrátko zakotví v kinech a diváci se o něm buď často ani nedozví, nebo na něj raději rychle zapomenou.

„Už nějaký čas o tom také přemýšlím," říká Jan Bradáč, šéf distribuční společnosti Falcon. „A obávám se, že situace se bude zhoršovat. Žadatelé o granty se stále častěji domlouvají s kiny, jejich dílka ale kinosály pak jen prošumí a zase se jede dál. Jsem pro podporu začínajících filmařů, teď se třeba těším na Polednici, které dal fond také dotaci. Ale systém, o kterém mluvím, českému filmu ani divákům nesvědčí. Je třeba soudně rozlišit, co má nosný a profesionální potenciál, a co ne."

Obdobně to vidí i režisér Petr Zelenka, jehož novinka Ztraceni v Mnichově se shodou okolností také letmo situace dotýká, byť v jiné poloze. „Na vině jsou producenti, kteří žijí z výroby filmů a přijde jim dnes vhod kdejaká látka. Při žádání o granty jsou pak zcela nesoudní. A to škodí domácímu filmu," soudí.

Ke cti rady fondu je, že se nyní snaží vzhledem k nepříliš přesvědčivým výsledkům výzvy z minulého roku dotace pro debuty krátit. Mimochodem, je sice fajn, že podpořený projekt musí absolvovat minimálně deset představení. Ale možná je načase dopsat sem i limit pro počet diváků. S tím, že když film určité výše návštěvnosti nedosáhne, producent dotaci vrátí. Jako je tomu v případě nerealizovaných projektů. Třeba by si to napříště ti, jejichž díla vidělo pouhých pár stovek diváků, rozmysleli…

Podpořené projekty.

Přemysl Martinek ze Státního filmového fondu řekl Deníku: Ne každé dílo dopadne dobře

Praha /ROZHOVOR/ – Českým filmem je třeba se prokousat, míní člen rady Státního fondu kinematografie (SFK) Přemysl Martinek, Přemysl Martinek ze Státního filmového fondu.který komentuje praxi českých producentů i situaci v českém filmu obecně.

Jak se díváte na trend, že čeští (hlavně začínající) filmaři žádají o granty s příslibem distribuce, přestože jejich projekty jsou často nedotažené a určené spíš pro studentský festival (v případě dokumentu pro televizi)?
Uvedení filmů do kin je jednou z podmínek rozhodnutí o udělení grantu ve výzvách, které se týkají výroby kinematografického díla – filmu. Není to tedy tak, že by producenti v žádosti slibovali distribuci do kin a my je díky tomu preferovali při rozhodování. Spíše naopak, producent má, dostane-li grant, povinnost zajistit distribuci filmu v kinech nebo i v místech mimo kino. Problém ani tak není v dotacích samotných, ale spíše v tom, že producenti se dnes snaží dostat do finální fáze všechny své rozpracované náměty. Přitom ne každý projekt, který na začátku vypadá velmi slibně, nakonec skutečně dobře i dopadne. Občas odpadnou důležití koproducenti, vymění se lidé ve štábu atd. U dokumentů se osvědčuje distribuce ve spolupráci s festivalem Jeden svět, kde i dokument, který je důležitý tématicky, ale v klasickém kinoprovozu může působit televizně, udělá výborné výsledky. Fond nemá ambici rozhodovat, co kam patří, ale chce podporovat zpracovávání zajímavých a důležitých témat a formálně novátorské filmy.

Kolika letošním žádostem byste vy sám zodpovědně udělil grant?
Samozřejmě všem, které grant dostaly. Vzhledem k prostředkům, kterými disponujeme, jsme podporovali převážně filmy s určitým zahraničním potenciálem a filmy, které by bez naší pomoci nemohly vzniknout. Výsledek se ukáže tak za dva, tři roky a do té doby se může leccos stát, ale myslím, že jsme potenciál podpořených projektů velmi důkladně promysleli z hlediska jeho uměleckého, distribučního a mezinárodního potenciálu a doufám, že některé z filmů budou pro český film jako celek osvěžující.

Které filmy, jimž fond loni dal grant, vás osobně zklamaly a které naopak přesvědčily?
Potěšily mě Kobry a užovky nebo dokument Takovej barevnej vocas letící komety. Není to úplně můj styl, ale cením si Domácí péče a jsem nadšený z debutantů, kteří úspěšně reprezentují ve světě. Často se říká, že se na český film dnes nedá koukat. Chápu to, ale diváci by taky měli pochopit, že v každé době existuje penzum dobrých filmů a penzum těch špatných a že když z americké produkce znají jen Marťana a podobné tituly, neznamená to, že celý americký film je skvělý. Prostě se naším filmem musíme prokousat a to dobré z něj stejně prověří až čas. 

Autor: Jana Podskalská

19.10.2015 VSTUP DO DISKUSE 34
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
1

Od roku 2007 ubývá žen, které berou antikoncepci

Donald Trump.
22

Český krajan ze státu New Yorku očekává za Trumpa rozkvět USA

Desátek už nestačí. Církvi mají pomoci vyšší příspěvky od farníků

Církvím v Česku sice začal stát v posledních letech vracet majetek, který jim od padesátých let minulého století zestátňoval komunistický režim, ale na druhou stranu nyní církvím postupně klesají státní příspěvky určené na jejich chod a dále budou klesat až k nule.

V mrazu rostou hutím náklady na výrobu, musí rozmrazovat suroviny

V mrazivém počasí vzrůstají slezským hutím náklady na výrobu. Jak v ArcelorMittalu Ostrava (AMO), tak v Třineckých železárnách se to týká hlavně vstupních surovin, které se musejí rozmrazovat. Řekly to mluvčí AMO Barbora Černá Dvořáková a TŽ Petra Jurásková. Výši nákladů na rozmrazování ale podniky nedokážou vyčíslit.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies