VYBERTE SI REGION

Český dokument je ve formě, ukázala Jihlava. Nesrazí ho sníh, déšť a ubytovny

Jihlava /REPORTÁŽ/ -  V Jihlavě se konal 16. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Reportér Deníku byl u toho… Vyjíždím s dvěma svetry o jedním víc, než potřebuji v Praze a říkám si: To bude stačit. Můj cíl? Jihlava: 16. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů.

1.11.2012
SDÍLEJ:

FESTIVAL DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ v Jihlavě letos pořadatelé pojali jako myslivecký hon. Vedle umělých srnek a hub naštěstí nechyběly i dobré filmy. Foto: Deník/Libor Plíhal

Přijíždím v pátek v polovině festivalu a nejdřív to vypadá, že je vše při starém. Je tu zataženo a prší. K Jihlavě to patří. Konečně, tak se pozná pořádný filmový festival, namlouvám si. Počasí vás podobně jako ve Varech nebo v Hradišti nenutí bloumat po městě, ale po filmech. A protože projekční sály jsou od sebe blízko a zároveň se vše točí kolem historického centra Jihlavy, připadáte si tu okamžitě jako doma.

Ale přichází první překvapení. Nemám kde spát.

Všude je plno

„Všude je plno," hlásí dívky ve festivalovém centru. „I ve všech tělocvičnách? Klidně si lehnu někde na chodbu," ukazuji, že mám spacák a jsem zvyklý na ledacos. Ostatně, právě kvůli zvyku, že v Jihlavě se vždycky na poslední chvíli ubytování sehnat dá, jsem to neřešil. „I tam. Bohužel, všechno," kroutí hlavou slečna.

„Tak to jsem podcenil," říkám si a zvažuji, jestli bude lepší po poslední projekci vyrazit do tanečního stanu nebo se začít seznamovat. Nakonec, asi by to nějak šlo, pár čísel na lidi, kteří by tu měli být, v mobilu mám.

Ale po chvíli to není třeba. „Uvolnilo se nám místo v ubytovně, berete ho?" Je to na druhém konci Jihlavy, o tři kilometry dál než tělocvična a vím, že dostat se tam ve dvě ráno v dešti při mé neochotě platit za taxíka nebude žádná pohoda. Ale beru vše.

Prší i ve dvě ráno

I ve dvě ráno prší. Stejně jako ve dvě odpoledne. Je mi to jedno, protože v Kulturním domě tou dobou promítají povedený britský dokument o krizi investigativní žurnalistiky Stíny svobody. Ale pak vycházím ven a překvapení číslo dvě: ulice jsou za hodinu a půl zasypané sněhem. „Kdy tady naposled sněžilo?" Ptám se místních. „Hovorka říkal, že naposled to pamatuje v devětadevadesátým," slyším.

V ročníku, jehož symbolem se stal les a houby, paradoxně nasněžilo. Zatímco počasí si dělá, co chce, dramaturgové se činili. Letošní ročník jihlavského festivalu patří k těm nejlepším.

Hrané, nebo dokumentární?

A přes mizernou finanční situaci v českém filmu obecně, dokument je žánr, který očividně jde nahoru. Nechvalně proslulé „mluvící hlavy," symbol tuzemské televizní dokumentaristiky odnepaměti, střídají kreativně pojaté záběry a lidé v akci. Letité rozdělení filmů na „hrané" a „dokumentární" ztrácí smysl.

Ostatně, jak říká jeden z nejtalentovanějších dokumentaristů generace tvůrců z poslední desetiletky FAMU Vít Klusák: „Mnohem víc mě zajímají hrané filmy, takže mám tendenci, aby dokument měl vyprávění, které je možná blíž hranému filmu." Klusák letos v Jihlavě představil výborný snímek Svobodu pro Smetanu! A mimochodem, Klusák mě nevědomky potěšil ještě jednou: právě díky němu jsem měl kde spát. Místo v ubytovně jsem totiž dostal po něm.

Klusák sice představuje jen jeden z proudů současné dokumentární tvorby, z tuzemských dokumentaristů patří s přehledem k těm nejangažovanějším. Ale i ti, kteří děj spíše pozorují, než mu aktivně napomáhají, dokážou zaujmout. Český dokument sice spí po ubytovnách, ale ve jménech jako Martin Mareček, Vít Klusák, Linda Jablonská či Erika Hníková, z těch nejmladších Lukáš Kokeš, Klára Tasovská, Jan Šípek nebo Jan Látal, mají slušný potenciál už teď.

Vítězové z Jihlavy: Koho ocenila porota

OPUS BONUM nejlepší světový dokument: Kuichisan (Maiko Endo)

ČESKÁ RADOST nejlepší český dokument: Pevnost (režie: Klára Tasovská, Lukáš Kokeš)

Zvláštní ocenění: Dva nula (Pavel Abrahám, Tomáš Bojar), Hra o kámen (Jan Gebert)

MEZI MOŘI nejlepší dokument střední a východní Evropy: Fata morgána (Srdjan Keča)

Zvláštní ocenění: Blokáda (Igor Bezinović)

FASCINACE nejlepší experimentální dokument

Výherce: podROST (režie: Robert Todd)

CENA DIVÁKŮ: Nový život (Adam Oľha)

ZVLÁŠTNÍ OCENĚNÍ ZA CELOŽIVOTNÍ DÍLO: Vojtěch Jasný

Tři tipy z Jihlavy

Svobodu pro Smetanu!

Snímek Víta Klusáka a Filipa Remundy má v budoucnu v rámci projektu Český žurnál uvádět Česká televize. Příběh autobusáka, který musel do vězení za to, že Ivanu Langerovi kreslil na billboardy tykadla, je sice zjevně zaujatý. Ale Klusák s Remundou, přestože Smetanovi fandí a opět aktivně participují na ději (sami též malují tykadla), je ještě víc než jejich předchozí spolupráce (Český sen a Český mír) zaujatý „chytře" a tak, že nemáte pocit, že by se vás tvůrci automaticky snažili nadchnout pro Smetanovy činy. Lidský příběh a střet s mašinerií soudní a zákonodárné moci v zábavném filmovém balení.

Pevnost

Co víte o Podněstří? Máte mlhavou nebo skoro žádnou představu o tom, že se nachází kdesi v Evropě a kdysi snad patřilo k Rusku? A říkáte si, proč by vás to mělo zajímat? Upřímně, podobně jsem k filmu talentovaných tvůrců Kláry Tasovské (pokud na internetu narazíte na její snímek Strom, rozhodně doporučuji věnovat mu aspoň 14 minut) a Lukáše Kokeše (jeho příběh padesátníka hledajícího mladou a inteligentní slečnu ke strávení zbytku života nazvaný 59-184-84 taky mohu jen doporučit) přistupoval já. A pak jsem byl zatraceně překvapen, když jsem 70 minut sledoval příběh ze současnosti, jako vystřižený ze socialistického Československa.

Svatby

Šestidílný projekt (název je pracovní) režisérky Eriky Hníkové, který bude Česká televize vysílat příští rok jako v Česku zatím pionýrský žánr docusoap. Ten reálné lidské osudy dokumentaristicky zobrazuje, ale divákovi je předkládá formou typického seriálu. Hníková se zaměřila na trojici párů, které vstupují do svazku manželského, a protože rozhodně nevybírala nudné „patrony", může její dílko v době, kdy je klasických seriálových soap-oper typu Ententýky nebo Obchoďák tolik, že už o ně diváci ztrácejí zájem, představovat slušnou alternativu.

Autor: Ondřej Leinert

1.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies