VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Das Filmfest: Bodovali Hannah Arendt, včely i volná láska

Praha – Festival německy mluvených filmů Das Filmfest má za sebou pražskou část, od středy se přesune do Brna. Divákům v hlavním městě nabídl téměř třicítku titulů a už o víkendu bylo z návštěvnosti v kinech zřejmé, že zájem publika je vyšší než loni. Celkem vidělo program přehlídky 6 300 diváků (loni to bylo v Praze i Brně 5 000). V Praze tedy skončil 8. ročník festivalu německy mluvených filmů. Divácký zájem byl větší než loni.

22.10.2013
SDÍLEJ:

ŽÁDNÁ RODINA. Doslova s kůží na trh přijel do Prahy se svým dokumentem o Friedrichshofu režisér Paul-Julien Robert (na snímku s matkou). Foto: FF

Zvýšená pozornost byla oprávněná – dramaturgové jednotlivých sekcí a kinematografií (německé, rakouské a švýcarské) vesměs volili šťastně. Přinesli průřez různými žánry i tématy, jež si vždy dokázaly najít své diváky, ať to byly komedie, rodinná či politická dramata, špionážní příběhy, přepisy literárních děl nebo dokumenty. Největší zájem byl podle očekávání o Hannah Arendt, životopisný snímek o německé publicistce židovského původu, proslulé svou šokující verzí o banalitě zla, a Dva životy – špionážně laděný film nominovaný německou akademií do oscarového klání. Vyprodány byly dle organizátorů ale i německá satirická komedie S chutí do toho a More then Honey, další oscarový adept tentokrát ze Švýcarska, dokument konfrontující vymírání včel se způsobem života lidí a společnosti.

Školní projekce

Školní projekce nabídly mimo jiné německou černou komedii Love Steaks o neobvyklém vztahu dvou zaměstnanců hotelového komplexu, svobodomyslné pomocnice v kuchyni a duchovně založeného mladíka z wellness centra. Od středoškoláků na projekci si vysloužila nálepku „pěkně sprostých Němců". Zájem budila i druhá školní projekce Mrtví a živí o dívce pátrající po nacistické minulosti svého dědečka, o níž její rodina dosud odmítala mluvit.

Moje žádná rodina

Emotivní reakci i živou diskuzi si právem vysloužil pozoruhodný rakouský dokument Paula-Juliena Roberta Moje žádná rodina, v němž se autor vrátil do období, kdy vyrůstal s dalšími vrstevníky v 70. letech ve velké komuně v rakouském Friedrichshofu. „Lidé sem přicházeli a odcházeli, já tu kvůli matce, jež svůj život na dlouho s komunou spojila, strávil dvanáct let," řekl režisér na debatě s diváky. „Zakladatel komuny, vídeňský akcionista Otto Mühl, dokumentoval její život den co den, takže jsem díky archívu našel cenný materiál." Z pěti tisíc hodin archivu a dotáček s některými členy komuny, včetně režisérovy matky, vzniklo autentické svědectví o společenství, na jehož začátku byla snaha o maximálně svobodný způsob života prostý jakýchkoli rodinných vazeb, ale na konci deziluze a hořkost.

MOJE ŽÁDNÁ RODINA. Film, který vzbudil oprávněnou pozornost.

„V normální škole jsem prakticky nemohl fungovat," přiznal Robert. „Ani navazovat partnerské vztahy, přišlo mi to nepatřičné. Natáčení filmu ale nemělo být mou terapií, i když jsem natočené záběry a archiv konfrontoval se svou matkou. Šlo mi o to zjistit, co se vlastně tehdy stalo a jak to zúčastněné poznamenalo." I přes jistou vykořeněnost dítěte uprostřed masy lidí (v níž dlouho marně hledal i svého otce) a absenci citu tradiční rodiny mu ale tato zkušenost dala i něco pozitivního. „Dodnes si myslím, že člověk nemá chtít někoho vlastnit, ani se upínat k majetkům a penězům. Do života jsem si odnesl poznání, že nejdůležitější jsou vztahy," uzavírá třiatřicetiletý režisér, který si mimochodem za Moji žádnou rodinu odváží čerstvě cenu z londýnského filmového festivalu, kde se jeho dokument představil po pražské zastávce o víkendu. Třeba si ho všimnou i čeští distributoři nebo aspoň dramaturgové České televize. Svým ohlédnutím za částí evropské historie, o níž jsme v době železné opony neměli ani tušení, i otázkami ohledně variací na (ne)rodinné modely je to provokativní a nadčasové dílo.

Autor: Jana Podskalská

22.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies