Emir Kusturica: Chodili jsme do Mánesa, chlastali a blbli

Dárky od politiků asi nepatří k těm, kteří by si umělci vystavovali na nejvyšších místech svých domácích sbírek. Ale je vidět, že klíč od primátora Svobody vás dojal. Čím to?

Dostávám klíč od města, kde jsem studoval a kde jsem dělal první kroky v umění. Takže je to opravdu dobrý pocit. Když jsem se tu v 74. roce dostal, v životě by mě nenapadlo, že jednou budu mít takový klíč.

Jak jste v Praze v době studií trávil volný čas?

Bydlel jsem na Hlávkově koleji a se spolužáky jsme chodili do různých podniků, nejvíc do Mánesa a Orlíku. Tam jsme opravdu chlastali a blbli (směje se).

Inspirovalo vás pražské prostředí i k nějakým scénářům?

Ani ne. Ale na zdejší školu, FAMU nedám dopustit. Dělali jsme prakticky i teoreticky. A po teoretické stránce byl nejlepším profesorem Otakar Vávra.

Čím si vás tak získal?

Každá přednáška byla jiná, ale pokaždé bylo jasné, že ten člověk moc dobře ví, o čem mluví. Měl velký historický rozhled, věnovali jsme se třeba komparaci, srovnávali různá umělecká díla. Myslím, že dnes už to takto neexistuje. Pohled na kinematografii je jiný, lidé ji neberou tak vážně, nejdou při jejím sledování tak do hloubky.

Vávra vás nastartoval do začátku kariéry, ale vážíte si ho podobně i po profesní a lidské stránce?

Ano. Pro mě je Vávra po filmařské stránce na stejné úrovni jako třeba Jean Renoir, i když Češi to možná neberou tak jako Francouzi. Třeba Kladivo na čarodějnice nepřestanu obdivovat. Vávra je klasik, dnes je mu 100 let a pro mě je velkou ctí, že se s ním můžu potkat.

Chtěl bych si s ním povídat o tom, čím si ho získalo Vávrovo Kladivo na čarodějnice. O Vávrově kontroverzi. Polemizovat o tom, že dnes už se na filmy nenahlíží komparativně. Jeho program je však měřen na minuty. Po pražském koncertu vyrazil na slavnostní zahájení Letní filmové školy do Uherského Hradiště.