Světová válka Z

A tak se tento týden utká o diváckou přízeň jen americký blockbuster Světová válka Z a komorní finský snímek Princezna. K prvnímu napsali scénář J. Michael Straczynski a Matthew Michael Carnahan na motivy úspěšné stejnojmenné knihy Maxe Brookse a režie se ujal Marc Forster, jenž má na kontě mimo jiné bondovku Quantum of Solace a chytrou komedii Horší to už nebude. Společně stvořili děsivou podívanou, jež se točí kolem záhadné pandemie, jež postupně ochromí takřka celé lidstvo a devastuje stát za státem ve všech světadílech. Spasitelem se stane Gerry, někdejší agent přes rizikové situace, který o tohle poslání zprvu ani trochu nestojí. Tváří v tvář ohrožení celé planety (a tudíž i jeho vlastní rodiny) se však nakonec ujme velení riskantní výpravy za poznáním tajemství „nemrtvých" čili nakažených lidí, již pomalu začínají převažovat nad zbytkem zdravých a živých, které bez milosti likvidují. Forsterova režie je přesně zakotvená v daném žánru, zkušeně dávkující klidné i dramatické (až drastické) obrazy s detaily krvavě přežívajících zombie, jichž je v několika záběrech na tisíc. Lineárně vedený a hlavně prostinký scénář ovšem neschová. Čím blíž k závěru (a je to plných 116 minut), tím je podívaná nudnější. Nespasí ji ani brýle 3D – je skoro lepší (když už) vidět film bez nich.

Zdroj: Youtube

Několikrát předělávaný scénář bez sofistikovanějších knižních motivů o zastíracích manévrech vlád (šíření epidemie, černý obchod s lidskými orgány) a změně rovnováhy sil působí plytce. Největším tahounem filmu je tak poměrně přesvědčivý Brad Pitt v hlavní roli – který o natočení filmu velmi stál a je jedním z producentů. Jestli to byla dobrá sázka na látku a hlavně její adaptátory, ukáže čas. V prvních dnech po premiéře v USA je v každém případě jasné, že prozatím zombíky převálcovali v tržbách animovaní Mike Wazowski s Jamesem Sullivanem, čili Univerzita pro příšerky. Jinými slovy – laskavá strašidelná zábava pro celou rodinu triumfovala nad naturalistickou apokalypsou světa.

Princezna

Snímek Fina Arta Halona Princezna, natočený podle skutečné události, nabízí pro změnu komornější téma. Vypráví dojemný příběh Anny Lappalainenové,  tanečnice a masérky, která žila v přesvědčení, že je urozeného původu. Padesát dlouhých let strávila za zdmi psychiatrické kliniky Kellokoski, ani na chvíli ale nepřipustila, že by byla obyčejnou ženou z lidu. Bez šperků a korunky neopustila pokoj a sveřepě odmítala mýt nádobí a uklízet ze stolu se slovy „jsem přece princezna". Navzdory pokusům lékařů vrátit ji „na pevnou zem" rozdávala žena, jíž se matka v dětství zřekla, svou bezprostředností radost a úsměvy všem okolo. Herečka Katja Kukkola získala za dojemný lidský portrét Anny před dvěma lety národní filmovou cenu Jussi Award a režisér si odnesl z přehlídky Viareggio EuropaCinema cenu Special Award. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu byl snímek nominován na cenu Zlatý Zenith.

Zdroj: Youtube

Mimochodem, skutečná Anna se dožila úctyhodných dvaadevadesáti let. Poslední roky strávila na jiné klinice, jak sama tvrdila – prostě jen „přesídlila z letního do zimního paláce". Její poslední slova před smrtí zamotala mnoha lidem hlavu. Řekla totiž: „Nejsem princezna, jsem Anna Svedholm." Jméno, na které desítky let odmítala slyšet.