VYBERTE SI REGION

Filmové festivaly, které se podobají Finále

Solothurn, Budapešť - Dva národní festivaly, švýcarský v Solothurnu a maďarský v Budapešti, připomínají plzeňský filmový festival Finále. Jeho 22. ročník začne v Plzni letošního 19. dubna.

11.3.2009
SDÍLEJ:

Český film Šakalí léta připomíná současný maďarský hit na plátnech kin – snímek s prvky retro Made in Hungaria, vyprávějící o mladé kapele.Foto: Repro: Deník

Švýcarský film

Národní filmové festivaly mají svou poezii. Každá země, která produkuje filmy, takové národní přehlídky má. I Česko, Německo, ba i malé Švýcarsko, které je s Českem srovnatelné právě v kinematografickém ohledu. Čtyřicáté čtvrté dny švýcarského filmu v Solothurnu (19. až 25. ledna 2009) potvrdily trend malého evropského filmového průmyslu: vzrůstající počet celovečerních filmů se nedostane do kin buď vůbec nebo na velmi krátkou dobu a jeho prakticky jediným distribučním kanálem je televize, případně DVD. Právě proto se podpůrné instituce švýcarského filmu ústy svého šéfa filmové sekce Federálního úřadu pro kulturu Nicolase Bideaua nedávno rozhodly pro princip lokomotivy. Celý kinematografický vlak potáhne kupředu několik nákladných, na diváky zaměřených filmů.

Jeden z nejdražších filmů švýcarské filmové historie, animovaný velkofilm Max & Co. s náklady 30 milionů švýcarských franků (500 milionů korun), však loni své investory zklamal na celé čáře a navzdory distribuci společností Walt Disney získal jen ubohý počet 30 364 diváků, což je podprůměr i v malé zemi s osmi miliony obyvateli zvyklými víc na divadlo než na film. Pro srovnání: roční podpora, určená pro švýcarský film, je 25 milionů švýcarských franků, zatímco roční podpora Státní opery v Zürichu je 71 milionů franků. Odhaduje se, že pro dosažení 10% podílu švýcarského filmu na domácím trhu (v současnosti jsou to jen tři procenta, by subvence musely činit 40 milionů franků, což je nereálné.

Na první místo loňské hitparády se dostal laciný dokumentární film Nahoru, dolů (Bergauf, bergab), pojednávající o rodině alpského sedláka a jejich každodenní práci (49 tisíc diváků). Film stál 300 tisíc franků a měl problémy se státní podporou. Problém švýcarského filmu není nepodobný problému filmu českého: je málo prostředků na jeho výrobu a propagaci, celovečerní filmy se nerady pouštějí do ožehavých témat, mnohé ze snímků jsou velmi podobné tomu, co dnes a denně můžeme vidět v televizi. Jediný markantní rozdíl mezi švýcarským a naším filmem je v podílu na trhu -švýcarský film dosáhl loni pouze 3,1% podílu na domácím trhu, český je na tom podstatně lépe.

Maďarské snímky

Čtyřicátý ročník Maďarského filmového týdne (27. ledna až 3. února v Budapešti) ukázal na rozdíly a podobnosti mezi dvěma zeměmi, které mají podobný počet obyvatel, vyrábějí podobný počet filmů a mají podobné obtíže v oboru. Maďarská filmová podpora, která je patrně nejsystematičtější v postkomunistické Evropě, činí přibližně 15 milionů eur ročně. Maďarsko má progresivní systém tzv. daňových certifikátů, kdy si financiéři maďarského filmu včetně zahraničních koproducentů mohou část investic odepsat z daní. Většina maďarských filmů je natočena za částky kolem půl milionu eur, počet filmů s náklady nad dva miliony eur proti roku 2007 klesl. Důvodem je podobně jako ve Švýcarsku nerentabilita domácích velkofilmů, které často vydělají míň, než se čekalo.

Maďarská kinematografie si dosud, tedy i v dobách silně ovlivněných realismem a dokumentarismem, udržuje svou symbolickou, artovou a exkluzivní rovinu. Schizma kinematografie mezi uměleckým a komerčním kinem je tu silnější než jinde, možná kvůli tradicím z dob socialismu, kdy bylo nutné obsah skrývat. Další schizma maďarského filmu je mezi filmem městským a venkovským. Film z venkova odedávna patřil k silným stránkám maďarského filmu, je ho ale míň a míň. A třetím rysem je generační výměna.

Agresivita, směsice protichůdných pocitů, svět rozsekaný na kousky. Ale i příběh a touha po něm. Tak asi vypadaly filmy Maďarského filmového týdne. Jejich svět a jejich problémy jsou koneckonců velmi podobné těm, které do svých filmů namíchávají filmaři z alpské země. A to přesto, že ta je považována za ostrov bohatství a stability. Pokud někdo namítne, že maďarský film je temnější a bezvýchodnější než film švýcarský, ověnčený novým hitem Tandoori Love o zpívajících a tančících Indech v Alpách? Také Maďaři mají svůj nový zpívající hit, jmenuje se Made in Hungaria a připomíná Hřebejkův film Šakalí léta. Made in Hungaria je film o kapele, která má zpívat pokrokové písně o kubánské revoluci, ale hraje rock and roll a twist, to všechno v hávu retro a vzpomínek na začátek 60. let, kdy byl svět kvůli karibské krizi na pokraji nové války.

Radovan Holub

11.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Zastánci tradičních Vánoc zase bojují proti Santa Clausovi

Praha - Tradiční podobu českých Vánoc před anglosaskými vlivy obhajuje iniciativa Zachraňte Ježíška. Na sociálních sítích ji letos podpořilo už přes 55.000 lidí. Její zastánci brojí především proti všude přítomné reklamě a postavě Santa Clause spojené v počátcích s propagací jednoho výrobku. Míní, že dekorace spojené s touto podobou Vánoc ničí v dětech fantazii, a i když doma dárky třeba dále nosí Ježíšek, představují si ho stále více jako dědu v červeném plášti, což vede k postupnému zapomínání na české tradice a přebírání vzorů z ciziny.

Dávejte pozor, co si cvakáte. V Ústí se opět objevily falešné jízdenky na MHD

Ústí nad Labem – Pokuta za řádně označenou jízdenku? Ano, je to možné. V městské hromadné dopravě se opět objevují falešné jízdenky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies