Nejenže si režisér u studia prosadil, že ho natočí celý odvážně v černobílém formátu. Jak také jinak vzdát hold starým hororům 30. let? Ale navíc vypráví tak dojemný příběh, že se skoro nechce věřit, kdo je jeho autorem.

Zdroj: Youtube

Když režiséra poprvé v 80. letech napadl film o velkém přátelství kluka a psa, mělo jít o celovečerní loutkový projekt. Z finančních důvodů ho ale nakonec pro studio Disney natočil jako krátký hraný snímek Frankenweenie (1984). Vlastnoručně kreslené náčrtky všech postav doplnil po letech dalšími, a tak vznikl – byť jako animovaný 3D - celovečerní Frankenweenie: Domácí mazlíček.

Stvoření Sparkyho

Vypráví něžný příběh (mimochodem inspirovaný autorovou vlastní zkušeností z dětství) trochu podivínského chlapce a jeho psa Sparkyho, o něhož hned zkraje filmu hrdina přijde. Nechce se však smířit s jeho smrtí, a tak za pomoci vědeckého pokusu svého kamaráda oživí. Protože však u jeho znovuzrození stály krom vědy všechny blesky a hromy světa, není to tak docela Sparky jako dřív.  Metoda je navíc časem prozrazena a městu hrozí zrod podivných monster…

Krásně smutná nálada

Obyčejný příběh o přátelství člověka a psa, v němž tvůrce dopřál sobě i všem dětem ten krásný sen, že naši mazlíčci nemusí umírat, si podmaňuje diváka svou krásně smutnou náladou. Jako by na člověka dýchla atmosféra z Burtonova třiadvacet let starého Střihorukého Edwarda. Kouzlo Frankenweenieho ovšem spoluutváří i ponurá hororová stylizace, temně laděný černobílý obraz a samozřejmě parádní scény (jimž dominuje Sparkyho noční oživení na půdě za rachotu bouře, dobíjení psíka pomocí řvoucích motorů aut či samotné finále se záchranou Victora).

Starý dobrý Tim Burton

Je to zkrátka po delším čase zase ten starý dobrý Burton plný důvtipu, černého humoru a odzbrojujících detailů: kouzelná rodinka s 3D brýlemi u televize, kříž na psím hrobě poskládaný z kostí, Sparkyho „operace" na žehlicím prkně,  kocour pan Fousek a jeho hovínka ve tvaru iniciál a tak dále. Nemluvě o poctě starým hororům a odkazech na slavné filmové ikony a příšery, na nichž Burton vyrůstal (Dracula v nezapomenutelném podání Christophera Lee, Frankenstein, Godzila, Van Helsing). Docení je všechny starší děti i dospělí fanoušci daného žánru.

Skvělá animace a hudba

Skvělá animace a hudba režisérova dvorního skladatele Dannyho Elfmana Burtonovu „psí Makropulos" výtečně dotvářejí. A ještě jedna věc je klíčová: režisér jako by dokládal slova jedné ze svých postav, doktora Rzykruskiho, který poučí Victora o tom, že úspěch pokusu závisí i na celém srdci, jež do něj vloží… V tomto směru Burton své filmové „monstrum" určitě neošidil.