VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Geislerová o filmu Smutek paní Šnajderové

Praha - S podnikavou herečkou Annou Geislerovou jsme si povídali o paní Šnajderové, chystaném koprodukčním velkofilmu Noční rybář a její cukrárně

29.5.2008
SDÍLEJ:

Aňa GeislerováFoto: DENÍK/Martin Divíšek

Albánsko-český film Smutek paní Šnajderové, který včera vstoupil do kin, vypráví o jedné smutné lovestory i o situaci, v níž se octli albánští studenti u nás na začátku 60. let, kdy v jejich zemi panoval až příliš tuhý pořádek… S Annou Geislerovou, jež hraje vdanou ženu scházející se s mladým studentem, jsem si o filmu povídala poněkud netradičně v její vlastní cukrárně během vykládání zákusků, utírání stolků a konverzace s hosty.

Kdo vám účast v této netypické koprodukci nabídl?
Oslovil mě pan režisér Piro Milkani a bylo to moc dojemné. Vyprávěl mi, co semustalo. Upadl do kómatu a v tomhle stavu měl sen, že musí natočit film. A tak napsal tenhle příběh. Je hodně autobiografický, on sám – stejně jako hlavní hrdina – studoval v Praze FAMU,v ročníku s Věrou Chytilovou, Janem Němcem a Jiřím Menzelem. Odvyprávěl mi svůj příběh a dal mi přečíst synopsi. Byla to lovestory o mladém albánském studentovi a starší vdané ženě. Nejvíc mě dostal obraz toho, jak se na svou nahou milenku na noční louce muž dívá, když spí, a vidí její nahé tělo v měsíčním svitu… Ve scénáři to působilo strašně poeticky. Ten obraz mě dostal.

A tak jste souhlasila…
Ano. Jenže konečná verze scénáře mě překvapila. Tak jsem se snažila alespoň některé motivy související s mou postavou upravit, bojovala jsem za určité věci.

Obsazení je mezinárodní – Ital, Albánci, Češi. Jak jste se na place dorozumívali?
Většinou anglicky. Kromě italského herce Michela Placida to bylo napůl albánské, napůl české obsazení, včetně štábu.

Váš mladý partner Nik Xhelilaj byl Albánec, shodli jste se?
Byl mladý, takže se dost styděl. Je poměrně temperamentní a hodně to prožíval.

Lákalo by vás prožít podobnou lovestory?
No, mít manžela, který by mě bil, určitě ne. A jestli myslíte zkušenost s mladším partnerem, tak to mám doma – můj muž je o pár let mladší.

Ve filmu hrají i Tomáš Töpfer a Bára Štěpánová, byla výhoda mít tam české kolegy?
My jsme se téměř nepotkali, já měla většinu scén jen s Nikem, jednou jsem si krátce popovídala s Bárou. Točili jsme už předloni, tehdy byl náš syn Bruno ještě malý.

Našla jsem vás i v obsazení ohlášeného amerického filmu Noční rybář, kde máte hrát roli Rachel. O čem film je a v jaké je fázi?
Teď zřejmě v žádné. Obdivuju režiséra Josepha Cahilla, žemáodvahu na tom pořád pracovat – je to velká koprodukce – americko-francouzsko- britská. Těžko se ale vysvětluje obsah příběhu – v podstatě jde o sci-fi podobnou Dvanácti opicím od Terry Gilliama, velkou roli tam hraje myšlenková policie a globalizace. Má to být kombinace hraného filmu a animace, různé triky… Nejdřív jsem měla hrát letušku, pak hlavní roli, pak i dvojroli,maminku a nakonec to všechno může být ještě jinak.

Jste napsaná i jako koproducentka. To jste „odvaz“.
Vdobě, kdy jsem hodně jezdila s filmy po festivalech, měla jsem různé zajímavé kontakty a sháněla jsem na tento projekt peníze a lidi. Byl to Josephův nápad, já nemám tak velké ambice. Ten film pořád nějak žije, ale zatím se netočí.

Vaší nejnovější profesí je ovšem cukrářka ve vlastní cukrárně. Jak to vzniklo? Inspirace filmem Čokoláda?
Vůbec ne. Ani filmem Medvídek, kde vypomáhám Táně v cukrárně. Je to taková směsice idealismu, naivity a faktu, že tady, kde bydlíme, není široko daleko cukrárna žádná.

Žádný začátek není lehký, tím spíš v podnikání…
Pracujeme tu společně s manželem – protože bydlíme nedaleko. Kdyby on do toho nešel se mnou, neriskla bych to. Není to žádná legrace.

Jak to chcete kombinovat s natáčením?
To samozřejmě moc nepůjde. Neumím si představit, že budu třeba s filmem v Berlíně a někdo mi zavolá, že došla šlehačka… Nebo že nezavezli zákusky. Ale chci to brát jako koníček a až se o téhle profesi dozvíme všechno potřebné, najmeme si pracovní sílu.

Co vás nejvíc zaskočilo?
Snad že sem od začátku chodí spousta lidí. A že se za provozu urvala jedna police s alkoholem. Jestli tu cítíte griotku, nedivte se, stalo se to včera. Ale strašně se mi tahle práce líbí. Chodí sem maminky s dětmi, ty si hrají a všichni jsou spokojení.

Který kousek z vaší cukrárny máte nejradši?
Mám ráda griliášové trubičky, ale těším se na ledničku - chceme zavést chlebíčky. Sladké můžu taky, ale víc miluju chlebíčky. A různé poháry, oříšky… Jsem typ, co miluje kavárny a všechno kolem nich.

Chystáte něco, čím by měla být vaše cukrárna jiná než ty ostatní?
S Maximem Velčovským bychom chtěli dělat designové dorty a jít s nimi na Design blok. Cosi jako baroko nebo secesi – úžasné kousky, které by pak člověk během chvilky sežral. Prostě takový krásný mrhání…

Autor: Jana Podskalská

29.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vztek, údiv, pobavení i pohrdání se včera zračilo v tváři Jiřímu Zimolovi při jednání krajského zastupitelstva o kauze Lipno.
1 6

Sobotka: Svolat rozhodčí řízení kvůli Zimolovi neumožňují stanovy

Místo, kde se v berlínském parku Teirgarten scházejí mladiství prostituti.
5 7

Prodáváme se, abychom přežili, říkají mladí uprchlíci - prostituti v Německu

DOTYK.CZ / AKTUALIZOVÁNO

Australané řeší, co s místními žraloky

Mnoho Australanů se donedávna usmívalo nad pověstí své země jakožto rejdišti světově obávaných zvířat. Byla to ale smrt místní surfařky Laeticie Brouwerové, která odstartovala zájem státních orgánů ohledně řešení, které by eliminovalo riziko útoků a zároveň nevedlo k drastickým opatřením.

Zpěvačka Špinarová byla uvedena do Síně slávy cen Anděl

Do Síně slávy hudebních cen Anděl byla dnes in memoriam uvedena zpěvačka Věra Špinarová. Majitelka nenapodobitelného hlasu zemřela letos v březnu ve věku 65 let. 

Muž se přiznal, že vláčel ženu na laně za autem

V listopadu 2016 šokoval německé městečko Hameln případ brutálního násilí kurdského muže, který se pokusil zabít bývalou přítelkyni mimořádně krutý způsobem. Uvázal jí lano kolem krku, lano pak přivázal k autu a vláčel ženu po silnici.

Odpad třídí stále více lidí. Radnice je motivují i dárky

Rok od roku Pardubice rozšiřují území, na němž mohou obyvatelé rodinných domů odkládat do samostatných kontejnerů biologicky rozložitelný odpad. Od roku 2007, kdy město s odděleným ukládáním bioodpadu začalo, ho separuje 2750 domácností. Letos byl sběr rozšířen i do okrajových částí města – do Lánů na Důlku a Opočínku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies