Na festivalu představila dva filmy: Co kdybychom žili společně? a Americano a včera převzala na slavnostním zakončení Febiofestu cenu Kristián za celoživotní přínos kinematografii. S herečkou Geraldinou Chaplinovou o pražském okouzlení, štěstí na dobré filmaře a o seniorských komunitách…

Je to vaše první návštěva Prahy?

Ano. Ostuda, co? Je mi skoro sedmdesát a ještě jsem u vás nebyla. Přitom o Praze jsem mnohokrát slyšela. A musím říct, že i když jsem zatím viděla vaše město jen z taxíku cestou z letiště, udělalo na mě ohromný dojem! Snad budu mít čas si je projít. I když festivalový program je dost nabitý.

Co byste chtěla v Praze vidět?

Všechno!

Potěšilo vás, že je společně s vámi na festivalu i režisér Richard Lester, s nímž jste točila Tři mušketýry?

No aby ne. Měla jsem velkou radost. Neviděli jsme se čtyřicet let! Práce na mušketýrech byla úžasná. I když se musím přiznat, že jsem před natáčením neměla o podrobnostech Dumasových hrdinů ani potuchy, nečetla jsem je totiž… Nějaký čas jsem to před režisérem úspěšně tajila.

Co se vám dnes vybaví, když se řekne Tři mušketýři?

Krásná společnost vynikajících herců. Oliver Reed, Raquel Welch, Richard Chamberlain, Michael York, Frank Finlay, Christopher Lee… To byla sešlost! A pak - ohromující kostýmy a kulisy. A můj originální monumentální klobouk – to byla pěkná tíha, vážil snad padesát kilo!

Pracovala jste s řadou výborných režisérů, vzpomínáte na ně ráda?

Ano. Měla jsem velké štěstí na filmaře, se kterými jsem natáčela. Kromě Richarda Lestera Carlos Saura, Robert Altman, Guy Hamilton, Richard Attenborough, Franco Zeffirelli…  Ale víte, moc se neohlížím, spíš se dívám dopředu, pořád mám zajímavé nabídky. I když teď bývám častěji v různých porotách a jezdím po festivalech. Zrovna nedávno jsem viděla úžasný film na moskevské přehlídce.

Češti diváci vás naposled viděli v komedii Co kdybychom žili společně, která vypráví o partě seniorů, kteří se rozhodnou bydlet společně v jednom domě. Bylo to zábavné natáčení?

Velmi. Mladý režisér Stéphane Robelin měl scénář dobře promyšlený a věděl, co na place chce. To je vždycky úlevné. Navíc měl smysl pro humor a pochopení pro nás přestárlé… Před kamerou se sešla skvělá společnost: Jane Fondová, Claude Rich, Pierre Richard. Moc jsme si to užili.

Umíte si představit, že byste v takové komunitě prožívala stáří?

Asi ne. Mám ráda klid a občasnou samotu. Navíc žiju s manželem a ekonomickou nouzí – která byla jedním z důvodů seniorské sešlosti ve filmu, o němž mluvíme, - netrpíme. Ale v Americe takhle starší lidé občas žijí, hlavně gayové. Sestěhují se k sobě – třeba sedm osm lidí, a fungují dohromady. A určitě jim to pomáhá.

Čeká vás návštěva primátora Bohuslava Svobody. Máte ráda podobné akce?

To vám řeknu zítra – podle toho, jak dopadne. Teď jsem trochu nervozní, to víte, politik.